Zásadový politik své životní postoje nepřizpůsobuje svému okolí a není jako korouhvička, která se točí po větru (nebo též „kam vítr, tam plášť“). Již samotné jeho jméno by mělo být symbolem pro určitý stabilní postoj, ať už by byl „konzervativně patricijský“ (např. ODS, TOP 09), „něco mezi“ (ANO), „populárně plebejský“ (Piráti, SPD, ČSSD, KSČM), náboženský (KDU-ČLS), „zelený“ (Strana zelených) anebo „kam vítr, tam plášť“ (takových stran a politiků je hned několik). Politická „čitelnost“ nových stran a občanských hnutí se teprve projeví a rozhodně na ni nelze usuzovat z jejich předvolebních hesel. U převážné většiny politiků bez rozdílu politického zaměření však dlouhodobě převažuje jediný zájem, kterým je vlastní prospěch, a současně vedle strachu z nemoci a neodvratné smrti i panický strach z politického pádu a návratu do běžného občanského života.
* * *
Politik by měl být zásadový a pevný ve svých životních postojích. Své postoje a názory by měl měnit pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že byly mylné. Zmýlit se totiž může každý, protože schopnost správného vnímání a rozpoznávání pravé skutečnosti je závislá na celé řadě časově i místně proměnlivých subjektivních i objektivních faktorů.
Poznámka: postoj je pevné životní přesvědčení (které může nabýt i podobu předsudku), názor je momentální náhled na určitý jev, děj, věc anebo osobu.
Zásadový politik své životní postoje nepřizpůsobuje svému okolí a není jako korouhvička, která se točí po větru (nebo též „kam vítr, tam plášť“). Již samotné jeho jméno by mělo být symbolem pro určitý stabilní postoj, ať už by byl „konzervativně patricijský“ (např. ODS, TOP 09), „něco mezi“ (ANO), „populárně plebejský“ (Piráti, SPD, ČSSD, KSČM), náboženský (KDU-ČLS), „zelený“ (Strana zelených) anebo „kam vítr, tam plášť“ (takových stran a politiků je hned několik). Politická „čitelnost“ nových stran a občanských hnutí se teprve projeví a rozhodně na ni nelze usuzovat z jejich předvolebních hesel. U převážné většiny politiků bez rozdílu politického zaměření však dlouhodobě převažuje jediný zájem, kterým je vlastní prospěch, a současně vedle strachu z nemoci a neodvratné smrti i panický strach z politického pádu a návratu do běžného občanského života.
Zásadovost není totožná s urputnou tvrdošíjností. Životní postoje i názory mohou doznat zásadní změny, pokud jsou vzhledem k neustále probíhajícímu názorovému vývoji shledány jako chybné anebo pokud dojde k rázné názorové změně, která dosavadní životní postoje zásadně pozmění (např. z přísně věřícího se po „prohlédnutí“ stane ateista, z konzervativního skeptika přesvědčený „zelený“, z předsedy vládnoucí strany se po zradě jeho spolustraníků stane její odpůrce apod.). Ani postojově zásadový (tuhý, rigidní) politik totiž nesmí být demagog ani fanatik, musí být přístupný změně názorů a pokud chce v demokratickém společenském prostředí uspět, musí být nejen schopen pozměnit své dosavadní názory anebo uznat jejich nesprávnost, ale případně změnit i svoji stranickou příslušnost. Nejméně pravděpodobná je však změna postojů a názorů u samolibých ješitů anebo u konfliktních a názorově nesnášenlivých fanatiků všeho druhu (např. neonacistů, rasistů, antisemitů, komunistů, náboženských fanatiků, militantních ekologů, zapšklých euroskeptiků apod.).
Politický „turismus“ zpravidla nesvědčí o tom, že politik anebo politička hledají sami sebe a svoji stabilní životní orientaci (postoj). Pokud jsou totiž jejich postoje a názory neujasněné, nemají v politice co dělat. Mnohem blíže pravdě je zištná motivace jejich počínání, protože málokdy si při svém úporném hledání výhodného „místa na slunci“ sociálně pohorší. Pokud se však perspektivně ukáží jiné výhody, jsou schopni přejít i ke svým bývalým protivníkům a nechat si za tuto změnu (zradu) patřičně zaplatit (např. křeslem místopředsedy vlády, ministerským křeslem, křeslem europoslance, vhodným místem po ukončení politické kariéry, vhodným pracovním uplatněním pro své rodinné příslušníky, umístěním svých dětí do lukrativních škol apod.). Tato evidentní a přitom dovedně skrytá politická korupce však dosud není náležitě právně kvalifikována, protože na jejím přesném právním vymezení nemají samotní politici zájem. Ostatně i řada vysoce postavených představitelů justice a státního zastupitelství je za své funkce také někomu zavázána, o čemž názorně vypovídá výrok matky jednoho z nejvyšších představitelů státního zastupitelství: „Vždyť on může jen to, co ONI mu dovolí!“. Občasné ukvapené pokusy policistů a níže postavených státních zástupců o kriminalizaci takového počínání proto nemohou mít úspěch, zvláště když se zaměřují výhradně na určité osoby, které již pozbyly svého politického vlivu, a zcela úmyslně ponechávají bez povšimnutí obsahově podobná anebo zcela shodná jednání osob, které jsou právě u moci anebo které stále ještě mají náležité zastání vlivného „svazu známých“ („na Pepíka nám nesahejte, ten je náš!“).
Pouze moudrý politik (pokud by vůbec kdy nějaký existoval) má jediný zásadní životní postoj – vždy a za všech okolností myslet, mluvit a jednat mravně, tj. moudře, uvážlivě, spravedlivě, poctivě, slušně, skromně, střídmě, zdrženlivě, uměřeně, uvážlivě odvážně, lidsky, laskavě a soucitně. Toto přikazují historicky neměnné kategorické mravní imperativy a jedině to je správná životní cesta moudrého a osvíceného politika. Pokud je mu to jeho nemravným okolím znemožňováno, může zcela svobodně svoji funkci ukončit a s náležitou pompou veřejně „prásknout dveřmi“. Prozatím to ale žádný politik neučinil, protože ho ani ve snu nenapadla otázka, kterou si téměř před 2000 léty položil římský satirik a kritik politických mravů Decius Iunius Iuvenalis (asi 55-127 n.l.):
„Co budu dělat v Římě, když neumím lhát?“
* * *
P.S.
V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce. Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.
Jan Šinágl, 28.7.2019
Read more...