Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Zdržel jsem se jen chvíli kvůli spojení domů. O zločinech v devadesátých letech píšeme podrobně dnes. Budeme o dnešních zločinech psát podrobně zase až za 30 let? Knihu Nepohodlný policajt jsem si nekoupil. Zajímají mne dnešní zločiny, médii zamlčované.

Před začátkem debaty jsem se zeptal novináře Jaroslava Spurného, kdy konečně začne RESPEKT psát i o České Maroccogate? Jeho odpověď: „Na to už jste se mne ptal 6x pane Šinágle.“ Ani po šesté mi za poslední roky neodpověděl. I novináři umí odpovídat podobně, jako mediálně trénovaní politici na nepříjemné otázky. Mají své hranice a dobře ví, kde končí, aby neměli sami potíže. Po 20 min. nudného vyprávění o ničem jsem rád odešel. S podobnými debatami se na západní TV nesetkáte. Už vůbec ne s tím, aby ten, kdo má klást kritické otázky, byl kamarádem hosta, kterému v podstatě dělá PR. Kořením každé debaty jsou kritické otázky moderátora a aktivní účast veřejnosti. Ta dostane z „milosti“ slovo až na závěr, aby se neřeklo. Bylo to jen další "kavárenské" popovídání, nedůstojné KVH.

Nedivím se, že mne šéfredaktor týdeníku RESPEKT Erik Tábery „odstranil“ ze svého Twitteru, kdy jsem mu připomněl, že fotografie s jeho psem nejsou to, co by od něho čtenáři očekávali. Jeho dědeček (či pradědeček) Ferdinand Peroutka, by na něho dnes asi moc pyšný nebyl…

Nepoznal jsem větší bezmoc než setkání s ruskou byrokracií, jejíž jediný cíl je ponížit ty, kterým by měla sloužit. - Rusové podceňují a nerespektují nikoho slabšího, protože jejich základní zdroj pozitivní emoce je síla, a schopnost ji uplatnit na slabších -Rusko a jeho obyvatele nesmí nikdo a nikdy podceňovat.

Život v Rusku je boj

V Rusku neexistuje respekt k živé bytosti, není-li větší a silnější. Nejsilnější a největší je car, kterého dnes představuje Putin. Jeden taxikář v Novosibirsku mi řekl skvělý postřeh – ať si Rusko zvolí jakéhokoliv prezidenta, stejně z něj udělá cara. Je to přesně to Rusko, které nám nyní ukazuje svou sílu, která je postavena na takovém zveličení, až se vymyká věrohodnosti. Jedno je však autentické – většina lidí by dokázala strádat a třeba i umřít, kdyby to pomohlo „Matce Rusi“ a carovi, kterému věří.