Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 16.11.2018 16:58
    Převratu v roce 1989 se také říká sametová revoluce. Proto, že ...

    Read more...

     
  • 12.11.2018 07:57
    Dobrý den Vážený pane Šinágle, Jsem velice potěšen s toho co ...

    Read more...

     
  • 08.11.2018 15:03
    Omlouvám se autorovi komentáře níže, omylem jsem smazal jeho ...

    Read more...

     
  • 08.11.2018 08:58
    Tuhle smlouvu nepotřebujeme, jde o to propašovat LGBT agendu ...

    Read more...

     
  • 06.11.2018 16:55
    Přímá demokracie pro nás Čechy je prozatím nevhodná, protože ...

    Read more...

     
  • 14.10.2018 15:44
    Poslední komentář na těchto webových stránkách je ze dne ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Rosanvallon PierreZ článku filozofky Terezy Matějčkové Éra opevněného člověka, LN ORIENTACE / STUDOVNA, 15.2.2014

… Neduhem současnosti je dle Rosanvallo­na skutečnost, že se lidé uzavírají do ghett. Tento proces je sice nejpatrnější v případě nejbohatších a nejchudších vrstev, avšak „ghettoizace“ postupuje napříč společnos­tí, což je dáno tím, že ve veřejném životě již neexistuje jedno sdílené pletivo hodnot. Lidé si vytvářejí vlastní hodnotově homo­genní světy, do nichž se s několika známý­mi (s nimiž jsou spjati často profesně) uza­vírají. Pozoruhodná je potom okolnost, že jediné, co společnost ještě pojí, je bulvár a zde prezentované stereotypy o jednotli­vých společenských vrstvách. Povědomí o jednotě společnosti pak stojí na (bulvár­ním) ujištění, že si jsme všichni tak nějak rovni, a to na základě naší malosti. …

… Moderního člověka lze proto označit vý­razem homo munitus: je to člověk opevně­ný a uzavřený vůči vnějšku. Moderní de­mokracie se zrodila z obtížně udržitelné­ho, ale o to nezbytnějšího sepětí trhu na straně jedné a z důrazu na rovnost na stra­ně druhé. V současnosti převážil aspekt trhu do té míry, že byl důraz na rovnost pří­liš upozaděn. Souvisí to právě i se zrodem „člověka opevněného“. Takový člověk ro­zumí tomu, co je vlastnictví, a uznává je (což je v pořádku). Ztratil však schopnost nacházet sám sebe v jinakosti, kultivovat vztah s druhým - a to nikoliv navzdory jeho jinakosti, ale právě s ohledem na tuto jinakost - a cítit sounáležitost s lidskými osudy napříč společenskými třídami. Jen­že právě na těchto ztracených schopnos­tech stojí každé demokratické uspořádání. …

… Neduhem současnosti je dle Rosanvallo­na skutečnost, že se lidé uzavírají do ghett. Tento proces je sice nejpatrnější v případě nejbohatších a nejchudších vrstev, avšak „ghettoizace“ postupuje napříč společnos­tí, což je dáno tím, že ve veřejném životě již neexistuje jedno sdílené pletivo hodnot. Lidé si vytvářejí vlastní hodnotově homo­genní světy, do nichž se s několika známý­mi (s nimiž jsou spjati často profesně) uza­vírají. Pozoruhodná je potom okolnost, že jediné, co společnost ještě pojí, je bulvár a zde prezentované stereotypy o jednotli­vých společenských vrstvách. Povědomí o jednotě společnosti pak stojí na (bulvár­ním) ujištění, že si jsme všichni tak nějak rovni, a to na základě naší malosti.

… Vznikla-li moderní demokracie ze zápa­lu Velké francouzské revoluce, v níž na dobu několika let rozdíly mezi lidmi jako­by ustoupily do pozadí, zažila společnost podobný zápal pro solidaritu v době prv­ní a následně i druhé světové války. Prá­vě dvě světové války přispěly k revoluci ve vztahu jednotlivce a společnosti. Ten­to převrat můžeme sledovat třeba na vý­voji vnímání daní. Dokonce i v USA, které byly tradičně kritické ke zvyšování daňové zátěže, se prosadilo heslo: nechme své dolary umírat za národ. Zatímco se Americe v roce 1913 vztahovalo placení daně z příjmu na pouhá dvě procenta oby­vatel, rozšířila se tato povinnost k roku 1944 již na dvě třetiny, přičemž rekordní daňová sazba vzrostla ve válečném roce 1942 pro určité příjmové skupiny až na 94 procent. Dodejme, že dle názoru deva­desáti procent všech Američanů se jedna­lo o spravedlivé opatření. Pohnutá první polovina dvacátého století se jednoznač­ně vyslovila ve jménu solidarity a důrazu i na rovnost.

S prohlubujícími rozdíly jde ruku v ruce již zmíněná „ghettoizace“: současná zá­padní společnost se vyznačuje tendencí uzavírat se mezi své do úzce specializova­ných okruhů, s čímž ostatně dobře ladí propojení společenského života s interne­tem, který člověku nabízí jen to, co si žádá vědět. Charakteristickou se proto sta­la netrpělivost s jinakostí druhého člově­ka a lhostejnost vůči jeho osudu. Netrpěli­vý nezájem o druhého jde ostatně ruku v ruce s nezájmem o veřejné věci. Mode­lovým příkladem je v tomto ohledu fran­couzský spisovatel Michel Houellebecq, který při přebírání Prix Goncourt v roce 2010 pronesl tato slova: „Ne, nejsem ob­čan a ani po tom netoužím. Žádné povin­nosti vůči vlastnímu státu neexistují. Fran­cie je hotelem, nic víc.“

Moderního člověka lze proto označit vý­razem homo munitus: je to člověk opevně­ný a uzavřený vůči vnějšku. Moderní de­mokracie se zrodila z obtížně udržitelné­ho, ale o to nezbytnějšího sepětí trhu na straně jedné a z důrazu na rovnost na stra­ně druhé. V současnosti převážil aspekt trhu do té míry, že byl důraz na rovnost pří­liš upozaděn. Souvisí to právě i se zrodem „člověka opevněného“. Takový člověk ro­zumí tomu, co je vlastnictví, a uznává je (což je v pořádku). Ztratil však schopnost nacházet sám sebe v jinakosti, kultivovat vztah s druhým - a to nikoliv navzdory jeho jinakosti, ale právě s ohledem na tuto jinakost - a cítit sounáležitost s lidskými osudy napříč společenskými třídami. Jen­že právě na těchto ztracených schopnos­tech stojí každé demokratické uspořádání.

 

TEREZA MATĚJČKOVÁ

Filozofka

Celý článek, LN ORIENTACE / STUDOVNA, 15.2.2014

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 4.14 (14 Votes)
Share