Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 02.03.2021 08:33
    Jak rikame v Indii; Atcha! Asi vis, nesetkava se muj ...

    Read more...

     
  • 02.03.2021 08:29
    Vážený pane Šinágle, jak je vidět, oba dva uctíváme ty správné ...

    Read more...

     
  • 02.03.2021 08:25
    Ke dni 2. února byla vakcína Sputnik V. jedinou, při ...

    Read more...

     
  • 01.03.2021 17:24
    Pane Šinágle, jsem hltavým způsobem nucen číst Vaše články. Jsem ...

    Read more...

     
  • 01.03.2021 17:08
    ... Před chvílí jsem vylezl z další dávky chemoterapie s tím ...

    Read more...

     
  • 01.03.2021 09:27
    Co všechno se dnes píše o Trumpovi, Bidenovi, mluvčí a ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Okresní soud v Jindřichově Hradci 11. 2. 2021

PŠENICE NENÍ ZAKÁZANÁ PLODINA

Nálezem ze dne 15. 6. 1951 konstatoval Okresní národní výbor v Jindřichově Hradci, že Rudolf Kolář (1914-1981), rolník v Lovětíně čp. 10, „je vinen, že na podzim 1950 porušil povinnost ve výrobě rostlinné“. Za to mu byla udělena pokuta „5.000.- Kč, ve prospěch státní pokladny... Pro případ nedobytnosti pokuty se stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 dnů“. V odůvodnění se praví, že „proti zákazu zasel 0.60 ha pšenice na svůj pozemek, který byl určen k zasetí jiné plodiny. Tímto jednáním ... narušil předem stanovený společný osevní plán tamního JZD“.

Nález platil až do 11. 2. 2021, kdy Okresní soud v Jindřichově Hradci vyslovil účast Rudolfa Koláře na soudní rehabilitaci.

Po téměř 70 letech tak senát pod vedením JUDr. Vlastimila Sítaře uznal, že funkcionáři národního výboru a místního JZD Koláře šikanovali a že pšenici nelze považovat za zakázanou plodinu, kterou by si zemědělec na svém políčku nemohl zasadit.

Vyslovení soudní rehabilitace tak znamená pro rodinu morální satisfakci podobně, jako se tomu stalo v případě, který následoval v roce 1953. (Viz níže.)

Rozhodnutí má také symbolický celospolečenský význam, neboť podporuje obecnou ochranu občanských svobod. (Viz též článek „Historický vývoj svobody projevu“; dostupný na https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/101996521.)

 

  1. 2. 2021 zapsal: L. Müller

---

Okresní soud v Jindřichově Hradci

MANŽELKY NELZE TRESTAT ZA TO, ŽE UKLIDŇUJÍ ROZČÍLENÉ MANŽELY

Rudolfu Kolářovi (1914-1981), soukromému zemědělci z Lovětína, byla v červnu 1953 úředně „odebrána výfuková řezačka“.

Předseda místního JZD František Ráftl však zjistil, že Kolář nevydal s řezačkou všechny její roury, ale „asi 5 m rour mu zůstalo ... doma“, a tak si pro ně přišel. (1)

Koláře předsedova návštěva tak rozčílila, že mu začal nadávat „zloděj zlodějská“ a vzal na něj „rýžové koště, které je nasazené na holi“.

Když to viděla Kolářova manželka Jiřina (1923-2000), začala mu bránit, „aby předsedovi JZD Ráftlovi neublížil“.

Rozčílený Kolář ale křičel: „Pusť mě, ať ho zabiji, mně už je všechno jedno.“

Manželka to ale nevzdala, a tak Ráftl využil příležitosti a „okamžitě odešel ven a šel ze stavení“.

Ráftlovi se tedy fakticky nic nestalo, nicméně vše nahlásil.

Sedlákovu zpupnost pak potrestal Lidový soud v Jindřichově Hradci 11. 9. 1953 těmito tresty:

  • odnětí svobody v trvání 15 měsíců nepodmíněně;
  • ztráta čestných práv občanských na 3 roky;
  • propadnutí jmění;
  • zákaz pobytu v okrese Jindřichův Hradec navždy.

V tehdejší době mohl Kolář dopadnout i hůř. Co je ale těžko pochopitelné, soud vyslovil i „zabrání zemědělského majetku manželky obviněného Jiřiny Kolářové“. (2) Ta přitom z ničeho obžalovaná nebyla; naopak to byla ona, kdo zásadním způsobem zamezil eskalaci konfliktu.

Zjevnou nespravedlnost napravil až nyní, po 67 letech, Okresní soud v Jindřichově Hradci, když vyslovil účast Jiřiny Kolářové na soudní rehabilitaci. Senát pod vedením Mgr. Evy Svobodové konstatoval, že Kolářova manželka „byla nezákonně zbavena majetku v souvislosti s trestným činem, za který byl odsouzen její manžel. Stala se tak obětí trestně právní represe ze strany trestních orgánů, aniž by proti ní bylo zahájeno trestní stíhání... ona se žádné trestné činnosti nedopustila.“ (3)

Soud tak nejen vyslovil Jiřině Kolářové in memoriam morální satisfakci, ale dal také jasně najevo, že nelze perzekuovat manželky za to, že jejich manželé začnou nezřízeně láteřit. A to platí zejména tehdy, když se manželka snaží rozčíleného manžela zklidnit.

Jednání Kolářovy manželky připomíná biblický příběh o moudré a odvážné Abigail, která „zadržela [Davida], aby se neprovinil prolitou krví a nepomstil se vlastní rukou“. (4)

--

(1) Podle § 9 odst. 1 zákona č. 55/1947 Sb. měl takové problémy řešit místní národní výbor, nikoli předseda JZD.

(2) Rozsudek Lidového soudu v Jindřichově Hradci ze dne 11. 9. 1953 sp. zn. 169/53.

(3) Usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. 11. 2020 č.j. 11 Nt 451/2020-23 (doručeno 21. 12. 2020).

(4) První kniha Samuelova, 25. kapitola; dostupné na

https://wol.jw.org/cs/wol/b/r29/lp-b/nwt/9/25#study=discover.

--

  1. 12. 2020 zapsal: L. Müller

*** 

MANŽELKY NELZE TRESTAT ZA TO, ŽE UKLIDŇUJÍ ROZČÍLENÉ MANŽELY

(Otázky a odpovědi)

K článku „Okresní soud v Jindřichově Hradci: Manželky nelze trestat za to, že uklidňují rozčílené manžely“ (viz níže) zaslali čtenáři několik dotazů. Zde jsou odpovědi.

Otázka:

Proč Rudolf Kolář začal předsedovi JZD Františku Ráftlovi hned po jeho příchodu nadávat, že je „zloděj zlodějská“?

Odpověď:

Kolář mu to vysvětlil slovy: „Ty jsi nám toho už ukradl.“ Měl tím na mysli, že Ráftl se v minulosti zasadil o to, aby Kolář přišel o „různé mechanisační prostředky“, včetně oné „výfukové řezačky“.

Otázka:

Hrozilo Ráftlovi opravdu zabití, když na něj Kolář vzal „rýžové koště, které je nasazené na holi“?

Odpověď:

Těžko říct. Pokud by například Kolář praštil Ráftla násadou po hlavě, mohlo to mít nepředvídatelné následky. Kromě toho Ráftl popsal smrtící nástroj jinak. Tvrdil, že Kolář na něj „vzal kus železa v délce asi 50 cm, kterýmž mu vyhrožoval, že ho zabije“. Ať už měl Kolář v ruce cokoli, jisté je, že Ráftl se vrátil domů bez jakékoli fyzické úhony.

Otázka:

Byl Kolář po listopadu 1989 v této věci rehabilitován?

Odpověď:

Částečně. Rehabilitace se týkala „ohrožení jednotného hospodářské plánu“, ale nikoli „násilí na veřejném činiteli“. Za trestný čin rehabilitací nedotčený byl dne 17. 8. 1990 Kolářovi uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let. Jakými skutky se měl Kolář, který zemřel v roce 1981, ve zkušební lhůtě osvědčit, soud neuvedl.

Otázka:

Dodržel Kolář „zákaz pobytu v okrese Jindřichův Hradec navždy“?

Odpověď:

Nedodržel. Bylo zjištěno, že „se dvakráte bez povolení zdržoval v Lovětíně“. Když tam přijel potřetí, byl „dne 5. února 1956... kolem 13 hodiny ... u své manželky přistižen“„bezpečnostními orgány zadržen“. Hájil se tím, že „byl v domnění, že když zajede na krátkou návštěvu své rodiny, nikomu tím neublíží“. Soud však jeho obhajobu neuznal. Kolář byl potrestán pokutou ve výši 200 Kčs a v případě její nedobytnosti náhradním trestem odnětí svobody v trvání 14 dnů.

Otázka:

Byl v této druhé věci Kolář rehabilitován?

Odpověď:

Ano. Stalo se tak ale až usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 12. 2020.

Otázka:

Jak to dopadlo s manželkou, když i její majetek propadl ve prospěch státu?

Odpověď:

Zemědělská usedlost, propadlá státu, byla svěřena do obhospodařování JZD v Lovětíně. Jeho předseda, shora zmíněný František Ráftl, navrhl soudu, aby Jiřina Kolářová byla z domu vystěhována, protože „žalující strana potřebuje [byt, kde žalovaná bydlela s tehdy jedenáctiletým synem Rudolfem] pro některého svého člena“. Lidový soud v Jindřichově Hradci dne 26. 6. 1958 žalobě vyhověl a zároveň uložil Kolářové zaplatit soudní poplatek ve výši 10 Kčs. Vystěhování se uskutečnilo ve dnech 19. a 20. 7. 1958 a Kolářovi museli zaplatit stěhovací náklady ve výši 376,20 Kčs.

Otázka:

Je vůbec někdo, koho by se po tolika letech případ osobně dotýkal?

Odpověď:

Ano, přinejmenším tehdy vystěhovaného, dnes 73letého Rudolfa Koláře mladšího. A navíc příběh Kolářových může povzbudit některé další rodiny, kterým se stala podobná příkoří, že by se možná i v jejich případě dala ještě zjednat náprava.

 

  1. 12. 2020 zapsal: L. Müller

***

P.S.

Tyto dva rozsudky o zrůdnosti komunistického systému řeknou více, než desítky knih historiků. K moci se dostane mravní odpad společnosti, který produkuje zase jenom odpad. Jeho oběťmi jsou ti, kteří společnost hospodářsky, kulturně a mravně budovali. Komunistické „setby“ a „produktů“, jsme se stále nedokázali zbavit.

J.Š. 12.2.2021 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (3 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)