Václav Hrubý byl ředitelem, poté nebyl, dnes jím opět je a doufejme, že i zůstane…?!
Dostala se mi do rukou kniha „Velmi hrubý Štiřín“ se čtyřmi zvukovými záznamy. Knihu jsem ještě nedočetl, ale už její začátek a zvukové záznamy stojí za informování veřejnosti! Není divu, že si na její vydání troufla pouze ANNONCE Josefa Kudláčka, kniha je vyprodaná a těžko se jejího druhého vydání ANNONCÍ dočkáme. Je v rukou jiných vlastníků a s jinými zájmy.
Jen připomínám, že zařízení MZV, zámek Štiřín, byl skvěle připraven na uvítání hostů ČR v souvislosti s naším předsednictvím EU, vedení odmítalo reservace na dobu našeho předsednictví EU, přesto byly hosté ubytováni na zámku Hluboká, kde náklady dosáhly 65 milionů Kč, zatímco by zámek Štiřín poskytl mnohem lepší prostředí a služby za pouhých 2 miliony Kč. Ministr Karel Schwarzenberg, přezdívaný Schlafenberg, to v TV ohodnotil slovy – „Musíme šetřit.“ Lze jen doufat a předpokládat, že z uvedených investic ve výši 65 milionů Kč na bývalém sídle Schwarzenbergů nezůstala ani stopa…?!
Takovouto krásu dokázal zachránit a vybudovat ředitel Štiřína pan Václav Hrubý spolu se svými skvělým týmem spolupracovníků.
Osnovatel atentátu Karel Srba opustil vězení o čtyři roky dříve
Po osmi letech opustil ve čtvrtek vězení Karel Srba, bývalý generální sekretář ministerstva zahraničí, odsouzený za přípravu atentátu na novinářku Sabinu Slonkovou na 12 let (i na pana Václava Hrubého J.Š.). Okresní plzeňský soud tak vyhověl žádosti o podmínečné propuštění, které podala Jazzová sekce - Artforum, která za něj také převzala záruku. Soud zároveň Srbovi uložil pětiletou zkušební dobu.
Karel Srba se odvolával u soudu! NEÚSPĚŠNĚ!
Pražský městský soud ve čtvrtek v odvolacím řízení zamítl bývalému generálnímu sekretáři ministerstva zahraničí Karlu Srbovi náhradu škody ve výši 8,5 milionů korun. Vyrovnání žádal za to, že nemohl nakládat s 21 miliony korun, které u něj policie v roce 2002 zajistila při domovní prohlídce.
Karla Srbu potrestali soudci za jeden z nejhorších zločinů, které lze podle českých zákonů stíhat. Byl pravou rukou ministra Jana Kavana. Jaký asi musel být Jan Kavan, když mu vyhovoval takovýto zločinec..?! Zajímavé je, že v trezoru Karla Srby na MZV se našlo tuším 12 milionů Kč v hotovosti, ale nikdo se neptá, odkud pocházely…?!
Na ukázku několik textů z knihy „Velmi hrubý Štiřín“, jaká lůza, mravní odpad společnosti, řídila MZV v době Jana Kavana. Obávám se, že poměry se mnoho nezměnily.
… Kaple mě uhranula. Už tehdy jsem tam večer po práci začal chodit a povídal si s předky. Směšné, že? Z vyprávění a z kronik jsem věděl o osudu rodiny Ringhofferů, o jejich vztahu k tomuto místu, a dojímalo mě to. Dočetl jsem se, jak pan baron skončil v pětačtyřicátém... Zavřeli rodinu do sklepa ve Velkých Popovicích... Jak se někteří zachovali, hlavně komunisti, jak všechno rozkradli, nábytek, výzdobu, obrazy, rozebrali nádherná kachlová kamna, sbírku zbraní, vydrancovali zámek... Byli tu i Rusové, rozstříleli lustr... A při jedné návštěvě jeho věrných, kdy mu říkali, co všechno je na zámku zničeno, se pan baron jen podíval a řekl: „To mě nezajímá, ale jestli sem příště půjdete, podívejte se, zda už v parku kvete ten růžový keř." Byla to kolkvicie. Pečlivě a s úctou jsem se o ni staral. Právě u ní jsem v parku seděl v den, kdy jsem na své tiskovce zveřejnil celou pravdu o důvodech svého odvolání. Z výpovědí pamětníků vím, že pokud bylo nutné vykácet v parku strom, muselo se tak stát, jen když byl pan baron na delší dobu mimo zámek. A i poté se tomu místu třeba i několik měsíců vyhýbal. Jeho vztah k tomuto místu byl opravdu silný a já jsem ho stále respektoval. Proto jsem se s ním o všem, co mám v úmyslu udělat, v kapli radil. Možná jsem mu tím dělal radost, prostě jsem to tak cítil. Ale i pro mne bylo velkým potěšením doplnit skupinu modřínů, které pan baron osobně sázel a které měl rád. Tyto zvláštní, přes kapličku zprostředkované kontakty, mě nesmírně posilovaly a motivovaly. Str. 16
Je tady rok 1993.
Do Správy služeb přichází nový ředitel, bývalý poslanec ODS ve zrušeném Federálním shromáždění, dr. Luděk Fiala. Prostě dostal trafiku. Správa služeb diplomatického sboru se od té doby začala jmenovat Diplomatický servis. Možná právě proto neproběhla privatizační vlna. A objevili se noví zájemci. První projekt připravila jedna skupina ze Správy služeb, a teď přišla druhá, nová skupina. Protože Fiala všechny významné úředníky vyházel. Přišli jeho lidé. Zjistili, že existuje pod jejich správou jakýsi Štiřín, který je velmi zajímavý. Tak jsme se opět ocitli na scéně.
*
Pan Rabas byl Fialou „nasměrován" k tomu, aby ve funkci skončil. Pokud jsem slyšel, vytáhli na něj nějaké věci, ale nechtěl se soudit (stojí to spoustu peněz) a radši s tím praštil. Pan doktor Fiala svým nevyzpytatelným jednáním vzbuzoval u svých podřízených obavy. Atmosféra, ve které se nedalo pracovat. O řízení hotelu neměl pan Fiala vůbec žádnou představu. Říkal jsem si, proč proboha nezůstal u své profese gynekologa. Tomu snad rozuměl. Nicméně dámy z jeho účtárny jednou špitly, že ani tomu moc ne... Mám v živé paměti jeho první ředitelskou poradu. To nejde zapomenout. Poté, co se představil, rozdal oběžník (vlastně referátník), že se nesmí titulovat MUDr., ale jenom doktor, zřejmě aby nikdo nevěděl, že je lékař. A poté pronesl: Máme spoustu objektů v majetku. Mým cílem je vše pronajmout či zprivatizovat. A všichni si budeme užívat, nebudeme nic dělat. Nohy na stole, kouřit doutník, jezdit mercedesem. A i vilu u moře byste každý mohl mít. To byl jeho první vstup na scénu v ředitelské roli Diplomatického servisu. Str. 36
… Karel Srba nastoupil s úkolem provést na ministerstvu akci ČSSD „čisté ruce". V této chvíli Václav Hrubý ještě netuší, s kým má tu čest. Ale už jejich první setkání naznačilo, že Karel Srba není obvyklým typem úředníka a že o překvapení nebude nouze. Štiřínská idyla je u konce... V říjnu 1998, brzy po nástupu na ministerstvo, přijel Karel Srba poprvé do Štiřína, aby se seznámil s objektem. Přivezl svého tajemníka Miroslava Mlynaříka. Už při tomhle prvním setkání jsem se málem dopustil faux pas. To bylo tak: z ministerstva mi poslali instrukce, abych se nespletl a poznal, kdo je kdo. Srbu prý poznám podle kníru. Stál jsem u hlavního vchodu do recepce a přes nádvoří ke mně přicházely dvě osoby. Jedna byla oblečena, jak se na úředníka ministerstva zahraničních věcí sluší, tedy v obleku, a druhá mi připomínala dobu veksláku: rolák, přes něj stříbrný řetěz, na ruce velký prsten, a sako. Byl jsem naprosto zděšen, to jsem nečekal. V úžasu nad tím, co vidím, jsem zapomněl na instrukce a už jsem se hrnul k tomu pánovi v obleku. Zaplaťpánbu, na poslední chvíli mi blesklo hlavou, že ten slušně oblečený muž knír nemá! To mě zachránilo, protože to by asi byl první průser, hned na začátku... Takže jsem s posledními zbytky duchapřítomnosti přivítal správného vrchního ředitele. Ovšem tato image vysokého úředníka ministerstva zahraničních věcí mě opravdu vyvedla z míry.
Jinak první návštěva proběhla celkem standardně. Srba se nechal provést po zámku a parku, nechal si všechno ukázat a podrobně vysvětlit. Musím říci, že vůči mně projevoval od počátku velkou úctu. Tolik chvály jsem si snad při žádné příležitosti neužil, jako za tu dobu prvních několika měsíců po Srbově nástupu. Jeho postoj nejlépe vyjadřuje fotografie, svého času otištěná také v Mladé frontě Dnes, na které je Srba ve svém roláku a s typickým gestem, kdy říká: Já?! Já, pane Hrubý? - Vy jste tady všechno vybudoval, Vám náleží veškerá úcta!
Upřímně řečeno, můj pocit byl prese všechno velmi nepříjemný. Přece jen už člověk něco prožil a má jisté zkušenosti. Tyhle ohromné chvalozpěvy jsem bral s rezervou, bylo z nich cítit, že nejsou zcela upřímné. Tak dobrý herec Srba nebyl. Spíš to ve mně začalo budit pocit nějakého nedefinovatelného ohrožení, nebezpečí. Časem se ukázalo, že mé tušení bylo správné. Kdo s ním nejednal, kdo ho nepoznal, ten to nepochopí. Jeho zvláštní chování, jeho tik. Když byl nervózní, škubal podivně hlavou.
*
Nikdy za celou dobu jsem nedokázal pochopit, jak tenhle člověk může získat důvěru ministra. To jsem však ještě netušil, že na vánoční koncert Mistra Josefa Suka, který se konal jen pár týdnů poté v zámecké kapli (moje srdeční záležitost!), si pan Srba vezme smoking, ale pod ním si nechá onen rolák! Se sportovním nápisem. Vyměnil pouze doplňky - to znamená mohutnější a pro změnu zlatý řetěz a zlatý prsten. A navíc mi přinesl prezent. Tím dárkem byla láhev becherovky v igelitové tašce. Jen si to představte: stojím u vchodu, vítám vzácné hosty a najednou si to přihrne v tomhle groteskně divadelním kostýmu pan ředitel z ministerstva zahraničních věcí, žoviálně mě pozdraví a vrazí mi do ruky igelitku. Poděkoval jsem, ze zdvořilosti se podíval dovnitř - a tam ležela becherovka... Byl jsem velmi na rozpacích, co s tím a kam... Musím říci, že se mu dařilo mě překvapovat téměř při každé příležitosti. Str.46-47
Zde jsou telefonické rozhovory jejichž pravost je ověřena kriminalistickým ústavem ČR.
I. rozhovor - s poradcem premiéra Miloše Zemana Jaroslavem Novotným
II. rozhovor - s manželkou Jaroslava Novotného
III. rozhovor – s Jaroslavem Novotným
IV. rozhovor – s Jaroslavem Novotným
Z doslovu autorů: „Pravda bývá někdy krutá, a nic na tom nemění okolnost, že je vyvedena zdobným písmem na prezidentské standartě.“
Jan Šinágl, 23.5.2011
Read more...