Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

Žádné události k zobrazení

Nejnovější komentáře

  • 30.11.2020 13:30
    Zeman chce po BIS jména ruských špionů. Z tajných informací dělá ...

    Read more...

     
  • 29.11.2020 12:11
    Chapeme to spravne, ze u zadne ze schuzek Martina Nejedleho v ...

    Read more...

     
  • 28.11.2020 13:48
    "Dokud se nezbavíme lží, tradice starověkého vzteku, dokud ...

    Read more...

     
  • 28.11.2020 13:44
    To vzdělané a bezcharakterní individuum na Hradě českých králů ...

    Read more...

     
  • 28.11.2020 10:42
    Ptal se mě známý jestli se vyhýbám viru. Řekl jsem že ne.

    Read more...

     
  • 27.11.2020 10:21
    Nemáme šaška ani krále, aby mu našeptával. Petříček nemá ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

McCrae_media_191011Smutná návštěva domu smutku …

VALDICE: Omluvy i desítky přání pevných nervů a vytrvalosti jsem dnes přivezl do Valdic nevinnému americkému vězni Gil McCraeovi. Po tříhodinovém rozhovoru s odsouzeným Američanem  - za vraždu, kterou nespáchal - jsem odcházel značně smutně a s nedobrými pocity: Naše pomoc by mohla přijít pozdě. Protože jsem znal McCraee přede dvěma roky - a dnes, mohl jsem porovnat ten rozdíl, který by nepraštil do očí jen slepého. Když jsem ho - po dvou letech - zase uviděl, první, co mě napadlo, byl obraz mého táty ležícího v rakvi. Přesně tak na mě působil. Jako chodící mrtvola. Nejen že hrozně zhubnul a je kost a kůže, ale především se z něj vytratily všechny atributy života - barva a energie. Přede dvěma roky na Pankráci to byl ještě pevný chlap v nejlepších letech, sice trochu zaražený a přešlý, ale pořád plný života a energie se s překážkami porvat.

Dnes už to byla jen sice ne úplně odevzdaná, ale do sebe a své křivdy zcela zahleděná a hluboce ponořená troska, propadající duševním traumatům - jak mi sám přiznal - záchvatům bezmocného vzteku na straně jedné a plačtivosti a zdrcení na straně druhé - což jsem konečně mohl sám pozorovat. Oproti stavu přede dvěma roky to už byl jiný člověk, čí spíše jeho stín. Zlomený a narušený.

Myslím, že i kdyby byl okamžitě propuštěn, trvalo by měsíce, než by se z této deprese vzpamatoval a obávám se, že není daleko doba, kdy už to bude  stav nevratný a ani náhlé propuštění na něm pak nic nezmění. Současný stav McCraee nejen že by mohl být školou psychologie pro studenty tohoto oboru, ale řekl bych, že je i zcela jasným, byť podpůrným a nepřímým důkazem jeho neviny - protože takhle člověk, který zločin skutečně spáchal, nereaguje.

Bylo vypětím udržet pozornost a tři hodiny poslouchat povídání zlomeného člověka, ale vždy, když moje pozornost ochabovala, uvědomil jsem si - a stačil mi pohled přes stůl - že moje role dnes není zdaleka jen zprostředkovatelská a informační, ale především psychologická.

Pokud jde o návštěvu samotnou a její organizaci ze strany věznice, byla příjemnější než bych býval čekal (asi jsem si zvykl čekat už jen to nejhorší) - vlastně jen s jedinou výraznou výhradou, a sice že mi neumožnili navštívenému cokoliv předat, a to včetně věcí, které povoleny zjevně jsou - tedy psací potřeby, výkresy a kresby zaslané mu našimi členy, čtenáři a jejich dětmi, desítky mailových a jiných pozdravů, pohledů, a pod. Prý to mám poslat poštou (nevím, proč, když už jsem to fyzicky do věznice doručil).

Všechno ostatní bylo lepší než jsem čekal - slušní a zdvořilí bachaři, přijatelně provedené prohlídky (asi pro toho, kdo je zažil jako vězeň, obzvlášť), sezení u neodděleného stolu, mírný dozor jedné asistentky v rohu místnosti, která do průběhu návštěvy nijak nezasahovala (čekal jsem - vzhledem k dané skupině - že to bude přinejmenším za sklem, přes telefon, nebo tak něco) - a ještě navíc obsluha s kávou a párkem za vcelku normální cenu - všechno vymoženosti, které jsem z Nového Sedla rozhodně neznal.

Tak jen škoda, že jsem nemohl na místě předat všechno to, co naši členové a čtenáři p. McCraeovi poslali. Nevadí, dostane to jen s mírným zpožděním asi tří dnů, než mu to pošta doručí.

Jeho stav a to, co jsem viděl, mě ovšem připravuje o klidný spánek. A vzbuzuje reálnou obavu, že navzdory našemu nemalému úsilí, i když snad nakonec nějakou pomoc dokážeme zorganizovat, přijde pozdě. Myslím, že by bylo velmi spravedlivé, abychom jednou v tomto stavu viděli také ty, kteří za současný stav a status McCraee nesou plnou odovpoědnost, s Bláznou samozřejmě v čele.

A také jsem konečně pochopil, proč se mě ti samí lidé snaží tak sveřepě pronásledovat, co je jejich cílovým stavem a proč nechápou, že k němu ještě pořád nedokázali dospět.

http://www.k213.cz/Smutna-navsteva-domu-smutku

* * *

VS Praha předvedl výkon hodný 50.let, jen na místě dr. Milady Horákové stál někdo jiný!

 

VS_CR_pravomoci_040413

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)