Stav české justice je opravdu tristní. Možná právě to je důvodem, že tento stát se tak vzdaluje civilizovaným, demokratickým a právním státům západní Evropy.
Samozřejmě jako rozpočtové odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní. Ale je jediný. Není na vybranou.
… Pokračoval jsem normálně v životě. Chodil jsem do práce, zdravil sousedy, chodil nakupovat, jezdil autobusem. Asi po týdnu jsem se od kolegy z práce dozvěděl, že mne státní zástupce obvinil z vraždy ve stadiu pokusu. To je úmyslný a plánovaný trestný čin se sazbou 15 let nepodmíněně až doživotí. Přečetl si to někde na internetu. Trochu nezvyklé. Takže jako potencionální vrah jsem prakticky celý rok pokračoval ve svém životě. Státní zástupce neměl jediný důkaz, který by potvrdil jeho verzi příběhu. Přesto to s nesmyslnou žalobou zkusil a soudkyně to prostě bez důkazů akceptovala. Společnost si patrně oddechla, že jsem jako hrozba pro občany byl za pokus o vraždu v říjnu odsouzen na 12 let nepodmíněně do vězení. Ani odvolání k vrchnímu soudu v Olomouci nepomohlo. Jsem prostě hrozba, kterou je třeba zavřít až zčerná. Přitom se nikomu nic nestalo a úmyslně jsem nikoho neohrozil. Ale bylo třeba vytvořit obětního beránka a exemplární případ. Možná, že se losovalo z klobouku a vytáhli moje jméno.
Stav české justice je opravdu tristní. Možná právě to je důvodem, že se tento stát tak vzdaluje civilizovaným, demokratickým a právním státům západní Evropy. Jen pár čísel pro národohospodáře amatéry. Za loňský rok, kdy jsem čelil obvinění jsem pracoval. Byl jsem užitečný. Svou prací jsem vydělal s odvody zaměstnavatele asi 250 tisíc korun superhrubého. Na zdravotním pojištění byl odvod asi 30 tisíc, na sociálním skoro 50 tisíc, na dani z příjmu asi 16 tisíc korun. Čistého jsem vydělal asi 160 tisíc korun. Na splácení svých dluhů jsem z toho použil asi 50 tisíc. Nyní mne čeká nejméně 8 let ve věznici s ostrahou. Denní náklady na jednoho vězně pro daňové poplatníky dělají něco přes 1500 korun. Ročně téměř půl milionu. Můj osmiletý pobyt(po dvou třetinách trestu můžu být propuštěn)bude stát daňové poplatníky nejméně 4 miliony korun.
Přitom nechtělo to moc. Stačilo změnit obvinění z plánovaného úmyslného činu vraždy ve stadiu pokusu na zabití ve stadiu pokusu. Trestní sazba je 3-10 let. A udělit trest na spodní hranici. Tedy vězení na tři roky. Nejlépe s podmíněným odkladem dejme tomu na pět let. Za těch pět let bych daňové poplatníky nestál ani korunu. Naopak. Při stávajících příjmech bych za těch pět let odvedl do státní pokladny asi 150 tisíc korun na zdravotním pojištění, asi 250 tisíc korun na sociálním pojištění, asi 80 tisíc na dani z příjmu a svým věřitelům bych zaplatil asi 250 tisíc korun. Ale hlavně udělal bych spoustu poctivé práce a byl bych této společnosti prospěšný a užitečný. Není divu, že to s touto zemí jde z kopce. Když za čin, který jsem spáchal jsou de fakto trestání všichni daňoví poplatníci. Přitom jeho společenská nebezpečnost byla naprosto zanedbatelná. Zejména ve srovnání se skutečně násilnými trestnými činy.i které mají za následek zranění či dokonce smrt jiných osob.
Možná by se měli daňoví poplatníci zamyslet, zda se jim vyplatí platit tak drahý represivní aparát, který místo na jejich zájmy mysli spíše na ty své. Až vám v nemocnici řeknou, že na operaci vašeho dítěte není dost peněz, zamyslete se proč má tato země více policistů, soudců, příslušníků vězeňské služby a hlavně vězňů v přepočtu na sto tisíc obyvatel, než neskonale bohatší země západní či severní Evropy. Možná jsou bohatší zkrátka proto, že neutrácí peníze daňových poplatníků zbytečně. Jako v mém případě.
Samozřejmě jako rozpočtové odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní. Ale je jediný. Není na vybranou.
Zdroj: https://janota.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=588297
Soudním exekutorům byla daná takřka absolutní moc nad našimi životy, bez jakékoliv účinné kontroly. Exekutory se stali z velké většiny lidé, kteří pro tuto funkci nemají žádné morální a mravní předpoklady. Stát dovolil, aby se státními úředníky stali zločinci, které absolutně chrání jako nedotknutelné božstvo. Exekuce svírají tuto zemi jako smrtonosná oprátka stále více. S právem mají málo společného, zato hlavně se ziskem za každou cenu. Nikdo s tím nic nedělá. Bojí už se snad exekutorů i sám stát?! Vypadá to tak. Soudní exekutor se stal nejvyšším pánem nad majetkem a životem občana v naší zemi.
Kde jinde v zemích, které se považují za vyspělé je možné, aby majiteli domu byly vypáčeny zámky, zabaveny všechny pracovní počítače v ceně několika tisíc korun (při „dluhu“ za svobodu slova 800.000,-Kč), včetně zálohovacího disku s celoživotní prací, bez jakékoli kontroly, kdy navrácení počítačů bylo odmítnuto, včetně nabídky výměny nového zálohovacího disku za disk s daty. „Odpovědí“ soudního exekutora bylo fyzické napadení?! Nemluvě o zastaveném domu, pozemku a bankovních kontech. Podotýkám, že je „ohroženo“ soukromí a „dobrá pověst“ veřejně známých lidí tím, že bylo pouze připomenuto co už zveřejňují jiná média roky a znají miliony čtenářů, kdy návštěvnost mého webu je ve srovnání s nimi nesrovnatelná! V médiích se bránit nemohu, zato žalobci v nich dostávají prostor k šíření lží a pomluv o mé osobě. Jeden ze žalobců zpronevěřil přes 500 milionů korun, je v exekuci přes 20 milionů korun. Jeho syn byl nepravomocně odsouzen na 8 let za daňové podvody v řádech miliard. Přitom státu pomáhám zachránit stovky milionů korun... Netušil jsem, že musím státu zaplatit za záchranu stamilionů statisíci korunami a ztrátou všeho co mám. Ochrana soukromí má svoji cenu, zvláště pro některé. Novodobý „třídní nepřítel“ musí být zlikvidován… Švejkovský absurdistán zase jednou ukazuje čeho je všehoschopen. Nikdo není za nic odpovědný, schopen rozhodnout zdravým rozumem v rámci ducha zákona - za vše odpovídá a nese plnou odpovědnost zákon…
Všechny kontrolní instituce země shledaly toto zločinné jednání v naprostém pořádku a v souladu se zákony – MsP, Česká exekuční komora, jmenovací a exekuční soud, PČR a ÚOOÚ. Jen prokázaly svoji bezmoc proti skutečné moci a obavy před ní. Toto osobně zažil a zažívá autor těchto řádek. Hrozí mu bezdomovectví, ukončení mnohaleté práce zdarma pro svoji zemi a živoření. O panu Janotovi měla média odvahu psát – o mně žádná, ačkoliv jsou podrobně informována. Strach opět ovládá a vládne naší zemi. Zemi, kde selhávají média a politici nečeká nic dobrého, pokud nenalezne sílu k pozvednutí z morálního a mravního bahna, které ji hrozí zcela zadusit a zničit.
Nedivme se proto, že prezident exekutorské komory JUDr. Vladimír Plášil byl zvolen přesto, že byl pravomocně odsouzen dne 4. září 2013. Nemravná a zločinná instituce z principu nemůže dovolit, aby v jejím čele stál slušný člověk. MsP jsem informoval a poskytl všechny potřebné podklady. Chci věřit, že nám tento nemrava brzy přestane kázat na televizních obrazovkách jak skvělou instituci vede. Pokud MsP nebude konat, veškeré dokumenty zveřejním - na památku pana Jaroslava Janaty…
Jan Šinágl, 16.8.2019
* * *
Sporný paragraf umožní policii vpád do soukromí lidí i chodu firem, varují experti
P.S.
Exekutor má dnes tolik pravomocí o kterých se PČR a soudcům ani nezdá! J.Š.
Read more...