Štěstím nedokonalé domácí demokracie je historií mnohokrát osvědčené packalství při jakémkoliv pokusu o radikální rebelii.
***
To, čemu se dnes módně říká hoaxy, náboženské vytržení, propaganda, slepá víra ve vůdce – to všechno je s námi odnepaměti. Stačí věřit, nepřemýšlet a neptat se. Anebo nenávidět. Je to lidské a my nejsme lepší než ti před námi. Jen můžeme o mnoho víc ztratit, protože každý hoax, který se v dlouhé historii prosadil, přinesl jen zkázu a utrpení. V našem domácím podání jde o vystrašené, zbabělé a právě proto nenávistné čecháčkovství, které, když je příležitost, sahá k násilí, vykřikuje a mává prapory proti komukoliv, a nebo jen mele pantem – tradičně v hospodě nebo před televizí, ale teď už mnohem více na sociálních sítích.
V Česku se v politice tradičně více daří pohodlnějšímu lhaní a podvodu než opravdovému radikalismu. Dá se říci, že historickou podstatou velké části české politiky a politické komunikace je ohýbat pravidla, přikrádat a lhát. Do Sněmovny i do Senátu sice byli zvoleni i představitelé otevřeně antisystémových názorů, ale i pro ně platí poučka klasika britského parlamentarismu, že v zoologické zahradě také neukazují jen hezká a ochočená zvířata. To je také hlavní důvod, proč ani český intelektuálně ubohý populismus nedokáže mobilizovat svoje příznivce až ke konfliktu se stávajícími pořádky. Dokáže se dostat do parlamentu, ale obstrukce jsou maximem jeho revolučnosti. Není totiž pohodlnějšího života, než mají v době krize opoziční poslanci a politici bez sebemenší spoluzodpovědnosti za blaho společenství. Za skvělý plat a náhrady mohou vykřikovat, co chtějí, ale skutečně kontrolovat exekutivu, to po nich nikdo nemůže chtít.
Do sněmovny i do Senátu sice byli zvoleni i představitelé otevřeně antisystémových názorů, ale i pro ně platí poučka klasika britského parlamentarismu, že v zoologické zahradě také neukazují jen hezká a ochočená zvířata
Největším nebezpečím tak zůstává vrozená nezodpovědnost a nepoctivost celého politického systému a jeho stavebních prvků – politických stran. Vládní strany – a především ODS – nedbají na svoji důvěryhodnost, nedostává se jim odvahy v bránění korupci či podvodům prezidenta a jeho okolí. Nechápou, že jejich úspěchy v zahraniční politice je samy o sobě nezachrání, a že, bohužel, jejich jedinou volební alternativou jsou v případě neúspěchu populisté.
Pro občana, a zvláště pro nastupující mladou generaci, by politika měla představovat vizi, sny a plány pro budoucí dobu. Ta česká to zatím neumí, protože doposud slouží převážně jen sama sobě. Jenomže právě to je klíč k řešení a ke znedůvěryhodnění všech cílených dezinformací a hoaxů. Poctivá diskuze bez lží a nedotknutelných témat povzbuzuje růst sebedůvěry a tolerance. Sebevědomého občana s pocitem spoluzodpovědnosti za společenství a stát pak žádné smyšlené a poplašné zprávy a konspirace nezastraší.
Read more...