Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Počítají nám uhlíkovou stopu, zakazují igelitky, nutí třídit odpad, intervenují do všech oblastí života, energetiky, zemědělství, dokonce prý není možné, aby Češi létali letadlem na dovolenou…

A my se podvolujeme. Proč také ne? Některé ty věci jsou docela rozumné. Například ono třídění odpadu. Nebo omezení používání igelitových tašek a návrat k těm látkovým. Jiné rozumné nejsou a jsou spíš ideologickým úletem, nebo rovnou dobrým byznysem. Ale obecně vzato, jsme rozumní lidé my Evropané a rádi dbáme na prostředí, ve kterém žijeme. A ačkoli jsme si ho dost poničili při počátečním boomu průmyslu, včas jsme dohlédli důsledky a sami sebe jsme omezili.

Kupodivu, naše elity svůj požadavek na udržitelný způsob života neadresují těm, kteří ho prokazatelně nežijí ani trochu. Pojďme si říct pár faktů:

Ve starém sovětském vtipu si zklamaný občan stěžuje Leonidu Iljiči Brežněvovi, že SSSR sice kráčí ke komunismu, ale není co jíst. „Nikdo nesliboval vás po cestě krmit,“ odpovídá Brežněv. Evropané se dozvídají kruté podrobnosti o své vlastní cestě k zelenismu a nikdo jim neslibuje, že jim po cestě bude topit. Jedním z módních slov je „dočasný“ a v tomto ohledu jsou na tom Češi možná lépe než někteří jiní. Pokud si pro sebe uhamouní svou jadernou energii, možná se jim nic nestane, až v Evropě zhasnou světla. Jednou z největších výtek energetických expertů je, že komise EU zakládá své velkolepé plány na technologii, která ještě neexistuje.