Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 22.04.2019 19:19
    Pane Šinágle, těch 875 napadených kostelů ve Francii (někde se ...

    Read more...

     
  • 11.04.2019 16:45
    Vážený pane Šinágl, souhlasím s Vámi, ale pro můj věk 78 let ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 21:23
    Kdyby byl Nikulin vrácen do Ruska, jak Rusko požadovalo ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 18:46
    Žijeme v divné době, ve které si neustále stěžujeme a ...

    Read more...

     
  • 02.04.2019 10:35
    Dobrý den pane Šinágle, napsal jsem "vězení" a tak mě napadlo ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 14:07
    Někdy se chováme jako Rusové. Co už jsme jednou zabavili ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Salda F XHoďte do blátivé, bahnité louže sebemenší a sebečistší kamének a celá je hned jeden jediný kal  -  kdežto jezero zůstane klidným, nepohnutým, křišťálově jasným i potom.

Člověk neví, má-li se této nejnovější naší  kocourkovštině smát, nebo má-li nad ní plakat. Vyzývala by jen  mstivý smích a bičující satyru, kdyby nebyla příznakem ubohosti a zvrácenosti s jakou chápou nebo lépe s jakou ignorují naše vládnoucí kruhy všechny kulturní a výchovné otázky doby.

* * *

Není citu odpornějšího, hnusnějšího, směšnějšího a vice: krásnému a zdravému rozvoji  společnosti škodlivějšího, než nepravý a zvrhlý stud.  Všichni velcí satyrikové všech dob a národů měli zvláště na něj namířeno. Byl vždy a všude maskou pokrytectví, vápnem, kterým se natírají nejsmrdutější hrobové.

             Zejména býti pohoršenu Předpokládá naprostou mravní zkaženost a kleslost, nevyléčitelné mrzáctví srdce a úplné potuchnutí a pohasnutí každé, sebe chudší boží jiskry v člověku. Lidé čistého srdce a čistého zraku nevidí v pravdě a kráse v uměni, než co jsou, něco nejvýš prostého, samozřejmého, velebného a cudného  - projevy nejvyššího zákona bytí a tajemství vesmírového života -, neboť lidé čistého srdce jsou lidmi čistého srdce právě proto, že nepřidružují k těmto divadlům a nemohou ani přidružovat představy nečisté obraznosti. Jejich srdce, které nemá v sobě toho bahna zkažené obraznosti, není jimi pobouřeno, a je li pobouřeno a je li rozechvěno čistě jako horská voda čistým záchvěvem rozkoše z velikého a krásného tajemství života a kosmu. Člověk kulturní, člověk nezkažený a dobře vychovaný může cítiti před divadlem a zvláště kde všechna tendence k dráždění a pikantnosti je vyloučena, jenom city úcty a zbožnosti z mysteria bytí.

             Jinak je tomu ovšem s lidmi mravně zkaženými a zvrhlými, a lidmi surového srdce a nízkého, zatemněného, zahluchlého intelektu :  nedovedou se dívat na nic vážně a prostě, vidí ve všem narážku, úmyslnost,  účelnost a dráždidlo.  A jakby neviděli ? Zkažená jejich obraznost slídí ve všem a všude po nich a dovede si ve všem také vyhledat, hledá všude příležitost a pastvu pro svou nečistou hru. Sebemenší dotyk, sebemenší narážka a ssedlé vrstvy bláta, uložené na dně jejich srdce a obraznosti, hned se zvednou, vzbouří a zakalí všechno špinavým mrakem : hoďte do blátivé, bahnité louže sebemenší a sebečistší kamének a celá je hned jeden jediný kal  -  kdežto jezero zůstane klidným, nepohnutým, křišťálově jasným i potom.

             Pamatuju se z dávnější minulosti na staršího joviálního pána, známost z divadla, který se kdysi „mravně rozhořčil“ nad umělecky pravdivou scénou v jakémsi dramatě, nad scénou přirozenou a nutnou v rozvoji hry, nad scénou nesenou dechem a plamenem opravdové, silné vášně, nad scénou tragickou a po názoru každého čistého srdce čistou a cudnou. A kdo byl tento pán ? Jak žil ? Sedal k obědu ve svém tingl-tanglu, poslouchal s mastným úsměvem oplzlé kuplety, sbíral fotografické kuriosity, byl horlivým čtenářem „moderní realistické  literatury pro pány“ ve smyslu německých inzerátů, vyprávěl rád a s pravým gustem pikantní anekdoty, a mluvil, kde se jen dalo, průhlednými dvojsmysly.

            Tento pán je mravní typ moderní společnosti ; každý ho znáte jistě v několika exemplářích více méně vyhraněných. Mravní rozlišovací schopnost, mravní soudnost tohoto typu je úplně převrácená a zvrhlá : obrací na rub všechny mravní kategorie. Oplzlost, frivolnost, pikantnost, pornografie ho nerozhořčuje, v nich žije a tyje, dýše a mře  -  ale ukažte mu přírodu, pravdu a vášeň, sílu a vroucnost, poctivý a krásný život,  život smyslů, srdce i duše a tento absolutně bezstoudný muž  je uražen, rozhořen, pohoršen. Jeho stydlivost je hrubě uražena, jak zní běžná fráze. Neboť kde není studu,  tam bývá právě nejvíc stydlivosti. A vnější stydlivost snáší se docela dobře s úplnou vnitřní bezstoudností.

               Zajímavý psychologický zjev, že u tohoto typu, a čím hlouběji vězí v opravdovém mravním bahně, tím ostentativněji vyvinuje se zvláštní nedůtklivost,   komická snaha vnějšího puritánství; čím shnilejší nitro, tím uzkostlivější  snaha po zachování oficiálního dekora, tím velebnější a nepřístupnější vrásky skládá se obličej a tím koženější bývá vnější vystupování.

              Tento typ, soukromě a mezi čtyřma očima svrchovaně laxní, stává se náhle bez příčiny mravně úzkostlivým, vrtošivým a jankovitým, jakmile se octne v hromadě, v davu, v divadle, v galerii, na výstavě, ve sboru, ve spolku, v radě.  Zde má náhle toto zvíře potřebu nejušlechtilejších citů a vylhává je hned a s pravou pokryteckou virtuositou. Zde ihned pracuje v „mravnosti“ ve velkém, zde se kompenzuje za svoji soukromou špínu.

                        V zbytečné podezření, že se skládá z lidí takto zanedbaných a nevychovaných uvedla se rada královského hlavního města  Prahy svým panno-panenským (mluveno po nerudovsku) usnesením, aby z důvodu mravopočestnosti Rodinova socha „Kovový věk“, nebyla vystavena v sadech. Žofínských ani v žádných jiných a vůbec na žádném otevřeném místě, nýbrž byla uložena někam do nejtmavějšího kouta městského musea.

              Rodinův nahý člověk, probouzející se ze spánku je podán s takovou naivností drsné a bolestné pravdy a přírody,  je tak prost každého pokoutního úmyslu a každé tendenčnosti, je dílem tak mužně opravdovým a bolestně čistým, že jen pokrytcům může být k pohoršení a jen studu nestydatých k urážce a na závadu.

             A tato socha, která volá přímo po rámci květných záhonů, po vzduchu a světle má být z omezenecké maroty pohřbena v některém koutě musea a tím ztracena pro radost oka a zušlechtění srdce, volného plynoucího davu.?

             Člověk neví, má-li se této nejnovější naší  kocourkovštině smát, nebo má-li nad ní plakat. Vyzývala by jen  mstivý smích a bičující satyru, kdyby nebyla příznakem ubohosti a zvrácenosti s jakou chápou nebo lépe s jakou ignorují naše vládnoucí kruhy všechny kulturní a výchovné otázky doby.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share