Znal jsem pana plk. Hrušku roky. Poprvé jsme se setkali v Jáchymově, kam jsem přijel na „Jáchymovské peklo“ ze Švýcarska. Byl plný sil a energie. Naposledy v jeho bytě, kdy už mu rakovina ubírala sil…
Děti dnes znají stovky „hrdinů“, ale ty skutečné, kteří za jejich budoucnost a země obětovali své životy, už neznají. Běda zemi, která nemá své hrdiny – nebude je mít, až je bude opět potřebovat. Plk. Luboš Hruška byl jedním z nich. Čest jeho památce a trvalému odkazu!
***
„Pane Hruško, vy jste asi šťastný člověk, viďte!“
„Takto mne oslovila jedna paní ze skupiny, kterou jsem provázel zahradou. Ano, odpovídám. Jsem šťastný. Měl jsem tvrdý život, příliš se se mnou nemazlil. Viděl jsem spoustu utrpení kolem sebe, sám jsem prožil kvanta bolesti a krutosti a ponižování člověka. Bratra bratrem. Ale zároveň v těch krutých dobách prozařovaly paprsky lásky, naděje a smíření. Čas, ten hrozný čas, přinášel kromě sebevražd a vražd i mnoho světla poznání. Koval přátelství na život a na smrt. Poznával jsem jedince, kteří převyšovali ostatní morálkou. Toužil jsem po sblížení s nimi, začal jsem se seznamovat s Kristem. Pochopil jsem i jeho lásku a pravdu. Ano, dnes, kdy se snažíme nastolit demokracii, se mnohé změnilo. Vždyť je to tak prosté, naslouchat. Otevřít srdce, duši a chtít slyšet. Okusme a budeme překvapeni. Začneme mít radost z kytičky, z motýla, ze zpěvu ptáků, ale i z přátelství. Začneme si víc rozumět se svoji ženou, s dětmi. Nebudeme tolik brblat, jako to ti politici dělají a budeme daleko ochotněji pomáhat všem, co nejsou tak vyrovnaní, jako my, všem slabším. Z radosti našeho konání, budeme lépe usínat i vstávat. Budeme vnášet do svého okolí klid, porozumění a lásku. Začneme si daleko více vážit sami sebe, lidí kolem, duchovních hodnot, kultury a stáří. Zjistíme, že přecházíme na jiná měřítka, oprošťujeme se od toho socialistického myšlení, které máme stále pod kůží. Je to tak prosté, přátelé, snažme se být lidmi vždy a všude.“
Luboš Hruška
(O čem dnes přemýšlíme – Plzeňský deník 9.6.1993)
Read more...