„Politická sebevražda“ je vcelku běžný jev, kdy se politik dopustí výroku anebo činu, kterým si zlikviduje politickou kariéru. Když ale někdo přijde před Úřad vlády a tam se zastřelí, běžné to není. Vzít si život kvůli politice je dokonce výjimečnější, než vzít kvůli politice život politikovi.
31.října se za bílého dne zastřelil v Praze před Úřadem vlády muž. Víme, že mu bylo 74 let a policie že okolnosti vyšetřuje. Co vyšetří, si ale nejspíše nechá pro sebe. S výmluvou na ochranu soukromí nezveřejní sebevrahovo jméno, fotografii, nesdělí, zda napsal dopis na rozloučenou a co v něm je. Neuvede, zda měl rodinu, přátele, anebo byl sám. A nedovíme se, kdy a kde bude mít pohřeb. Jeho příběh se nejspíše stane přísně střeženým státním tajemstvím, neboť žádná vláda nestojí o pochybnou pověst instituce, kvůli které se zoufalý občan střelí na ulici do hlavy.
Rezignovat na život je možnost, ale ta úplně poslední. Z bezvýchodných situací se vždy najde východ. Každá krize jednou skončí. A i mizerné vládě nakonec vyprší mandát. Především ale kdo už nemá co ztratit, neboť o vše přišel, stává se svobodným. Nemusíme znát příběh muže, který si vzal život před úřadem vlády, aby nám bylo jasné, že byl odhodlán na všechno. Mohl život zasvětit něčemu, na co v sobě člověk nesvobodný nenajde kuráž. Samovražda je v tomto smyslu promarněnou šancí. Celý článek>
Read more...