Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 13.10.2019 16:59
    O kom se u nás nemluví. „První povinností vlády je chránit ...

    Read more...

     
  • 13.10.2019 16:57
    I za normalizace jsme to dokázali. 200.000 tisíc. Tolik se ...

    Read more...

     
  • 11.10.2019 14:46
    Někdy mě ty emoce, v tomto případě pláče, připomínají průvod ...

    Read more...

     
  • 10.10.2019 18:20
    Budování bez morálních základů buduje vždy jen zkázu.

    Read more...

     
  • 10.10.2019 18:17
    Dnes se dá říci, že hodně věcí komunisté "vybudovali" verbálně.

    Read more...

     
  • 08.10.2019 16:45
    Náš národ je bez paměti a bez zájmu. Hlavně, že je co ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Historie se neopakuje, opakují se pouze lidské chyby!

… Primární lidská slušnost je pro každého populistu tím největším nepřítelem (žádný populista se totiž nedokáže chovat moudře, uvážlivě a slušně). Záleží tedy nejen na intelektuální a mravní úrovni tamního obyvatelstva (ostatně i našich občanů), ale i na tom, co jsou svými politikům ochotni tolerovat a co jim dovolí. Kořenem slova populismus je latinské slovo „populus“, což je překládáno jako „lid“ anebo „národ“. Populismus lze tedy definovat jako cíleně pěstovanou oblibu u lidu anebo jako „podbízivou líbivou politiku“. … Může ovšem dojít i k tomu, že na původním mravném politickém programu některých vizionářských politiků se začnou přiživovat politici vychytralí, vypočítaví a nemravní, kteří vidí příležitost ke svému zviditelnění a budoucímu prodloužení své politické kariéry. Pokud se jim pak podaří ve volbách zvítězit, skutečné původce tohoto vítězného programu odstraní a celý program postupně zpotvoří anebo přizpůsobí svým vlastním sobeckým potřebám. …

* * *

          Patrně prvním historicky známým populistou byl římský konzul Publius Valerius, který se r.509 př.n.l. zasloužil o vyhnání římských králů z etruského rodu Tarquiniovců. Protože si však postavil dům na římském pahorku Velie, vzbudil závist svých spoluobčanů a byl pomlouván, že se chce povyšovat nad lidem a zmocnit se vlády. Na důkaz své oddanosti lidu proto zbořil svůj dům a postavil jej až na břehu Tiberu, aby všichni římští občané bydleli nad ním (Titus Livius – Dějiny římské od založení Města, Kniha II./7). Vděčným římským lidem mu proto tehdy jako prvnímu římskému politikovi bylo uděleno přízvisko Publicola, což je překládáno jako  „přítel lidu“.

          Od té doby bylo skutečných Publicolů velice málo, protože všechny dobré skutky politiků jsou motivovány především vlastním politickým, ekonomickým anebo emočním ziskem (tj. potěšením z obdivu a chvály). Principiálně nezištní politici (karmajógíni) totiž neexistují, protože za každou službu veřejnosti očekávají prospěch; a to buď prospěch okamžitý (např. nadšený potlesk davu), anebo alespoň prospěch budoucí (výnosnou politickou funkci). Cílevědomým získáváním obliby u nerozumných, nevědomých a důvěřivých lidí, kteří nejsou schopni pochopit jejich skutečné úmysly, tak získávají „politické body“, které poté zúročují ve volbách. V politice proto patří populismus mezi nejnebezpečnější jevy, neboť jej lze velice snadno zneužít k sobeckým cílům.

          Každý populista velice dobře ví, že nikdy nezíská příznivce mezi lidmi  moudrými, uvážlivými, spravedlivými, slušnými a zdrženlivými. Proto usilovně zlehčuje anebo uráží „prožluklé intelektuály“ (nebo též „pražskou kavárnu“), kteří nechápou jeho geniální myšlenky, a své posluchače i příznivce vyhledává raději u lidí nižšího intelektu (od naivních poctivců až po násilnické primitivy a zločince – tj. prosté blby), kteří jsou ochotni vyslechnout nejen jeho sebevětší lži, žvásty a líbivá hesla o okamžitém a jednoduchém řešení společenských problémů, ale i nadchnout se pro takové činy (a nezřídka i zločiny), které po pozdějším vystřízlivění (alespoň někteří) sami považují za zlé, hloupé a nesmyslné a v hloubi duše se za ně stydí.

          Klasickou ukázkou nezvládnutého populismu  byl zejména nedávný brexit ve Velké Británii, který přivodil i pád vlády a způsobil Britům těžký společenský i ekonomický šok. Jeho populističtí původci (zvláště pak politický dobrodruh Nigel Farage) totiž vůbec nepočítali s úspěchem jejich lží a protože neměli připravený žádný následný program, od řešení tohoto jimi vytvořeného problému okamžitě utekli a tuto „horkou bramboru“ přehodili na jiné. Od té doby se po nich slehla zem. K podobné situaci došlo ve Španělsku, kde katalánský premiér Carles Puigdemont vyprovokoval hnutí za nezávislost Katalánska a když se španělská vláda ostře proti těmto populistickým pokusům postavila a odňala Katalánsku jeho autonomii, utekl do Belgie, odmítl se dostavit k soudu a své rozčarované příznivce nechal na pospas osudu.

       Také zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA způsobilo vnitrospolečenský i celosvětový otřes, neboť díky jeho agresivním a populistickým heslům se podařilo nejen vyvolat občanské nepokoje a nacionalistické i rasistické vášně, ale i zneklidnit celý svět a současně rozdělit a vyděsit miliony Američanů, z nichž mnozí již začali emigrovat (zejména do Kanady). Tato volba vyvolala nadšení pouze u ostatních populistických politiků na celém světě, neboť utvrdila jejich přesvědčení, že právě hrubost, neomalenost, útočnost, populismus a lži jsou nejosvědčenějšími metodami k dosažení politického úspěchu.

          Pokud tedy chceme rozpoznat společensky nebezpečného populistu, především poslouchejme, jaká volí slova, komu se cíleně podbízí, proti komu je zaměřen a koho označuje za nepřítele, který za všechno může; současně však pozorujme, z jakých vrstev se rekrutují jeho příznivci a posluchači, jaká hesla je oslovují, jaké transparenty nosí, jaká hesla vykřikují a jak se chovají vůči svým politickým oponentům a cíleně vytvářeným „nepřátelům lidu“. Názorná poučení nám poskytují počátky komunismu i italského a německého fašismu, jejichž společnými kořeny byly nevědomost, nerozumnost, hloupost a společenská frustrace. Historie se neopakuje, opakují se pouze lidské chyby!

          Nezřídka ovšem dochází k tomu, že z populismu jsou účelově, nepoctivě a zákeřně obviňováni i ti karatelé společenských zlořádů, kteří usilují o rozumné a spravedlivé společenské reformy a omezení výsad a výhod těch politiků, kteří jsou právě u moci. I tyto rozumné, spravedlivé a slušné politické programy nacházejí vděčné posluchače, ale protože právě jim chybí masa fanatiků a násilnických hlupáků, kteří by se za ně bili v ulicích anebo na barikádách, až příliš často končí tyto programy v koši a jejich původci jsou zesměšňováni, skandalizováni, propouštěni ze zaměstnání, izolováni v psychiatrických léčebnách, zavíráni anebo dokonce vražděni.

          Hodnotícím kritériem pro posouzení, zda se jedná o program  populistický anebo nikoli anebo jsou nejen jejich výchozí mravní kritéria (zejména rozumnost, uvážlivost, spravedlivost, poctivost, slušnost, uměřenost a lidskost), ale i mravní kvality jejich původců.

 

                „Neboť není strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé,

                  aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré.

                  Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán;

                  neboť nesbírají z trní fíky, aniž s hloží sbírají hroznů.

                  Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré,

                  a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé.

                  Neboť z hojnosti srdce mluví ústa jeho.“

                                                                   (Evangelium sv.Lukáše, kap.VI/43-45)

  

         Může ovšem dojít i k tomu, že na původním mravném politickém programu některých vizionářských politiků se začnou přiživovat politici vychytralí, vypočítaví a nemravní, kteří vidí příležitost ke svému zviditelnění a budoucímu prodloužení své politické kariéry. Pokud se jim pak podaří ve volbách zvítězit, skutečné původce tohoto vítězného programu odstraní a celý program postupně zpotvoří anebo přizpůsobí svým vlastním sobeckým potřebám. Možností zneužití i skvělých myšlenek je bezpočet, stejně jako je bezpočet politiků, kteří vskrytu „číhají“ na svoji příležitost, po zádech naivních společenských reformátorů „lezou vzhůru“ a při první příležitosti jim „šlápnou na krk“.

          Nebezpečí populismu je dvojí – jednak je to nebezpečí pro celou společnost (pogromy, sociální anebo rasové nepokoje, revoluce, občanské války apod.), a kromě toho je to i nebezpečí pro samotného populistu, který v důsledku obdivu a chvály svých příznivců snadno ztrácí sebekontrolu a i když od počátku svého působení velice dobře ví, že lže a manipuluje s lidmi, nakonec je sám překvapen svým úspěchem a proto začne věřit tomu, že je Prozřetelností vyvolen pro vyšší cíle a vedení společnosti. Všichni megalomani, fanatici a tyrani takto začínali a nakonec i špatně skončili, protože v důsledku své nedostatečné mravní vybavenosti nikdy nepoznali, kdy už překročili obecně tolerovatelnou hranici neslušnosti. 

          Každý populista se podobá člověku, který z nerozumnosti, nevědomosti a hlouposti tře „Aladinovu lampu“ anebo otevírá „láhev s džinem“. Pokud totiž vybičuje v lidech nízké vášně (zejména závist, zlobu, nacionalismus, nenávist k údajným nepřátelům lidu, k imigrantům anebo i k Evropské unii – výběr možností je neomezený), pak onoho vypuštěného džina už stěží donutí k tomu, aby se vrátil zpátky do lampy (láhve). Ve smutné historii lidstva byly tímto vypuštěným džinem nejen emočně vybičované masy křesťanů, muslimů, hinduistů a nejrůznějších náboženských fanatiků, kteří se dopustili mnohých nábožensky motivovaných masových vražd (zejména pogromů a náboženských válek), ale i nacionalistů, rasistů, šovinistů, fašistů anebo komunistů, kteří nelítostně likvidovali své politické nebo názorové odpůrce, třídní nepřátele, odlišné rasy nebo národnosti anebo trhali státy. Názorným příkladem tohoto druhu je stále trvající občanská válka na Ukrajině, vyvolaná velmocenskou politikou, nezvládnutým nacionalismem a neuváženým populismem ruského prezidenta Vladimíra Putina. Přestože je nepochybné, že právě on vypustil onoho pověstného „džina“, nyní se marně snaží zbavit odpovědnosti a zahnat zpátky „do láhve“ jím „vyhecované“ proruské separatisty, z nichž mnozí jsou nejen kriminální násilníci, ale i zloději a masoví vrazi.

          Každý národ má takové politiky, jaké nechá ze svého středu „vyrůst“ (i v tom spočívá jeho suverenita) a které si tudíž také plně zaslouží. Protože v celém západním světě začíná převládat „prostožroutský“ konzumní způsob života nad myšlením, nelze zabránit tomu, aby obecně nebezpeční populističtí politici (sebestřední, prolhaní, neomalení, neurvalí a agresivní) na celém světě nabývali převahy nad politiky slušnými a uvážlivými. Markantně se to projevilo zejména v posledních prezidentských volbách v USA, kde „levná“ nacionalistická hesla převážila nad rozumným uvažováním. Neuvěřitelně úspěšná (byť nemravná) taktika Donalda Trumpa totiž potvrdila platnost velkého zákona drzosti („mezi silnými zvítězí drzejší, mezi drzými silnější“) a nejrůznějšími populistickými politiky začala být okamžitě označována jako počátek celosvětového boje proti politické korektnosti (tj. slušnosti). Přitom za opovrženíhodnou politickou korektnost je záludně a nepoctivě vydávána nejen neuvážlivá a naivní humanita, ale i primární lidská slušnost, která je pro každého populistu tím největším nepřítelem (žádný populista se totiž nedokáže chovat moudře, uvážlivě a slušně). Záleží tedy nejen na intelektuální a mravní úrovni tamního obyvatelstva (ostatně i našich občanů), ale i na tom, co jsou svými politikům ochotni tolerovat a co jim dovolí.

          I v naší republice před jakýmikoliv volbami znovu slyšíme líbivá politická hesla, sliby, nadšené projevy, příkré odsudky „nepřátel“ a fanaticky tleskající davy, volající „Ať žije ……“. Protože jsme však pokaždé podcenili všehoschopnost našich politiků, ani jednou to po volbách nedopadlo dobře. Pokud tedy  uvidíme, jak se kolem takových populistických politiků shromažďují naivní hlupáci, nacionalisté, neonacisté, ortodoxní komunisté, antisionisté, antimuslimové (pozor na terminologii – antiislamisté jsou totiž názorově podobní antifašistům, jelikož skuteční islamisté jsou stejní anebo ještě horší než fašisté; proto se v odborných kruzích nezřídka hovoří o islámfašismu) anebo dokonce kriminální živly a pod jejich ideovým vedením začínají skandalizovat, vulgárně napadat anebo dokonce terorizovat pokojné občany, kteří „neřvou s nimi“ a dokonce se odvažují s nimi nesouhlasit, nezbývá nic jiného než je okamžitě zatknout, obvinit z rozvracení republiky (§ 310 trestního zákona), z podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod (§ 356 trestního zákona) anebo ze šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákona). Poté by pak přicházela v úvahu buď jejich doživotní politická diskvalifikace, anebo dlouhodobá izolace v přísně střežené věznici, ne-li přímo v psychiatrické léčebně, pokud by se prokázalo, že tito politici jsou nepříčetní a tudíž i trestně neodpovědní (projevy mnohých našich politiků totiž vzbuzují oprávněné pochybnosti o jejich duševním zdraví).

          K mnohým problémům 20.století by vůbec nedošlo, kdyby obecně nebezpeční populisté byli včas rozpoznáni, zavřeni anebo dokonce (nerad to říkám) zlikvidováni. Pokud by totiž byly poctivě analyzovány pozdější skutky takových lidí, zcela jistě by ani ti největší humanisté neodsoudili včasnou likvidaci takových lidských zrůd, jako např. Stalina, Hitlera, Mao Ce-tunga, Pol Pota, Kim Ir-sena, Idiho Amina, Gottwalda aj. Protože v poslední době se jeví být nevětším nebezpečím pro lidstvo šílený severokorejský režim Kim Čong-una, jeho násilnou likvidace by jistě uvítali i jeho nejbližší čínští spojenci (ostatně i on je jejich „pečlivě vypěstované zlobivé dítě“, které ohrožuje i je samotné). Vždyť ostatně starořímské úsloví praví, že „vražda na tyranu není zločinem“ (a není tedy ani nemravná). Za mnohé problémy 20.století proto může například neschopnost carské policie, která Leninovu nebezpečnost evidentně podcenila a přistupovala k němu i k jeho přívržencům mnohem benevolentněji, než pak později oni sami přistupovali ke svým politickým odpůrcům.  

* * *               

P.S.

V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce.  Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.

 

Jan Šinágl, 30.6.2019

 

 

 

                                                     

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share