Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

út úno 04 @10:00 -
Praha, Obecní dům: TK Institutu Equilibrium, z.ú.

Nejnovější komentáře

  • 21.01.2020 10:14
    Jó paní Mülerová kéž byste měla pravdu. Komunismus je chobotnice.

    Read more...

     
  • 03.01.2020 20:21
    Souhlasím s Vámi, že je u nás přepohádkováno. K tomu by se ...

    Read more...

     
  • 03.01.2020 14:46
    Putin prohlásil: „Rusko musí kromě Avangardu vyvinout ...

    Read more...

     
  • 03.01.2020 12:10
    Právě jsem si přečetl Vaši novou zásilku, ze které je ...

    Read more...

     
  • 28.12.2019 12:55
    Pane Jerry, takhle si to vykládat, to je typický příklad ...

    Read more...

     
  • 27.12.2019 14:21
    Také za totality nebyla nouze o pohádky vznikající z bratrského ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Metro kukaneO totalitě i z jiného úhlu pohledu, aneb i o úřednících, vízech, emigrantech a exulantech

Také vás zarazili stanice Metra, kde je za černým neprůhledným sklem „ukryt“ zaměstnanec Metra? Neumím si představit logické zdůvodnění takovéhoto opatření – utajení, sledování monitorů apod. V podstatě to uráží jak veřejnost, tak pracovníka Metra. Včera jsem s jednou pracovnicí hovořil. Musel jsem se sehnout o cca 90 stupňů k úzké přepážce abych ji vůbec mohl vidět do tváře. Byla z toho také nešťastná. Po osmi hodinách služby, když vyjde na denní světlo, bolí ji často oči i hlava. Ptal jsem se jí, zda dostává příplatek či více dovolené za poškozování zraku – samozřejmě nic z toho. Připomněl jsem jí jak dopadli kdysi koně a osli v dolech, kdy po čase zcela oslepli. Jí hrozí zcela jistě silné oslabení zraku, bude-li v těchto podmínkách pracovat do penze, pokud se do ní vůbec „dovidí“, nebo dlouhé roky. To nemluvím o dlouhodobém, negativním vlivu na psychiku člověka.

Oči potřebují světlo a barvy jako „živou vodu“. To vám potvrdí každý optik a oční lékař. Při práci u obrazovek doporučují barevné okolí a zadní světlo, není-li ho dostatek. Projektanti takovýchto stanic zcela opomenuli potřeby člověka a ochranu jeho fyzického a psychického zdraví. Svým způsobem jsou také obětí totality, jejich způsobů a myšlení.

Nikdy nezapomenu, když jsem si šel v Curychu v roce 1987 pro US vízum. U vchodu mne úsměvem přivítal hlídkující voják, kanceláře velké, světlé, oddělené jen průhlednými stěnami. Naprostá transparentnost a služba veřejnosti a skvělá reprezentace země. Úředník mi položil pár základních otázek a když jsem mu řekl, že jsem i činovník Sokola v zahraničí, řekl jen: „Yes, I know Sokol“, dal mi s úsměvem potřebné razítko do cestovního pasu a popřál hezký let a pobyt v USA.

Jaké to bylo v Bernu při žádosti o víza na čs. velvyslanectví vím jen zprostředkovaně od mé mámy, když při mé návštěvě ve Švýcarsku potřebovala prodloužit pobytové vízum. Nadšená z vrchnostenského chování zaměstnanců velvyslanectví rozhodně nebyla. Stejně jako mnoho emigrantů, kteří se nestyděli toto velvyslanectví navštěvovat už jako švýcarští občané a žádat poníženě o vízum, poté co zaplatili nemalé náklady za vzdělání získané v Československu. Neskutečná bezcharakternost poté, co obdrželi od Švýcarska politický asyl. Samozřejmě byly i vážné důvody, úmrtí, nemoci, ale to byly výjimky. Byli to typičtí emigranti, jdoucí jenom za osobním prospěchem, na rozdíl od exulantů, kterých byl jen zlomek.

Tak už to bývá, jen ten poměr je trochu děsivý. Za mého pobytu ve Švýcarsku mne dost šokovalo, jak málo jsem poznal krajanů, kteří si skutečně politického asylu vážili, převzali demokratické zvyky a způsoby, které využili pro práci v krajanských organizacích a později pro nezištnou pomoc své rodné zemi po roce 1989. Znám jich dost, kteří by si vyznamenání k 28.říjnu zasloužili, mnozí už zemřeli…

Jan Šinágl, 28.12.2013

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)