Pan Borise Petrase znám už roky. Pracuje na veřejných toaletách u Metra ve Zličíně, kde jsem také často „hostem“, při svých cestách do Prahy.
Těžko se pohybuje. Byl nezaviněně sražen jedním bohatým podnikatelem s následným trvalým zdravotním postižením. Naštěstí se mu podařilo sehnat schopného právníka a získat alespoň odpovídající finanční odškodnění. Na toaletách tráví většinu času, kde pracuje v podstatě zdarma. Ochotně pomáhá ženám, dětem i mužům, když mají nějaké problémy. Hraje též dobře šachy. Je taková dobrá duše společenství okolních prodavačů, které jeho „služeb“ pochopitelně denně využívají. Můžete se také stavit a prohodit s panem Petrasem pár slov. Nebudete litovat – patří k těm vzácným lidem, kteří už mají něco za sebou a nemají potřebu jinak myslet a jinak mluvit. Proto je setkání s ním vždy obohacující, jako při každém setkání s člověkem, který se chová přirozeně. To je dnes vzácnost a o to více ceněna. Je nám stále více zapotřebí, jako základ radosti ze života. Žádné peníze ji nemohou nahradit. JŠ
Read more...