Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 29.02.2024 10:44
    Soud hodlá zkoumat středověké podmínky v českých věznicích. Pozdě ...

    Read more...

     
  • 29.02.2024 10:19
    Sokol wurde Opfer eines raffinierten Bank- und Kreditbetrugs ...

    Read more...

     
  • 29.02.2024 09:23
    Válečné výdaje spolknou 40 procent rozpočtu Ekonom podotkl, že ...

    Read more...

     
  • 29.02.2024 08:42
    Od 1. listopadu 2023 se Respekt od Economie osamostatnil.

    Read more...

     
  • 28.02.2024 19:32
    Zkorumpované vedení Sokola je jen další ukázkou mravního ...

    Read more...

     
  • 28.02.2024 19:27
    Starostka Sokola Moučková by měla ve funkci skončit, míní ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Albl Jakub 180114… Při výuce se profesor více soustředí na váš názor, dělání projektů nebo psaní esejí než na memorování, a to se mi velice líbilo. Myslím, že jsem si odnesl daleko víc, než ze školy v Čechách, ale to je jen můj osobní názor. … Když shrnu jeden svůj den, tak jsem vycházel z domu v 7.30 a vracel se kolem 8. hodiny večer, a pak jsem ještě dělal domácí úkoly se, kterými se ve Spojených Státech nešetří. Ano přiznávám, že to bylo ze začátku náročné, ale časem jsem si zvykl a těšil jsem se, až ráno vstanu a půjdu něco dělat. … Troufám si říci, že předchozí rok byl pravděpodobně nejlepší rok v mém životě a rád bych poděkoval svým rodičům, kteří mě v tom podpořili. Jakub Albl (student 4. C Gymnázia Václava Hraběte v Hořovicích).

… Nebraska je země farmářů a rancherů, to není žádným tajemstvím, ale málo kdo ví, jak krásná je to vlastně země. Lidé jsou tam velice milí a přátelští, všichni mě zdravili, jezdili za mnou až z daleka. Snažili se mě poznat a dozvědět se o mně, co nejvíce, odkud pocházím a jaký jsem. Jako ukázku jejich charakteru bych uvedl jeden fakt, který v Čechách asi nikdy nebyl: v Nebrasce se nekrade! Když jsem viděl, že moji rodičové nikdy nezamkli auto a nechávali klíčky v zapalování, nebo nezamykali dům, i když tam nikdo nebyl, trošku jsem se bál, ale jakmile jsem poznal charakter zdejších lidí, strach ze mě opadl. …

Moje cesta začala 25. července v Praze, kde jsem nastoupil na letadlo do New Yorku, let trval zhruba 11 hodin. Musel jsem přesedat ve Frankfurtu nad Mohanem, abych se dostal na větší letadlo, které mě dopravilo přes Atlantský oceán. Modrý nekonečný oceán byl naprosto úchvatný! Nemohl jsem se dočkat, až letadlo dosedne na letišti La Guardia v „novém světě“.

New York  je město, které nikdy nespí, což je pravda, ulice jsou neustále plné a lidé pořád někam pospíchají. Hned od začátku mě okouzlilo, jak je tempo města rychlé a čtyři dny, které jsem tam strávil, jsem si neobyčejně užil. Viděl jsem takové skvosty jako Times Square, Sochu svobody nebo nově postavené World Trade Center. Myslím, že jsou to zážitky, na které nikdy v životě nezapomenu. Celé čtyři dny byly součástí orientačního campu pod záštitou INTO Education (společnost, se kterou jsem jel do USA), který nám měl otevřít oči a „americky nás naladit“ pro následující rok.

Z New Yorku jsem odletěl do Denveru v Coloradu, kde jsem přesedl na letadlo „muší váhy“, Kterým jsem se dostal do Nebrasky. Na letišti na mě čekali moji pečovatelé a vzali mě do mého nového domova - Arcadia, ležící 30 mil východně od Broken Bow.

Nebraska je země farmářů a rancherů, to není žádným tajemstvím, ale málo kdo ví, jak krásná je to vlastně země. Lidé jsou tam velice milí a přátelští, všichni mě zdravili, jezdili za mnou až z daleka. Snažili se mě poznat a dozvědět se o mně, co nejvíce, odkud pocházím a jaký jsem. Jako ukázku jejich charakteru bych uvedl jeden fakt, který v Čechách asi nikdy nebyl: v Nebrasce se nekrade! Když jsem viděl, že moji rodičové nikdy nezamkli auto a nechávali klíčky v zapalování, nebo nezamykali dům, i když tam nikdo nebyl, trošku jsem se bál, ale jakmile jsem poznal charakter zdejších lidí, strach ze mě opadl.

Škola pro mě ze začátku byla velká výzva, ale časem jsem si zvykl a velice se mi tam líbilo. Škola probíhá od osmi do čtyř hodin a každý den máte stejný rozvrh. Časem se mi to zdálo až monotónní, ale zvykl jsem si. Předměty si můžete sami vybrat na začátku školního roku, takže, když vás baví matematika a angličtina, můžete mít i několik hodin denně. Já jsem si vzal spíše takové ty zajímavé předměty, které v Čechách nemáme, například: Personal Finance (účetnictví) nebo American Government (americká vláda). Při výuce se profesor více soustředí na váš názor, dělání projektů nebo psaní esejí než na memorování, a to se mi velice líbilo. Myslím, že jsem si odnesl daleko víc, než ze školy v Čechách, ale to je jen můj osobní názor.

Po škole, což je ve čtyři hodiny, se dělají sporty, jako americký fotbal, basketbal nebo atletika. Já jsem dělal všechny tři a moc mě to bavilo. Po sportech je možné se účastnit aktivit, jako jsou soutěže v rétorice, produkce divadla nebo Power Drive (design a stavba auta poháněného automobilovými bateriemi). Zúčastnil jsem se všech tří aktivit. Ty samozřejmě nejsou všechny v jeden den, rozdělí se rovnoměrně do celého roku. Když shrnu jeden svůj den, tak jsem vycházel z domu v 7.30 a vracel se kolem 8. hodiny večer, a pak jsem ještě dělal domácí úkoly se, kterými se ve Spojených Státech nešetří. Ano přiznávám, že to bylo ze začátku náročné, ale časem jsem si zvykl a těšil jsem se, až ráno vstanu a půjdu něco dělat. 

S rodinou jsem měl veliké štěstí. Vybrali si mě ti nejlepší rodičové na světě. Jmenovali se Kathy a Kerry Fowler, on vlastní malý ranch za městem, kde má asi 150 krav, a ona je sestra v domově důchodců v Broken Bow. Hned od začátku jsme si přirostli k srdci, sdíleli jsme společnou vášeň k americkému fotbalu a k basketbalu. Každou sobotu a neděli jsme fandili  „našemu“ teamu. Ačkoliv je Nebraska malý stát, jejich národní team Nebraska Huskers je velice úspěšný a známý po celé zemi. Když skončila fotbalová sezona, tak jsme sledovali NBA.

Kathy a Kerry mají své děti, ale když děti odešli z domu, tak se cítili sami a začali sdílet svůj dům a čas s výměnnými studenty. Já jsem byl už jejich osmnáctým studentem.V domě se mnou ale ještě žil kocour Bob Lee a venku pes Ringo. Oba mi rádi dělali společnost a užil jsem s nimi moc zábavy.

Troufám si říci, že předchozí rok byl pravděpodobně nejlepší rok v mém životě a rád bych poděkoval svým rodičům, kteří mě v tom podpořili. Jakub Albl

http://www.podbrdskenoviny.cz/pisete-nam/z-vasich-cest/5806-vymenny-pobyt-v-nebrasce.html

P.S.

Když jsem byl poprvé v roce 1987 v USA, navštěvoval jsem hlavně venkov na doporučení svých amerických přátel. Tam prý poznám skutečnou Ameriku a jejího ducha. Prožil jsem podobné jako Jakub Albl a rozumím jeho nadšení a obdivu. Totéž doporučuji návštěvníkům USA. Jako každou zemi ji můžete plně poznat jen ve styku s domorodci. To vyžaduje čas a znalost řečí. Jen tak ji plně poznáte a pochopíte. Z cestovními kancelářemi je to o něčem zcela jiném. Všem mladým lidem doporučuji navštívit USA. Najdete tam vše, podnebí, kultury, národnosti, bezpečí i nebezpečí a hlavně svobodu, která na vás dýchá všude. Samozřejmě se všemi jejími dopady, tzn. i nebezpečím a nejistotou. USA není zemí jistot, ale možností, svobody a neděje pro každého a které „jistoty“ o to více přibližují. Je jen vaší odpovědností, co s vaším životem dokážete. V tom je Amerika jedinečná, ale i tvrdá. Proto si tak cení úspěchu a váží úspěšných lidí, kdy nikdo nikomu nic nezávidí, protože zná cenu poctivé práce. Co jsem také obdivoval byl nespočet různých nadací a dobrovolných organizací, pomáhajícím lidem v nouzi právě těmi úspěšnými a bohatými v místech kde žili a kde tak pomáhali státu. Nebo důchodci, kteří zdarma pracují v muzeích. Je to pro ně samozřejmostí. I v tom jsou USA výjimečné. Kdo poctivě vydělá, je schopen i dávat. Kdo nakrade, nikdy dobrovolně a od srdce nikomu nic nedá. Porovnejte s poměry u nás a zkuste se chovat jako ti „rodiče“ Jakuba Albla. Pro ně to bylo naprosto přirozené, u nás pro mnohé nepředstavitelné. Máme stále co dohánět.

 

Jan Šinágl, 18.1.2014  

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 4.00 (5 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)