O její existenci jsem se dozvěděl náhodně. Včera jsem se vypravil pěšky cca 12 km směrem na obec Bzovou, pokračoval na Petrovku, kde jsem ji vyfotografoval. Původně stála u
zámku Březina na panství Šternbergů u Rokycan. Byla zbourána po obvinění Vlasty Buriana a v klidnějších letech za totality znovu postavena na Petrovce v lesích Colloredo Mannsfelda.
Zvláštní, že o ní ví jen pár jednotlivců a na internetu jsem zatím nic konkrétního ve věci jejího spojení s Vlastou Burianem nenašel. Nevylučuji, že mohla zapracovat i „lidová tvořivost“ v dobré víře, stejně tak i působení potomků těch, kteří mají osud Krále komiků na svědomí.
Pořídil jsem 3 fotografie na místě a 4 kopie z RETRO speciál OSUDY (RYTMUS ŽIVOTA 20.11.2018), který věnoval Vlastovi Burianovi 40 stránek velmi poučného čtení,
vypovídajících i o nás. Krále komiků jsme milovali, zničili a opět milujeme…
Kdo byli ti, co ho odsoudili? Jak se jmenovali? Možná sami byli v jeho divadle, kdy za okupace Král komiků beze slova přešel jeviště z bičem přes rameno a se zavěšeným písmenem „C“? Publikum pochopilo a bouřilo „Bič na-něm-cé“. Takový to byl „kolaborant“. Ti, co ho soudili jistě žádní hrdinové za okupace nebyli, ale o to větší, když jim nehrozilo nebezpečí a nabízela se komunistická kariéra pro poslušné.
Nabízí se srovnání s německým hercem Heinzem Rühmannem. Také za nacistů natáčel filmy a pomáhal lidem přežít, stejně jako tisíce pracovníků a stovky herců za okupace. Nebyl po 
válce perzekuován, plně se umělecky a lidsky rozvinul. Nezapomenu na památné vysílání veřejnoprávní německé ZDF k jeho 90.narozeninám, kdy po jeho vystoupení tisíce lidí v úctě povstali, tleskali a plakali. Co se asi muselo odehrávat v duši Krále komiků, když jeho rodná země se mu tak „odvděčila“. Svoji lidskou velikost dokázal i tím, že kdykoliv šel kolem své zabavené vily, kde byla mateřská školka, přinesl dětem dárky…
Také osud jeho osobního kuchaře Jaromíra Trejbala je ilustrující a vypovídající o „hodnotách“ jaké zločinný komunistický režim preferoval. Kuchař, který vařil v nejslavnějších hotelech skončil ve výrobně lahůdek POTRAVINY Praha, kde ředitele dělal bývalá kominík a vedoucí výroby bývalá švadlena. Kdyby v roce 1965 neodešel do důchodu, skončil by jako
pomocný kuchař…
Připojuji citát z Tylovi komedie „Paní Marjánka, matka pluku“ v Karlínském divadle, kde Vlasta Burian dostal roli Sekáčka. V rámci své role dojal kolegy i diváky k slzám, když zpíval:
„Jednou budem v stejném šatě u nebeské brány stát. Choď si tady v hadrách, zlatě, tam nebudou na to dbát. Tam nalezne první místo, koho blaží vlastní soud. Kdo tu neměl v srdci čisto, sedne v tmavý, pustý kout.“
Jak pravdivá stále aktuální jsou to slova!
Každá země bez hrdinů a velkých herců je v ohrožení „zbraní i ducha“, kdy se stává snadnou obětí. Jen je vzpomínat, stavět jim pomníky, natáčet o nich filmy, je málo. To by měl být teprve začátek a naplňování jejich odkazu.
Jan Šinágl, 20.1.2019
Read more...