Paul Zverina: „Už dlouho jsem se nesetkal s ničím, co by tak jasně a stručně popsalo základní problém české justice.“
Soudkyně, která je původně osvobodila, už na městském soudu nepracuje, jak zaznělo ve středu. Neznamená to však, že by na svůj hrubý lapsus nějak doplatila. Naopak - povýšila a soudí na Vrchním soudu v Praze - V případě soudců totiž něco jako chyba, omyl nebo špatná práce prostě neexistuje. V této profesi se tomu říká kulantně právní názor - Když lékař pacientovi vyoperuje zdravou ledvinu místo nemocné, těžko pak obhájí svůj odlišný "lékařský názor" - Nejen u státních zástupců, ale i v případě soudců by se mělo prostě začít seriózně mluvit nejen o nutné a nezpochybnitelné nezávislosti, ale zároveň i o odpovědnosti za odbornou kvalitu práce.
Čtyřiapadesátiletý František Václavek je bezdomovec, navíc mentálně oslabený, je až dětsky důvěřivý. Když šťastnou náhodou vyhrál ve Sportce 30 miliónů korun, hned se našla dvojice dobráků, kteří ho o výhru mazaně obrali. Lumpárna nad hendikepovaným jim hladce vyšla, není divu. Nad čím ale zůstává rozum stát, je diametrálně rozdílný pohled soudců na celou kauzu. Loni v srpnu Městský soud v Praze podvodníky osvobodil a Václavka tím poslal zpátky pod most. Kdyby se státní zástupkyně Margita Kralická neodvolala, mohl Václavek strávit zbytek života na dešti a na mrazu a podvodníci juchat za jeho peníze.
Naštěstí si - u stejného soudu po víc než půl roce - okradený Václavek vyslechl rozsudek zcela opačný, než zněl původní verdikt. Z chudáka je milionář a oba šibalové mají jít za odměnu na pět let do vězení. Soudkyně, která je původně osvobodila, už na městském soudu nepracuje, jak zaznělo ve středu. Neznamená to však, že by na svůj hrubý lapsus nějak doplatila. Naopak - povýšila a soudí na Vrchním soudu v Praze. V případě soudců totiž něco jako chyba, omyl nebo špatná práce prostě neexistuje. V této profesi se tomu říká kulantně právní názor. Jistě, soudce potřebuje ke své práci mimořádně silné jistící lano, aby mohl rozhodovat nezávisle. Na smyčce tohoto silného provazce by se však zároveň neměli - obrazně řečeno - uškrtit nevinní.
Když lékař pacientovi vyoperuje zdravou ledvinu místo nemocné, těžko pak obhájí svůj odlišný "lékařský názor". Zpackaná operace je prostě zpackaná operace. Stejně jako dlaždič "odlišným názorem" nenarovná křivý chodník, pekař nenapraví spálený preclík a zelinář neozdraví plesnivé rajče.
Za údajným odlišným právním názorem totiž může být i zcela chybný a trestuhodně nespravedlivý rozsudek s fatálními následky na život konkrétních lidí. Příklad: před dvěma lety popsalo Právo příběh důchodce, který vysoudil na státu 30miliónové odškodné za dvacet let starý soudní exces. Článek měl obrovský ohlas, leckteří tomu pánovi i záviděli. Dotyčného však justiční omyl připravil o zdraví, ten člověk strávil poslední léta aktivního života jako invalida s exekucí na důchod. Jak miliónové odškodnění "roztočil" ve svých osmdesáti letech, ponechávám na fantazii čtenářů.
Nejen u státních zástupců, ale i v případě soudců by se mělo prostě začít seriózně mluvit nejen o nutné a nezpochybnitelné nezávislosti, ale zároveň i o odpovědnosti za odbornou kvalitu práce.
Josef Koukal, Právo 4.4.2014
* * *
P.S.
Paul Zverina: „Už dlouho jsem se nesetkal s ničím, co by tak jasně a stručně popsalo základní problém české justice.“ Připojuji se!
Jan Šinágl, 5.4.2014
Read more...