Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

út říj 15 @15:00 -
Brno: RAF 68, vernisáž výstavy

Nejnovější komentáře

  • 20.09.2019 07:16
    Podle popisu individuum s povahou, kterou Džugašvilli potřeboval.

    Read more...

     
  • 16.09.2019 14:32
    Socha Koněva byla postavena za přítomnosti ruských okupantů ...

    Read more...

     
  • 16.09.2019 14:10
    "Od poloviny 90. let přemýšlivější lidé postupně ztrácejí ...

    Read more...

     
  • 16.09.2019 08:40
    Objektivita, nestrannost neznámá slova v ruském slovníku.

    Read more...

     
  • 16.09.2019 04:31
    Jen několik poznámek k předchozím komentářům. První - Ano ...

    Read more...

     
  • 16.09.2019 02:38
    Již sto let máme v čele státu presidenta. A je to vskutku ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Znicte to avers 250214Kde to jsme, že se na nás z obrazovek usmívají ti, co bez mrknutí oka oberou lidi o miliardy, a ten, kdo Znicte to revers 250214se jim postaví, dostane přes prsty? - Problémem světa není síla zlých, ale slabost dobrých

… Říká se, že většina politiků má v kanceláři minimálně dva šuplíky. V jednom šuplíku jsou kompromitující informace, které se týkají jiných politiků, a ve dru­hém šuplíku jsou citlivé informace, které jiné osoby mají na dotyčného politika. „Politikou“ se pak rozu­mí „obchodování“ s informacemi a „nezávislost“ po­litika je prý závislá na obsahu šuplíků... Říká se, že někteří novináři jsou zaplacení. Nemys­lí se tím mzda, kterou dostávají za psaní článků, ale „provize“ za to, že na určité téma článek nenapíšou. - Nečtěte tu knihu prosím jen o panu Michálkovi. Čtěte ji laskavě i o sobě …

V pondělí, 24.2.2014, jsem se zúčastnil přednášky senátora Libora Michálka PrimeNet, na téma Prosazování práva a spravedlnosti. Vřele doporučuji poslech této přednášky i následné diskuse včetně zakoupení knihy – přečtete ji jedním dechem i když má „jen“ 191 stránek – níže několik otřesných ukázech. Uvědomíte si mnohem jasněji v čem žijete a že řešení nahromaděných problémů začíná u každého z nás.

Jan Šinágl, 1.3.2014

* * *

Andel Michalek verejnost 240214… Michal se ale začal připravovat i na variantu tragič­tější. Bylo to sice již deset let, co jím otřásla „sebevraž­da“ policisty vyšetřujícího vytunelování investičního fondu Trend, ale vzpomínky na člověka, s nímž v Ko­misi pro cenné papíry na vyšetřování spolupracoval, se najednou nepříjemně oživily. „Policie odmítá, že by sebevražda mohla mít spoji­tost s prací vyšetřovatele na případu Trend,“ znělo tehdy oficiální vyjádření. Šéf královehradeckého kraj­ského úřadu vyšetřování nicméně tehdy uvedl: „Kvůli vyšetřování okolností s vytunelovanými investičními fondy Trend a Mercia byly na pana P vyvíjeny tlaky ze strany obviněných.“

… Ekofond měl ročně vyčleněno na konzultační a po­radenské služby okolo 280 milionů. Po zrušení zaká­zek s podezřením na korupci se ukázalo, že Ekofondu stačí ročně částka 30 milionů. Ne vždy je nezbytné dosahovat úspor ve státní správě za cenu propouštění lidí. Někdy stačí „ořezat“ zakázky, které „neplní účel“. …

Andel Michalek  Rekonstrukce statu  240214… Když Michal v roce 1996 upozornil na rizika, která v řádu miliard Kč mohou na stát dopadnout, když ne­začne aktivně zasahovat v Privatizační bance, letěl z Národního fondu na hodinu. Téměř rok byl potom bez práce, a nebýt pomoci rodičů, mladá rodina se dvěma dětmi by vyžila jen obtížně. O deset let později letěl Michal z vedoucí funkce podruhé. Jako ředitel v Národní bance nechtěl tole­rovat zkreslování hodnoty majetku penzijních fondů a stal se tak značně nepohodlným. Přestože Národní banka se k bývalému řediteli za­chovala vstřícněji než Národní fond a nechala Micha­la alespoň v zaměstnaneckém poměru, manželka jeho suspendaci nesla velmi těžce. Celou Michalovu kauzu vnímala jako značnou nespravedlnost. Kde to jsme, že se na nás z obrazovek usmívají ti, co bez mrknutí oka oberou lidi o miliardy, a ten, kdo se jim postaví, dostane přes prsty? …

… Po komunálních volbách bývá problém, který by kla­sik nazval slovy: „Kam s ním.“ Rozuměj, kam co nejlé­pe upíchnout starosty a zastupitele, kteří ve svých funkcích museli vzhledem k volebním výsledkům skončit. Rozuměj, kam co nejlé­pe upíchnout starosty a Andel Michalek  Dopady korupce  240214zastupitele, kteří ve svých funkcích museli vzhledem k volebním výsledkům skončit. Každá správná strana se snažila nějaké sociální zabezpečení svým neúspěšným politikům zajistit. Mý­tus, že pravicové strany nemají propracovanou sociál­ní politiku, už dávno padl. I strany, které jsou považo­vány za sociálně nejméně citlivé, jsou velmi citlivé na to, když nějaké teplé místečko pro jejich spolustraníka má obsadit skutečný odborník. „Jsem velmi rád za nabídku pana premiéra, velmi šijí vážím a myslím, že ve funkci náměstka Ekofondu budu moci zúročit své zkušenosti z komunální politi­ky,“ komentoval bývalý starosta Morávek v tisku svůj očekávaný nástup do nejvyššího vedení této instituce. Věc měla jen drobný zádrhel. Ředitel Ekofondu žádnou nabídku panu Morávkovi nedával a o žádné změně na postu náměstka neměl ani tušení. „Pokud se informace zveřejněné v tisku zakládají na nabídce jiných osob než těch, které jsou odpovědné za vedení Ekofondu, nelze takovou nabídku považovat za rele­vantní,“ právě tato slova bylo možné číst v dementi tiskové zprávy, kterou nechal Michal vydat. V tiskových zprávách na webu Ekofondu se zprávič­ka ředitele ohřála asi dvě hodiny.Telefonáty z Úřadu vlády a z ministerstva, ale také chvilková nepřítom­nost ředitele Ekofondu způsobily, že tisková zpráva byla velice rychle stažena. …

Andel Michalek CNB  240214… Při ukládání peněz státních firem a samospráv v bankách je to jiné. Na manipulace s těmi desítkami miliard Kč se totiž zákon o veřejných zakázkách ne­vztahuje. Obvyklý trik některých politiků. Pokud se vyskytne problém, „zodpovědně pracují“ na zákoně, který má zdánlivě nedostatek vyřešit. Když už to vypa­dá, že na nějakého gaunera ruka zákona konečně do­padne, pošle lobbisty, aby vyjednali nebo takzvaně zobchodovali výjimku. Když je pak zákon přijat, stává se téměř pravidlem, že poctiví a slušní se pod tíhou paragrafů jen dusí, a ti, co by křidélka potřebovali přistřihnout, dál skrze různé výjimky proplouvají. Někdy dokonce ještě snad­něji než před změnou zákona. Ukládání peněžních prostředků státních a polostátních firem či samospráv v bankách je toho velmi pěkným příkladem. …

… Vidina možného trestního stíhání za porušování povinností při správě cizího majetku Michala rozhod­ně nelákala. A nelákala ho ani vidina politiků, kteří v soukromých tryskáčích banky létají do Toskánska užívat si dovolenou v luxusních vilách za ceny chor­vatských last minuté. S modrou bankou to spíš než na výlet k azurově modrému moři vypadalo na modré tepláky. …

* * *

Vážení čtenáři,

 

žijeme ve zvláštní zemi...

Andel Michalek KPCP  240214V zemi, kde výsledky výběrových řízení, které mají být vyhlášeny zítra, byly někým dohodnuty již včera. Za komunismu nás učili, že žít v zemi, kde zítra již znamená včera, je to největší blaho, které nás v životě může potkat. Když by mi někdo v roce 1988 povídal něco o tom, že komunismus může padnout, poklepal bych si na čelo - ale stalo se. Když by mi někdo v roce 2010 povídal něco o tom, že klientelismus může zvadnout, poklepal bych si asi na čelo také. V roce 2010 jsem měl tu „čest“ alespoň částečně nahlédnout za oponu naší politiky a některé z těch, kteří se snaží řídit náš svět, poznat v akci. Měl jsem možnost vidět, jak se pozornost někte­rých (ne)veřejných činitelů točí hlavně kolem toho, jak sehnat prachy. Rozhodl jsem se nebýt lhostejný a jednat.

Oznámil jsem podezření z korupce policii a médiím a byl jsem odvolán z funkce ředitele Státního fondu životního prostředí. Odvolání vyvolalo zájem sdělovacích prostředků i občanské společnosti. Z funkce musel odejít ministr životního prostředí, policejní prezident i nejvyšší stát­ní zástupkyně. Po dvou letech jsem se stal senátorem, a tak věřím, že tato kniha může probudit naději, že stojí za to, po­stavit se na odpor. Osobně jsem se postavil na odpor několikrát v živo­tě, a přestože jsem mnohokrát dostal od „mocných“ za uši, nelituji toho. Nelitoval bych, ani kdybych v roce 2012 nebyl zvo­len senátorem. Mít čisté svědomí je pro mě cennější než mít špina­vé peníze na zahraničních kontech.

Andel Michalek  Faktory uspechu  240214Jako senátor bych tuto knihu mohl vydat s pravými jmény aktérů, a to bez rizika, že skončím ve vězení za pomluvu nebo jiný „závažný“ trestný čin. Nechci ale imunitu zneužívat tímto způsobem. Nejraději bych se o imunitu podělil s lidmi typu pana Smetany nebo s těmi, kdo na nepravosti upozornili a dnes jsou stíháni. Změna jmen, názvů institucí, funkcí a různých vý­borů snad alespoň místy pomůže odlehčit závažnost tématu, kterým se kniha zabývá. Současně je ale kniha proložena skutečnými úryv­ky z článků popisujících jednání, které mě pro psaní inspirovalo. V knize jsem se snažil co nejvěrněji popsat dialogy. Tyto dialogy totiž nejlépe vykreslují systém, v němž dochází k manipulaci zakázek „bez úplatků“. Domnívám se, že pochopení fungování systému je důležité pro stanovení strategie, jak systém úspěšně napadnout a něco s ním udělat.

Andel Michalek  BIBLE  240214Nelekejte se prosím. Nejsem pirát, byť souhlasím s tvrzením, že v zemi, která není právním státem, je občas pirátských činů zapotřebí, aby se prosadila spravedlnost. Jsem člověkem, kterému vadí nespravedlnost. Vadí mi, když jsou lidé stíháni za to, že zveřejní měsíční plat pravé ruky premiéra. Vadí mi, když jsou stíháni ti, kteří upozornili na kauzu Opencard, a unikají trestní odpovědnosti oso­by, které z této zakázky nejvíce profitovaly. Nevolám ale po honu na pijavice veřejných pro­středků. Musím uznat, že si v našem právním řádu uměly téměř dokonale připravit paragrafy zajišťující beztrestnost.

Příprava často není trestná... Směle se tedy může­me připravit na odklonění těch, kteří jen zkouší, co ještě vydržíme. Nenechme si to líbit!

Libor Michálek

* * *

ÚVOD

S knížkou pana Michálka si užijete! Čeká vás „nád­herná“ procházka po tom všem, o čem jste dosud spekulovali nebo si zkoušeli představit. Zahlédnete část státu zevnitř jako mašinu na okrá­dání spoluobčanů, kterou odborně řídí protřelí stra­níci - až vám možná zatrne, kam se podělo národní cítění. Na to, abychom se mohli navzájem tak odírat, jsme potřebovali demokracii? Když je klid a mír, pojďme, oloupíme se navzájem.

Kniha má zvláštní certifikát díky autorovi. Není spi­sovatelem - a nepíše román na základě faktů. „Romá­nově“ - aby ho nezastřelili u první pumpy, popisuje autentická fakta. Autor, jako jeden z mála v ustrašené společnosti, má kredit člověka, který se bezohledně vůči své bu­doucnosti, kariéře, penězům - opakuji penězům - zločinu a zlodějně postavil. Byl za to „po zásluze“ pes­kován coby udavač, psychopat, náboženský šílenec apod. Místo povýšení za nezvyklou odvahu tradičně ponižován mezi outsidery. Premiér vlády ve stejnou dobu vyjadřoval svoji důvěru pletichářům.

Při četbě pochopíte, že žádný mozek není schopen vyvinout takové autorské puzení, aby vás napadly ďá­belské fantazie, variace a kombinace, kterými součas­ný život v klientelisticko-politických salónech hýří. Můžete si také přečíst o pocitech muže, který po­dobně jako v dobrodružných románech o své hrdinství musí zápasit sám se sebou. Není divu. Jeho Mefistem byl překvapivě kolega, kterého znal 10 let.

Autor není hrdina z bondovky, s motorkou a tělem vycpaným steroidy. Finanční odborník, s postavou možná do tramvaje, český úředník, muž věřící v Boha a elementární lid­ské vlastnosti, jako je poctivost. Pracovně ponořen do státního systému, z velké části fungujícího jako směs krádeží, spikleneckého mlčení a „znaleckých posudků“ na cokoli, co je třeba. Mravně obstál, proto se pro něj ve státní správě místo nenašlo. S výraznou převahou byl nakonec zvo­len do Senátu ČR.

Nejde jen o jeho osobní úspěch. Snad i aktivní vzkaz od občanů. Můžeme to přijmout jako „Happy Start“...? Nečtěte tu knihu prosím jen o panu Michálkovi. Čtěte ji laskavě i o sobě.

Jan Kraus, herec, moderátor

a člen správní rady Nadačního fondu proti korupci

* * *

SLOVNÍK „ZNÁMÝCH“ POJMŮ

Říká se, že většina politiků má v kanceláři minimálně dva šuplíky. V jednom šuplíku jsou kompromitující informace, které se týkají jiných politiků, a ve dru­hém šuplíku jsou citlivé informace, které jiné osoby mají na dotyčného politika. „Politikou“ se pak rozu­mí „obchodování“ s informacemi a „nezávislost“ po­litika je prý závislá na obsahu šuplíků...

Když se řekne cenný papír, někdo si představí akcie nebo dluhopisy. Někoho zamrazí, když si vzpomene, jak se po kupónové privatizaci řada cenných papírů proměnila na bezcenné papíry. Jsou ale politici, které hřeje u srdce vzpomínka, jak od nich nějaký obchod­ník s cennými papíry odkoupil bezcenné papíry za vy­sokou cenu.

A propos, tj. mimochodem: Obchodník s cennými papíry nebývá jen makléřská firma, která se odvděčuje nějakému starostovi za to, že jí přihrál do správy miliardy korun z radnice. Může jít i o někoho, kdo obchoduje s citlivými informacemi nebo zařizuje na úřadech důležitá povolení, a to např. rozhodnutí, kte­rými se schvalují dotace.

Říká se, že někteří novináři jsou zaplacení. Nemys­lí se tím mzda, kterou dostávají za psaní článků, ale „provize“ za to, že na určité téma článek nenapíšou. Týkají-li se nepříznivé informace firmy, která v daném médiu inzeruje, stává se, že někdo z firmy zavolá a upozorní vedení redakce na to, jaké ztráty by novi­nám mohlo způsobit stažení „reklamy“. A neklame.

Zákon říká, že „úplata“ je částka v penězích nebo v platebních prostředcích nahrazujících peníze nebo hodnota poskytnutého nepeněžitého plnění (poukaz na dovolenou, na návštěvu klubu apod.). Může tak vzniknout mylný dojem, že i „úplatek“ je vždy jen o obálkách s penězi, poukazy nebo smlouvami, díky nimž lze v budoucnu získat cenné papíry.

Za určitých okolností může být ale úplatkem i „prá­ce“, resp. „mimořádná odměna“ za práci, anebo na­opak za to, že uplacená osoba nedělá to, co dělat má. „Zavři oči, kolibříku,“ tak mohou znít výzvy korupčníků nejen na magistrátech, ale i v úřadech, které mají kontrolovat, zda se někde nepáchají nepravosti. Za­vřít oči může i poslanec, senátor, prezident...

Kapitola Privatizační banka v úvodu této knihy je krátkou exkurzí do doby, kdy měli politici nejen za­vřené oči, ale kdy bylo také „zhasnuto“. Protekce, pri­vatizace, politika byly v té době pojmy s téměř shod­ným významem.

Politici zajistili dosazení „loajálních“ bankéřů do polostátních bank, bankéři zajistili poskytnutí „úvě­rů“ na nákupy akcií firem, které bylo potřeba „ovlád­nout“, a „privátní“ společnosti dávaly sponzorské „dary“ politickým stranám, které se o privatizaci „za­sloužily“.

Kde je ale hranice mezi loajalitou a organizovaným zločinem? Je úplatkem protekčně dosazenému ban­kéři pouze plat, nebo také příležitost „sáhnout si“ na část úvěru, který poskytne spřízněné firmě, a to třeba v podobě akcií banky, v jejímž vedení sedí? A kdy jsou dary úplatkem? Když se zastavují trestní řízení proti bankéřům vedené?

A kdo je vlastně ve spletenci finančních a politických zájmů poskytovatelem úplatku a kdo příjemcem? Upláceli politici bankéře, nebo bankéři politiky za to, že je nechali „privatizovat“, nechceme-li použít slovo rozkrádat? Nebo byli politici a bankéři jenom loutky těch, kteří nejvíce profitovali z toho, když banky po­skytovaly špatně zajištěné úvěry?

Úvodem knihy je asi vhodné upozornit, že když politici, poradci či jiné postavy v této knize používají slova jako důvěra, otevřenost, vysoký kredit apod., vůbec to nemusí znamenat to, co by běžně člověk očekával.

Korupčníci mívají důvěru k osobám, které se „osvědčily“ při privatizaci, „otevřeně“ jednají zpravidla jen tehdy, když jsou dveře jednací místnosti zavře­né a uvnitř je zapnutá rušička, a „vysoký kredit“ má třeba ten, který beztrestně „odklonil“ pro stranu nej­více peněz...

* * *

NÁMĚSTEK

Po komunálních volbách bývá problém, který by kla­sik nazval slovy: „Kam s ním.“ Rozuměj, kam co nejlé­pe upíchnout starosty a zastupitele, kteří ve svých funkcích museli vzhledem k volebním výsledkům skončit.

Každá správná strana se snažila nějaké sociální zabezpečení svým neúspěšným politikům zajistit. Mý­tus, že pravicové strany nemají propracovanou sociál­ní politiku, už dávno padl. I strany, které jsou považo­vány za sociálně nejméně citlivé, jsou velmi citlivé na to, když nějaké teplé místečko pro jejich spolustraníka má obsadit skutečný odborník.

„Jsem velmi rád za nabídku pana premiéra, velmi si jí vážím a myslím, že ve funkci náměstka Ekofondu budu moci zúročit své zkušenosti z komunální politi­ky,“ komentoval bývalý starosta Morávek v tisku svůj očekávaný nástup do nejvyššího vedení této instituce.

Věc měla jen drobný zádrhel. Ředitel Ekofondu žádnou nabídku panu Morávkovi nedával a o žádné změně na postu náměstka neměl ani tušení. „Pokud se informace zveřejněné v tisku zakládají na nabídce´jiných osob než těch, které jsou odpovědné za vedení Ekofondu, nelze takovou nabídku považovat za rele­vantní,“ právě tato slova bylo možné číst v dementi tiskové zprávy, kterou nechal Michal vydat.

V tiskových zprávách na webu Ekofondu se zprávič­ka ředitele ohřála asi dvě hodiny. Telefonáty z Úřadu vlády a z ministerstva, ale také chvilková nepřítom­nost ředitele Ekofondu způsobily, že tisková zpráva byla velice rychle stažena.

Jakou konkrétní úlohu měl náměstek Morávek na Ekofondu plnit, to se Michal dozvěděl poněkud později. „Ten chlap tam neměl jít kvůli nějakým vel­kým penězům jako my,“ hřímal Dojil, aniž by speci­fikoval, koho tím MY rozumí. „Je to jen o tom, aby byl zajištěnej, tak si to premiér přál. Maximálně 130 tisíc měsíčně, vždyť jsou to pro Fond v podstatě drobné.“

Michal ty drobné „zakázky“ do 200 tisíc Kč znal. Pustit si do úřadu podivně dosazeného náměstka nebo poradce a pak už jen čekat, kde vybublá infor­mace o nově dohodnutých miliardových obcho­dech. Pokud by se navíc stal Morávek členem užšího vedení, hrozila řediteli naprosto stejná past, jakou chystal Kmotrig ve výboru pro prodej emisních povolenek.

Ředitel má málokdy kapacitu na to, aby prošel do detailu všechny mnohastránkové dokumenty, které denně podepisuje. Potřebuje kolem sebe lidi, kteří na případný průšvih upozorní, a nikoliv ty, kteří prů­švih spíš přitáhnou.

Michal nakonec pana Morávka na post náměstka ani na jinou vedoucí pozici nepřijal. Nevyhověl tak výslovnému přání pana premiéra, což vylo vyššími místy vnímáno značně nelibě. Dny ředitele Ekofondu se začaly krátit.

* * *

Pohled do zákulisí financování politiky

V souvislosti s korupční kauzou ve Státním fondu životního prostředí rezignoval nejdříve ministr životní­ho prostředí, dále policejní prezident a nakonec i nejvyšší státní zástupkyně. Zastavení podezřelých zakázek vedlo k úsporám skoro 250 milionů korun, tj. 30 % z plánovaných provozních vý­dajů. Pokud by každá ze stovky nej- větších (polo) státních institucí a firem takto snížila náklady na různé pora­denské, právní, reklamní či jiné „běž­né“ (potenciálně) korupční výdaje, stát by uspořil ročně 25 miliard korun.

* * *

Mgr. Libor Michálek, MPA

(*1968 Náchod) je český ekonom, poli­tik, bankéř a whistle­blower, známý kriti­kou a odhalováním korupčních praktik. V říjnu 2012 byl zvolen senátorem na volební období 2012-2018. V roce 1996, kdy pracoval ve Fondu národního majetku, kritizoval způsob privatizace bank a únik peněz (tune­lování) z privatizačních fondů. Libor Michálek tehdy okamžitě přišel o mís­to. Obrátil se na soud a ten mu nako­nec dal za pravdu. Později se angažoval v odškodňování investorů postižených finanční kriminalitou. V        srpnu 2010 byl Libor Michálek jmenován ředitelem Státního fondu životního prostředí, kde čelil nátlaku lobbistů. Po podání trestního ozná­mení na poradce ministra byl tímto odvolán.

=====================================================================================

Penzijní fondy vydělaly 4,66 mld. Kč, o 170 mil. míň než předloni

Původní penzijní fondy, které jsou nyní označovány jako transformované, loni vydělaly 4,66 miliardy Kč. To bylo o 170 milionů meziročně méně. Vyplývá to z informací, které zveřejnila na webu Asociace penzijních společností. Tyto fondy byly loni pro vstup již uzavřené a počet klientů v nich tak postupně klesá. Koncem roku měly všechny tyto fondy celkem 4,87 milionu klientů, což bylo o 280.000 méně než koncem roku 2012. Do systému dobrovolného penzijního připojištění je nyní zapojeno více než 70 procent práceschopné populace. Občané se mohou prostřednictvím penzijních fondů připojistit za finančního přispění státu od roku 1994. Na trhu zůstalo osm z původních 44 fondů. Všechny se zapojily do nového systému penzí, tedy založily penzijní společnosti a přeměnily nynější fondy. ČRo, 27.2.2014

* * *

Zeman neodsuzuje "personální čistky" Sobotkovy vlády

Prezident Miloš Zeman neodsuzuje "personální čistky", které po svém nástupu do funkcí dělají ministři vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD). Řekl to v rozhovoru s ČTK. Podle něj má každý ministr právo vybrat si své spolupracovníky. "Když přijdete do nějakého ministerského nebo jiného úřadu, tak se zcela logicky snažíte obklopit lidmi, kterým věříte," řekl. Nepřímo se zastal i ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který tento týden odvolal ředitele pozemkového úřadu Petra Šťovíčka. Jurečka to zdůvodnil tím, že vysocí státní úředníci by se neměli setkávat s takovými lidmi, jako je lobbista Ivo Rittig. Ten je obviněn z praní špinavých peněz v kauze jízdenek pro pražský dopravní podnik. Zeman tvrdí, že se za dobu svého působení v politice nesetkal s žádnými politickými podnikateli a nikdo jej neobvinil z korupce. "Když se tohleto může stát člověku, který se v politice pohybuje 20 let, tak je logický závěr, proč by se to nestalo i jiným," konstatoval Zeman. ČRo, 28.2.2014

* * *

Po stopě peněz k regulátorům

Když první náměstkyně ministryně spravedlnosti Hana Marvanová tento týden mluvila o potřebě jít v kauze Opencard po tocích peněz namísto pouhého obviňování městských úředníků, kteří jen plnili příkazy, ťala tím do živého. Problém je ve fungování dozorujícího státního zastupitelství, uvedla. Myšlenka Marvanové, že je nutné sledovat peněžní toky, by se dala uplatnit i na jiné případy. Jak je možné, že Metropolitní spořitelní družstvo poskytovalo tolik půjček spřáteleným firmám, než se do věci vložila ČNB? Jak se J&T podařilo získat 27% podíl v Unipetrolu – což představuje 73 % volně obchodovatelných akcií – aniž by se začalo bít na poplach? Pomohl snad někdo z Českého telekomunikačního úřadu PPF uskutečnit její důmyslný plán zahnat Telefóniku do kouta a přimět ji k prodeji českého O2 (řecká kauza OPAP by mohla napovědět)? Jak je možné, že tolik fiktivních společností dokáže získat zpět takové sumy na DPH a zdekovat se s nimi dřív, než si toho daňové úřady všimnou? Balzac napsal, že za každým velkým majetkem se skrývá velký zločin. Nad každým velkým zločinem zase dohlíží dozorující úředník nebo regulátor.

* * *

Tak pracuje senátor Libor Michálek

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 4.17 (6 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)