„…nemohou být smíšeni talentovaní a netalentovaní lidé, pravda a lež nemohou být spleteny. Když se talentovaní a netalentovaní lidé nesměšují, vynikající a talentované osobnosti dostanou možnost prosadit se, když se pravda nesplétá se lží, ve státě panuje pořádek.“ (Sün-c´)
Nikdo není rozeným dobrým politikem, i když jsou tací, kteří si to nemyslí a věří ve svoji „vyvolenost“. Člověk se rodí pouze s pozitivními anebo negativními fyzickými a duševními předpoklady. Záleží na tom, v jakém prostředí žije, zda a jak své předpoklady rozvine a zda, jak a v jakém společenském prostředí je využije. V politice pak velice záleží na tom, co všechno lidé politikům dovolí a co jsou od nich ochotni strpět. Pokud jim tolerují více, než je v tradiční demokracii přiměřené, nemohou se pak divit jejich nekontrolovatelnému „rozletu“, kličkování v zákonech ani právním nebo mravním výstřelkům.
„…nemohou být smíšeni talentovaní a netalentovaní lidé,
pravda a lež nemohou být spleteny.
Když se talentovaní a netalentovaní lidé nesměšují,
vynikající a talentované osobnosti dostanou možnost prosadit se,
když se pravda nesplétá se lží,
ve státě panuje pořádek.“ (Sün-c´)
Bohužel do politiky se především hrnou lidé nevědomí (nedostatečně vzdělaní), s nevhodnými duševními předpoklady (netalentovaní) a bez praktických zkušeností, kteří se ovšem opovážlivě odvažují o sobě tvrdit, že právě oni jsou těmi nejschopnějšími k řízení společnosti. Tento pozoruhodný jev popsal již řecký filosof Sókratés (469-399 př.n.l.), který byl ovšem za kritiku mocných „demokratů“ popraven, zatímco předchozí tyranské „kolegium třiceti“ jeho život ušetřilo.
„Až ten náš Eukthydémos dospěje, přátelé, jistě se nebude držet zpátky, bude-li obec potřebovat radu při řešení nějakého problému; dá se to předpokládat podle jeho zájmů. Nic bych za to nedal, že už má připravený pěkný úvod ke své řeči, ve kterém je moc opatrný, aby nevzbudil zdání, že se něco od někoho naučil. Je zřejmé, že úvodní věty jeho řeči budou znít asi takto:
„Občané athénští! Nikdy jsem se nic od nikoho nenaučil, a když jsem slyšel, že ten nebo onen je obratný v řeči nebo v jednání, nevyhledával jsem styk s ním, ani jsem si nedal práci s vybráním učitele mezi lidmi, kteří něco znají, ale právě naopak nejenže jsem se vyhýbal příležitosti, jak se něco od někoho naučit, ale i pouhému zdání, že bych měl něco takového v úmyslu. Nicméně vám poradím, co mě samo od sebe napadne.“
Podobně kdyby někdo chtěl dostat od obce místo lékaře, hodilo by se mu, aby začal mluvit takto:
„Občané athénští! Nikdy jsem se u nikoho neučil umění lékařskému, ani jsem nevyhledával nikoho z lékařů, aby se stal mým učitelem; nejenže jsem od lékařů žádné vědomosti nezískal, ale moc jsem si dával pozor, abych nevzbudil zdání, že vůbec něco z lékařství znám. Nicméně dejte mi příležitost lékařskou činnost vykonávat, a já se pokusím naučit se něco experimentováním na vás.“
A hle, mezi těmi, kteří se chtějí stát odborníky v řečnění a ve veřejné činnosti, jsou také takoví lidé, kteří si myslí, že bez přípravy a bez cvičení, z ničeho nic se jimi stanou sami od sebe.“
(Xenofón – Vzpomínky na Sókrata)
Sókratés vždy tvrdil, že ctnost (v tehdejším pojetí mravnost) není vrozená, ale je učitelná. Jestliže je tedy možná výchova k mravnosti, je tedy možná výchova i k mravné politice.
„Je zřejmé, že výskyt nástrojů na vyrovnávání dřeva je vyvolán existencí křivého dřeva.
Výskyt tesařského provazu je vyvolán existencí křivých věcí.“ (Sün-c´)
Poznámka:
Jedná se o podobenství. Potřebnost učitelů filosofie je totiž vyvolána křivostí lidských povah a potřeba učitelů politické mravnosti je vyvolána existencí „křivých“ politiků. Takových učitelů však vždycky byl, je a stále bude nedostatek a proto se nelze divit, že jen málokterý politik se sám a z vlastní vůle opravdu zabývá studiem filosofie a politiky. Naprostá většina neustále se měnících politiků totiž ve své momentální bohorovnosti studiem filosofie pohrdá, protože se domnívá, že volba občanů jim okamžitě dala „patent na rozum“. Někteří politici sice včas vystřízliví (zejména před volbami), ale jiní dokáží své (ne)předpoklady rozvinout do obludných rozměrů a způsobit tím velké škody.
Dobrý politik nemůže existovat bez soustavného učení. Jsou-li jeho povahové vlastnosti kladné (tj. jsou-li to ctnosti), jistě zvolí takové učení, které bude prospěšné pro něho i pro ostatní lidi.
„Vzdělávat se je jako slézat vrcholky;
každý pohyb tě vynese výše.“ (Sü Kan – 2.stol.n.l.)
Jsou-li však povahové vlastnosti politika záporné (tj. jsou-li to nectnosti), bude se stále učit, jak získat co nejvíce moci, jak se obohacovat na úkor ostatních lidí a jak likvidovat své skutečné anebo domnělé odpůrce. Leninův výrok „učit se, učit se, učit se!“ totiž inspiroval celou řadu smutně proslulých komunistických politiků k výuce ve zločinnosti, útlaku, násilí a vraždění. K jeho odkazu se proto mohou hlásit jen lidé mravně zanedbaní, kteří populistickými hesly zakrývají své pravé mocichtivé a „revanšistické“ (mstivé) úmysly.
* * *
P.S.
V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce. Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.
Jan Šinágl, 13.8.2019
Read more...