Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 26.09.2022 09:44
    Potkal jsem nedávno náhodně jednoho osmnáctiletého studenta Gymnázia ...

    Read more...

     
  • 26.09.2022 08:38
    Nejvzácnější osobnost, ještě s panem Krylem, na které můžeme ...

    Read more...

     
  • 24.09.2022 12:07
    Byl to krásný, nezapomenutelný večer ve společnosti tak vzácné ...

    Read more...

     
  • 23.09.2022 14:33
    Rusové ty nacistické zločince vyměnili za saudskou podporu ...

    Read more...

     
  • 21.09.2022 14:36
    Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří ...

    Read more...

     
  • 21.09.2022 14:36
    Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Postoloprty_hrbitov_sbor_II_030610Před otřesnou minulostí nelze utíkat, chceme-li mít smysluplnou budoucnost.

Byl to smutný ale i současně nadějný podvečer na postoloprtském hřbitově dne 3.června od 17:00 hodin…

Konečně se objevuje dlouho utajovaná, obludná minulost naší země. Žádný zločin takovéhoto rozsahu nelze na trvalo utajit. To, že nebyl zajištěn mikrofon, že na desce není uvedeno kdo komu způsobil, že starosta Postoloprt Miroslav Hylák neřekl ani slovo (pochází z komunistické rodiny), že na webu města není ani zmínka, nemůže snížit hodnotu tohoto vzpomínkového aktu. Projevy paní Uty Reiff. Historika Michala Pehra a velvyslance SRN Johanese Handla stojí za poslech (projevy paní Ute Reiff v češtině a němčině v příloze).

Přítomná byla německá ZDF, němečtí novináři i REPORTÉŘI ČT – nezaregistroval jsem, že by veřejnoprávní ČT a celostátní deníky o tomto pietním aktu informovaly… O událostech v Postoloprtech na přelomu května a června by měli informovat REPORTÉŘI ČT v pondělí, 14.června na ČT 1 od 21:35 hodin.

Škoda, že rodina Elsnicova z Postolort odmítla umístit pamětní desku na kasárna, které nyní vlastní a ze kterých chce udělat domov pro důchodce?! Zmasakrovaní zde trávili poslední hodiny svých životů. Pamětní desku nechal zhotovit kastelán hradů Žebrák a Točník a učitel JUDr. Petr Zemánek. Nechal ji tedy opřenou o stěnu kasáren, ještě ten den zmizela… Také byl na ní dvojjazyčný text, ale na rozdíl od pamětní desky na hřbitově na ní bylo jasně napsáno kdo komu co udělal.

Kupodivu jsem nezahlédl vedoucího sudetoněmecké kanceláře z Prahy pana Petra Bartona, ale možná jsem jej přehlédl…? Čekal jsem přítomnost pana biskupa Františka Radkovského a senátora Karla Schwarzenberga, zastánců a podporovatelů obnovení normálních vztahů mezi Čechy a Němci. Předseda TOP09 alespoň poslal věnec…

Nedostavil se ani novinář a radní ČT Petr Uhl, nositel nejvyššího vyznamenání Sudetských Němců. Náhodou jsem jej potkal v Praze – jeho „zájem“ se projevil slovy „Neobtěžujte mě“ a utíkal přede mnou v panice jako malý kluk. Však ona se pro něho někdy někde zase nějaká medaile jistě najde a bude opět někým zván na projevy jako tomu bylo v Augsburku v roce 2009 na 60.sjezdu Sudetských Němců… Pochybuji, že na Radě ČT využije své funkce radního, aby se zasadil o opakovaní pořadu „Zabíjení po česku“, jeho umístění do TV archivu, či vyzval ČT a jejího gen. ředitele Jiřího Janečka o zakoupení autorských práv pro dokument „Mengeleho dědici“. Veřejnost by to jistě ocenila, jinak zůstane pro ni ubohým tlachalem a nedůvěryhodnou osobou. Naštěstí máme ještě nezávislý Internet.

Na mém webu proto doporučuji shlédnutí obou otřesných dokumentů: https://www.sinagl.cz/z-ceskych-medii/zabijeni-po-cesku.html a https://www.sinagl.cz/ze-zahranicniho-tisku/mengelovi-dedici-experimenty-na-lidech-behem-studene-valky.html - naprosto otřesná podívaná o pokusech na lidech, které probíhají dodnes v Číně a v KLDR. Velká část je věnována i zřejmé účasti československých „lékařů“ na tomto zvěrstvu, kdy byli jejich „pacienti“ američtí váleční zajatci z Vietnamu a z Koreje. V pořadu vystupuje i gen. Jan Šejna a mluví rozhodně jinak, než jak nám ho jako „semínkového“ generála představovaly komunistická média. Měl vynikající paměť, zemřel na selhání srdce, krátce po svém vystoupení v US kongresu… V dokumentu vystupuje i Václav Eminger z Kanady. Jde zřejmě o zakladatele Emingerova fondu KPV ČR, kterému věnoval 1 milion dolarů, který byl a je zřejmě i dnes rozkrádán a zřejmě i proto přejmenován z důvodů lepšího utajení na „Zdravotní a sociální fond“ o kterém řádoví členové KPV ČR nic neví, natož aby jim pomáhal. Skutečně vysoce „mravní“ přejmenování. Pokladníka dělá Ing. František Šedivý, místopředseda KPV ČR, čestná občan města Řevnic a předseda Klubu dr. Milady Horákové.

Ano, ten co mne na ČT před cca 250.000 diváky nazval darebákem a který podle soudce JUDr. Vojtěcha Cepla měl na to právo, zdůvodňovat to nemusel a já nemám žádné právo se bránit – měl jsem pouze „právo“ zaplatit cca 40.000,-Kč soudních výloh?! Jasný důkaz v podobě záznamu ČT soudce Cepl nepřipustil! Jak asi rozhodne soudce Cepl v pondělí ve věci justiční mafie? Je-li zásadový, tak musí názor JUDr. Marie Benešové ohodnotit stejně jako názor Ing. Františka Šedivého na mně. To znamená v rámci svobody názorů má na to JUDr. Marie Benešová právo ať justiční mafie existuje či nikoliv, ať jsem darebákem či nikoliv. Podobně, jako hájil JUDr. Tomáš Sokol právo na vyjádření názoru Ing. Tomáše Hradílka, který nazval Vladimíra Hučína gaunerem a teroristou, přestože byl „očištěn“ i samotným Ústavním soudem ČR. Nyní kupodivu JUDr. Tomáš Sokol stejně vehementně hájí JUDr. Renatu Veseckou, ale pravý opak, tedy že výraz justiční mafie nesmí nikdo použít, pokud to nedokáže? Tedy už ho viditelně tolik svoboda názoru nezajímá…?! Mně soudce Cepl darebáctví Ing. Františka Šedivého neumožnil dokázat, ani Vrchní soud – a pak zkuste hledat právo, spravedlnost a zdravý rozum u českých soudů!

V renomovaných a mezinárodně uznávaných NZZ (Neue Zürcher Zeitung), vyšly dva články: „Der Krieg nach dem Krieg“ (Válka po válce) o masakru v Postoloprtech, s podtitulem „Vražda na Sudetských Němcích – Češi se stále ještě brání převzít odpovědnost“ - od pražského dopisovatele Stephana Templa, dne 10.června 2010 - http://www.nzz.ch/nachrichten/kultur/aktuell/der_krieg_nach_dem_krieg_1.6018586.html

Druhý „Prags leichtfertiger Umgang mit den Benes-Dekreten“ (Lehkovážný přístup Prahy k Benešovým dekretům) s podtitulem „Právní nároky v nekonečné smyčce – „Praví Češi“ jako profitéři nacisty zabaveného majetku - od stejného autora, publicisty a specialisty na restituční otázky, který žije v Praze. Článek vyšel v NZZ dne 9.června 2010 - http://www.nzz.ch/2006/06/09/al/articledp8an_1.38091.html - pochybuji, že na tyto články upozorní na svém webu prezident Václav Klaus – na mém byly umístěny obratem. Každý máme svůj názor na to, co je to demokracie…

Též hodno připomenout článek pana Rosse Hedvicka „Úplně poslední případ poručíka Borůvky (literární detektivka). O české povaze, která se nemění ani pobytem ve vyspělé demokracii, tedy u některých - http://hedvicek.blog.cz/1001/uplne-posledni-pripad-porucika-boruvky-literarni-detektivka - pojednává podrobně o tom, co vše předcházelo nevydání knihy Oty Rambouska „Jenom ne strach“ Josefem Škvoreckým – počtěte si – malé ukázky :

Ota Rambousek začal pracovat na knížce Jenom ne strach v roce 1986, rukopis byl dokončen a předán Škvoreckému byl v létě 1987. Původně měl Josef Škvorecký zájem ji vydat, jenže ukázky z knihy byly otištěny v časopise Západ, který byl poslán Václavu Havlovi. Havel poslal Škvoreckému 16. prosince 1987 dopis, kde uvádí své výhrady vůči Mašínům (i když okolo toho dělá piruety a tanečky). Dopis končí takto: "Mám výhrady proti některým jeho polohám, které bych tu nerad teď nějak stručně charakterizoval, protože bych je tím asi simplifikoval. Snad jen to bych mohl, že mi přecházel mráz po zádech, když se na stránkách Západu můj dávný spolužák z Poděbrad kasal tím, kolik lidí zabil". Zabití lidé byli komunističtí zločinci a dnes již kromě pár úplně zabedněných jedinců z české kotliny každý ví, že nejlepším přítelem komunistů byl právě Václav Havel. tu chvíli Josef Škvorecký zařadil zpátečku. Po pár letech za svou poslušnost dostane od Havla Řád rudého lva se srpem a kladivem (tak nějak by se měl příhodně jmenovat). Je až fascinující sledovat, jaký vliv měl Václav Havel na své okolí i v době, kdy ani on sám nemohl čekat, že bude prezidentem.

Druhým úžasným počinem bylo vytvoření kádrovací komise. Komisi předsedal Josef Škvorecký - seděla komise v celé místnosti za dlouhým stolem potaženým červeným suknem a měli nad hlavami přišpendlený nápis z pěnového polystyrenu "Se Sovětským svazem na věčně časy!"? Pili u toho minerálku ze zelených lahví? Nevíme to jistě, ale na mysl mi to přišlo. Přísedícími soudci z lidu a kádrováky byli Vilém Hejl, Lumír Salivar a Ota Ulč. A teď si ti čtyři zasloužilí vejlupkové, jejichž pocit vlastní důležitosti očividně zcela zatemnil jejich lidskou soudnost a důstojnost, začali mezi sebou vyměňovat mnohostránkové psané posudky k Rambouskově knize a o Mašínech vůbec. Tyto kádrové posudky si pak vzájemně kopírovali a posílali a ty se tak zachovaly na věcnou památku jako důkazy o marnosti jejich snažení. Děs a hrůza! Posudky byly jasně psané s dopředu domluveným závěrem - zamítnout. I použité výrazy si byly podobné!Celé zasedání téhle komise je korunováno dopisem Josefa Škvoreckého Otovi Rambouskovi ze dne 3. února 1989, kde mu sděluje, že komise rozhodla knížku nevydat - "tenhle dopis jsem odkládal, protože se mi do něj nechtělo" a odvolává se na Hejlovo "naprosto odmítavé stanovisko". Vilém Hejl byl v té době už po smrti - proč to nesvést na něj, že?V témže roce 1990 dostává Josef Škvorecký od prezidenta ČSFR Václava Havla Řád bílého lva III. třídy (to je jen takový malý lev, lev třetí třídy), bez řetězu. Pouze Řád bílého lva I. třídy je s řetězem. To aby bylo jasno. Stejné vyznamenání III. třídy dostala i Zdena Salivarová-Škvorecká.

...Angličtina má úsloví "give them enough rope" ve smyslu "dejte jim dostatek provazu, oni už se oběsí sami". Napadá mne to v téhle souvislosti proto, že nevím, zda to měl Josef Škvorecký, legenda české literatury, zapotřebí se tahle historicky znemožnit podlézáním Václavu Havlovi.

Ctirad Mašín se o tom vyjádřil takto: "Naskýtá se otázka, kdo měl větší prospěch ze Škvoreckého činnosti, padlá totalita a nebo dlouhodobé zájmy národa?"

Rozhodněte sami. Komisi k tomu svolávat nepotřebujete.

Ross Hedvicek

 

Dovedete si už představit o čem bych asi hovořil ve Strašnickém krematoriu a co by nepochybně bylo oceněno i Otou Rambouskem? Naštěstí máme stále dost různých Radovanů Procházků, Naděnek Kavalíroven, Prokopů Tomků, Josefů Škvoreckých a dalších, kteří ať už záměrně, z hlouposti či obyčejné zbabělosti a bezcharakternosti dohlédnou na to, aby byla řečena jen skutečná „pravda“, tedy těch mocných a v jejich zájmu, byť ve skutečnosti slabých a slabochů jako jsou oni sami. Běda zemi, které příliš dlouho vládne malost a malí…!!!

Jan Šinágl 12.6.2010

- - - - - -

Postoloprty: Odhalení pamětní desky na hřbitově – 3.6.2010

Michal Pehr a Uta Reiff - česky

https://www.sinagl.cz/images/files/Postoloprty-projevy-I-030610.WMA

Uta Reiff a velvyslanec SRN Johanes Haindl

https://www.sinagl.cz/images/files/Postoloprty-projevy-II-D-SRN-sveceni-030610.WMA

- - - - - -

 

U zdi kasáren v Postoloprtech stojí pětice zbitých chlapců ve věku od 12 do 15 let. Po salvě ze samopalů se čtyři kácí mrtví k zemi, jeden přežívá a prosí o milost. Umírá ranou do týla. "Protože jsem byl Markem přidělen jako hrobník, musel jsem těchto pět dětí pohřbít do jámy se střepy," vylíčil události svědek W.Z., jemuž bylo v té době 15 let. Pan Z. musel také pohřbít německého kapitána. "Šel k Markovi a žádal jej o ránu z milosti s tím, že se nemůže dívat na ty ukrutnosti a Marek ho usmrtil jedním výstřelem z pistole do týla." Podle policie Marek prokazatelně zastřelil - kromě tohoto německého kapitána - ještě další dva muže.“

 

Z výslechových protokolů Parlamentní vyšetřovací komise po válce

 

* * *

„…Navrhuji malý experiment: zkusme vyrobit pamětní desku s nápisem Všem nevinným obětem lidických událostí června 1942 a sledujme ten poprask, který nastane, když se ji v Lidicích pokusíme umístit. Protože v Lidicích zabíjeli Němci Čechy, kdežto v Postoloprtech se staly události a zabíjení Němců bylo pouhým (omluvitelným) excesem jinak spravedlivého vyhnání… tedy, ehm, vlastně odsunu.“

Tomáš Pecina

* * *

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)