Současný systém zastupitelské demokracie je v krizi. V případě experimentů s přímou demokracií však mějme na paměti varování Edmunda Burka a Alexise de Tocquevilla před demokraticky zvolenou despocií i středoevropskou zkušenost s totalitními režimy, které se k moci dostaly demokraticky.
-Anglický filozof John Locke jako první přichází s myšlenkou, že člověk disponuje přirozenými právy na život, osobní svobodu a soukromý majetek, která mu žádná státní moc nemůže vzít, čímž definuje základní smysl státu.
-Francouzský filozof Charles de Montesquieu jako první navrhuje rozdělení moci ve státě na zákonodárnou, výkonnou a soudní a popisuje principy jejich fungování.
-Britský myslitel Edmund Burke pouhý rok po dobytí Bastily předpovídá, že ve jménu demokracie může nastat zneužití jejich nástrojů a procesů a nástup tyranie.
-James Madison, jeden z otců zakladatelů USA. si uvědomuje, že pro demokracii je nezbytná svoboda zastávat rozdílné názory, přestože je to doprovázeno vášněmi, které způsobují nevraživost, a tím i větší chuť se trápit a utiskovat, než spolupracovat ke všeobecnému prospěchu. Nastolení osvíceného autoritáře, který urovná všechny spory a podřídí je veřejnému blahu, je lákavé, nicméně systémově nereálné.
-Francouzský sociolog Alexis de Tocqueville americkou demokracii založenou na rovnosti příležitostí nezavrhuje, nicméně ve shodě s Burkem předjímá problémy, které může způsobit vláda většiny s neomezenými pravomocemi podporovaná veřejným míněním.
-Vycházíme-li z předpokladu, že demokracie není cílem, ale prostředkem, pak zastupitelská demokracie byla vymyšlena jako efektivní systém správy většího území s větším počtem obyvatel, který zároveň relativně spolehlivě chrání před tyranií většiny.
-S rozpadem tradiční třídní společnosti přestaly v Evropě fungovat tradiční politické strany, jimž se rozpadly „sociokulturní pilíře“ jejich voličů. Ty vznikly v důsledku konfliktních linií, které dlouhodobě rozdělovaly společnost na město-venkov, centrum-periferii, vlastníky-zaměstnance nebo církev-stát. Spolu s tím postupně zanikly skupiny voličů.
-Končí éra masových médií, která společnost spojovala, a nastupuje éra on-line komunikace založená na fragmentovaných digitálních bublinách, které jsou snadno manipulovatelné a společnost rozdělují.
-Vzniká velký konflikt mezí ideály optimistických šiřitelů dobra a strachem relativně zabezpečené, ale frustrované střední třídy. Ve volbách často vítězí většina starších, zkušených a relativně bohatých voličů, která je znechucena politickým systémem, jenž je až dosud chránil a sociálně zabezpečoval.
-Je otázkou, zda tuto situaci řešit experimenty se zaváděním prvků přímé demokracie, nebo „restaurací“ systému politických stran. Tyto „staronové“ politické strany by ale musely opět začít hájit zájmy konkrétních skupin voličů, které budou odrážet nové rozdělení společnosti.
Read more...