Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 22.6.2023: Původně cenzurovaný film „Co je to žena“ se stal online hitem, na Twitteru láme rekordy

***

Nadace Sekyra Foundation pořádala v KVH (19.6.2023) mezinárodní konferenci na téma moc stran, peněz a vlivu. Jako „předskokanka“ posloužila Danuše Nerudová, která už zahájila kampaň na zvolení europoslankyní. Můžete si poslechnout zvukový záznam a sami si udělat názor. Povoleny byly pouze „dvě tři otázky“, hlásil jsem se z první řady, nedostalo se na mne. Argumentoval bych stejně na názory paní Nerudové, jako níže. Akce začala se zpožděním 75 min. aniž by se kdo omluvil. Veřejnost musela též čekat, než se pořadatelé v zákulisí rozloučili s paní Nerudovou. Z plánovaných 6ti hodin trvala konference, odhaduji, cca 3 hod.

Následovala akce Sekyra Foundation – úvod (v angličtině)a následná debata účastníků (tři z řad veřejnosti a tři z řad organizátorů). Účastníci z řad veřejnosti nerespektovali pokyny moderátorky ke strukturální debatě. Jakmile dostali mikrofon, místo požadovaného krátkého představení se, začali rovnou sáhodlouhou přednáškou. Mé upozornění bylo umlčeno, ale „přednášky“ byly zkráceny. Na konci už debatovali v podstatě jen organizátoři, ostatní odešli, sál byl prázdný. Můj krátký příspěvek (od 1:05:35 hod.) byl ohodnocen slovy organizátorky: „No snad aby jste už odešel“. Můj narušený příspěvek o potřebě změny volebního systému jsem tak nemohl dokončit, včetně ukázky funkčnosti demokracie ve Švýcarsku.

Připadal jsem si jako v novodobé totalitě, kde je připuštěn jen jeden názor, resp. jeden myšlenkový směr, chcete-li ideologie. Té už jsem si užil dost. Rád jsem odešel a dělal něco užitečnějšího, s poděkováním za pozvání a pohoštění. Tímto děkuji i za tužku (bez loga, levného provedení). Věřím, že přebytky z pohoštění byly předány potravinové bance. Peníze na zbytečné projekty se musí nějak utratit…  

Nicméně děkuji, že jsem mohl poprvé zasednout mezi panelisty v KVH a mohl vyslovit část svých názorů. Věřím, že by s nimi souhlasil i president Václav Havel. Znali jsme se osobně.

Zdržel jsem se jen chvíli kvůli spojení domů. O zločinech v devadesátých letech píšeme podrobně dnes. Budeme o dnešních zločinech psát podrobně zase až za 30 let? Knihu Nepohodlný policajt jsem si nekoupil. Zajímají mne dnešní zločiny, médii zamlčované.

Před začátkem debaty jsem se zeptal novináře Jaroslava Spurného, kdy konečně začne RESPEKT psát i o České Maroccogate? Jeho odpověď: „Na to už jste se mne ptal 6x pane Šinágle.“ Ani po šesté mi za poslední roky neodpověděl. I novináři umí odpovídat podobně, jako mediálně trénovaní politici na nepříjemné otázky. Mají své hranice a dobře ví, kde končí, aby neměli sami potíže. Po 20 min. nudného vyprávění o ničem jsem rád odešel. S podobnými debatami se na západní TV nesetkáte. Už vůbec ne s tím, aby ten, kdo má klást kritické otázky, byl kamarádem hosta, kterému v podstatě dělá PR. Kořením každé debaty jsou kritické otázky moderátora a aktivní účast veřejnosti. Ta dostane z „milosti“ slovo až na závěr, aby se neřeklo. Bylo to jen další "kavárenské" popovídání, nedůstojné KVH.

Nedivím se, že mne šéfredaktor týdeníku RESPEKT Erik Tábery „odstranil“ ze svého Twitteru, kdy jsem mu připomněl, že fotografie s jeho psem nejsou to, co by od něho čtenáři očekávali. Jeho dědeček (či pradědeček) Ferdinand Peroutka, by na něho dnes asi moc pyšný nebyl…

Přepisování Ódy na radost - nicméně Havlovo varování zůstává pro Evropskou unii i v této době přesvědčivé. Tato Unie promlouvá více k hlavě než k srdci.

***

„Evropa v srdcích národů - sahající po vyšším zákonu.“

***

Pozvánka – Zvukový záznam – Fotogalerie - Videoz 18.5.2023 chybí…

***

Presentace prof. Jiřího Přibáně byla zajímavá. Nicméně neřekl nic nového, jen připomněl známé citáty a teorie. Opět mi chybělo JAK realizovat při daném stavu společnosti. Mladí lidé nepřišli, plno nebylo, diskuse (na rozdíl od dřívějška) byla opět omezena na pár dotazů. Ředitel KVH Michal Žantovský mi tentokrát vystoupit nedovolil s tím, že už jsem se ptal na dřívějších akcích a prostor musí dát jiným (viz konec zvukového záznamu, kdy jsem žádal jen o pár vteřin). Prý není čas, povolil tuším 3 dotazy s tím, že musíme myslet na zaměstnance, kteří také chtějí jít domů. To dříve nebývalo zvykem. Jeden starší pán to okomentoval slovy: "Ten Vás teda utřel."K chování kultivovaného diplomata to mělo dost daleko...