Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 17.07.2019 23:40
    Tehdy za nácků se také obchodovalo s hnědou totalitou. Zvláště ...

    Read more...

     
  • 17.07.2019 18:32
    Vzpomeňme na zpěvačku a slavnou filmovou herečku MARLEN ...

    Read more...

     
  • 16.07.2019 08:38
    Mnozí ohnuli páteř, ale mnozí ji také dokázali narovnat.

    Read more...

     
  • 15.07.2019 09:18
    Tomáš Pecina: Karel Gott byl po celá 70. léta symbolem ...

    Read more...

     
  • 08.07.2019 10:58
    V jednotě proti Babišovi jako za komunistů! Ten člověk musí být ...

    Read more...

     
  • 08.07.2019 09:06
    Na tom přece nemůže být nic až tak složitého, chce to udělat ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

„Poučovat hloupé je nejen zbytečné, ale i nebezpečné.“ – „Statečnost je ctností bojující za spravedlnost.“ - „Postoj ušlechtilého člověka k světu je tento: nikdy si nevšímá, co ztratí a co získá, je-li to spravedlivé!“

Politik musí být uvážlivě odvážný, nikoli ztřeštěný anebo zbrklý. Odvaha k písemnému projevu, řeči i činům musí být vždy podložena zralou úvahou, vědomostmi a zkušenostmi, aby bylo (pokud možno) vyloučeno jakékoliv riziko vyplývající nejen z vyřčení nepříjemné pravdy, ale i z odvážného činu.

Má-li být politická odvaha skutečnou odvahou, musí být mravná a zásadová. Nelze totiž hovořit o politické odvaze, pokud je politik „odvážný“ pouze vůči svým politickým oponentům, neoblíbeným kritikům anebo zahraničním demokratickým politikům, kterým přirozená slušnost velí velkoryse přehlédnout jeho neomalené útoky, a přitom je podlézavý až zbabělý vůči představitelům totalitních mocností, kteří na jakoukoliv kritiku dokáží odpovědět hrozbami a sankcemi. O takovém obojetném politikovi lze spíše říci, že je vypočítavý, „křivý“, bezpáteřní a bezcharakterní.   

Míru rizika při odvážném slovním anebo písemném projevu musí každý pečlivě zvážit, i když „nejde o hlavu“ jako např. za Čingischána („Kdo mluví pravdu, neumře na nemoc!“). Pokud je „vrchnost“ (výjimečně!) ochotna naslouchat kritice, i nelíbivou pravdu lze pouze naznačit tak, aby k poznání o její pravdivosti nevyhnutelně dospěla sama. Vnucování své pravdy nevědomým se totiž nevyplácí, protože:

 

                  „Poučovat hloupé je nejen zbytečné, ale i nebezpečné.“

                     (Indická učebnice moudrosti Paňčatantra aneb Patero ponaučení.)

 

Zvažování míry rizika je záležitost individuální; někdo se nechá zastrašit pouhými představami o domnělém nebezpečí (které se ovšem mohou časem ukázat jako pravdivé), jiného neodstraší ani reálná hrozba smrti (např. atentátu). Starořímské úsloví „odvážnému štěstí přeje“ (fortem fortuna adiuvat) proto rozhodně nelze doporučit jako osvědčené a následováníhodné pravidlo, protože ne vždycky se odvaha vyplácí. Každý odvážný totiž nemusí mít štěstí a odvážných vojáků, námořníků, cestovatelů i politiků jsou plné hřbitovy.

Opatrnost politika (státníka, vojevůdce apod.) nemusí být projevem zbabělosti, přestože tak může být momentálně posuzována. Ve Starém Římě se např. takovouto opatrností proslavil římský diktátor Quintus Fabius Maximus Verrucosus (asi 280-203 př.n.l.), který za 2.punské války po zdrcující porážce římských vojsk u Cann (r.216 př.n.l.) zvolil zdržovací taktiku boje a vysilování Hannibalových vojsk drobnými potyčkami. Proto si od nespokojených Římanů vysloužil přízvisko Cunctator (Loudal, Váhal). Po jeho konečném vítězství se však dočkal ocenění, kdy na jeho adresu byla vyřčena tato slova: „Jediný člověk nám svým váháním zachránil stát!“ (Quintus Ennius – Annales).

  

              „Cokoli děláš, dělej s rozvahou a ber v úvahu konečný cíl.“

                       (Quidquid agis, prudenter aga set respice finem.)

 

         Politik se nesmí vyhýbat tabuizovaným tématům, kterými jsou např.:

 

a) důvod existence senátu a jeho skutečná potřebnost,

b) otázka skutečné potřebnosti politických stran,

c) finanční vyrovnání s církvemi, zejména katolickou církví,

d) důvod přetrvávající existence KSČM,

e) prezidentské milosti a amnestie Václava Havla i Václava Klause,

f) trest smrti,

g) trest vyhnanství,

h) fyzické tresty,

i) euthanazie,

i) umělé přerušení těhotenství,

k) problematika Romů a imigrantů,

l) základní lidská práva zločinců a jejich obětí,

m) problematika terorismu,

n) právo na sebeobranu,

o) ruská anexe Krymu a expanze na Ukrajinu,

p) potlačování základních lidských práv v Tibetu

q) náboženství, náboženské svobody a ateismus apod.

                                                

 Moudrý, vzdělaný a zkušený člověk se v těchto problémech vždycky dokáže mravně orientovat a nejen přesvědčivě zdůvodnit svoji argumentaci, ale i spolehlivě vyvrátit i všechny protiargumenty. Neochota zabývat se těmito problémy, „mlžení“, naivně humanistické žvanění a neschopnost zasvěcené argumentace jsou znakem nerozumnosti, nevědomosti i mravní slabosti.

 

„Odvaha, která se projevuje v nebezpečí a strastech, je pochybená, není-li spojena se spravedlností a bojuje-li nikoli za obecné blaho, nýbrž za soukromý prospěch. To pak nejenom není ctnost, nýbrž spíše hrubá síla, která zavrhuje všechno lidské. Správně tedy definují statečnost stoikové, jestliže ji nazývají „ctností bojující za spravedlnost.“ A proto nikdo, kdo si získá slávu statečného člověka úklady a špatností, nezaslouží ještě chvály, neboť nemůže být cti tam, kde není spravedlnost.“                

 

 „Postoj ušlechtilého člověka k světu je tento:

nikdy si nevšímá, co ztratí a co získá, je-li to spravedlivé!“

                                                                                                         (Konfucius)

 

* * *               

P.S.

V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce.  Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.

 

Jan Šinágl, 6.7.2019

 

 

 

                                                      

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share