Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 16.05.2019 15:56
    Opravdu je to tak jak jste to napsal. A naše "demokracie"?

    Read more...

     
  • 16.05.2019 11:41
    Dobrý den, posledních pár článků na Vašich stránkách zase tak ...

    Read more...

     
  • 13.05.2019 09:55
    Pane Stupko, bohužel jsme zemí, kde kádrování, negaci a ...

    Read more...

     
  • 12.05.2019 20:52
    Pane Šinágle, je mně to již trapné, opakovat to neustále ...

    Read more...

     
  • 12.05.2019 14:27
    Lidé v Plzni oslavují veřejně. Mají radost, že byli po šesti ...

    Read more...

     
  • 11.05.2019 12:52
    Je smutné oslavovat vítězství nad nacismem v Plzni a na ruském ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Bata_TomasK 81. výročí smrti Tomáše Bati. V tomto článku se zaměříme na dosti opomíjenou Tomášovu vlastnost, a tou je nevídaná schopnost změnit myšlení člověka

Byla to právě tato jeho osobní schopnost, jež způsobila dojmem, že ten člověk je bůh i ďábel, že u něj není nic nemožno. Způsobila, že se mu práce dařila, jako Paganinimu hra na housle. (Sám odpovídal, když mu levice nadávala do milionářů: Bez milionů neměl bych práci pro své lidi. Byl bych jako houslista bez nástroje“.)

Dařila se mu tak lehce, protože dokázal pro své novoty získat a nadchnout všechny, ač původně téměř všichni, ať fachmani, nebo inženýři, všichni byli zpočátku hluboce přesvědčeni: Toto ale opravdu nepůjde, šéfe. A on je shromáždil, připravil se materiál a začali. Nikdy se nestalo, že by skončili nezdarem. Trpělivě se vyptával nesouhlasících, aby nejprve poznal všechny detaily problému. Nepřetržitým řetězem otázek poznával detaily, i chyby v myšlení lidí. Tak si upřesnil řešení, i postup realizace prostřednictvím změny smýšlení zainteresovaných osob, které se nenápadně měnily, až začaly nadšeně spolupracovat a považovat dílo změny za své.

Velmi zajímavý byl případ koželužny s výrobním procesem, nezměněným po staletí. Když Tomáš shromážděným koželuhům prohlásil, že se koželužna musí připojit k systému práce podle předpokladů, (To znamená, že budou vypracovány denní předpoklady na půl roku a koželužna na každý den dodá rozpisem určené množství kůží v požadovaném sortimentu, kvalitě, barvě atd., a to s minimálním množstvím v meziskladu.), všichni dělníci, mistři, vedoucí, laboranti až rozhořčeně prohlašovali: „To není možné, to vůbec nejde, kůžím nikdo neporučí“.

Koželužny byly opravdu nejméně vhodným provozem pro nějakou rytmiku a pravidelnost práce. Surové, smrdící kůže stažené z dobytka často na jiném konci světa procházely máčením v několika činících roztocích, v jámách byla nestejná doba loužení. Všude kaluže, vlhkost, mokro a chlad. Dřina při manipulaci, vesměs ruční. Ruční odírání chlupů ruční ořezávání blan a tuku. Desítky různých požadavků na způsob činění, barvení, žehlení…

Plánování bylo možné jen rámcově, podle úbytku kůží ve skladu. Šéf nenaléhal. Hovořil, vysvětloval, vyžadoval námitky a důvody. Nepozorovaně se přešlo od debaty, proč to nejde k otázkám, co a jak by se muselo změnit, aby se to umožnilo.

A začalo se pracovat. V pokusné dílně se vše v reálu zkoušelo a taky se reálně vyrábělo, až se mohlo ohlásit – všechno je připraveno. „Ten tvrdohlavý Baťa zase dokázal, že možné je všechno, co si usmyslí.“ Ukázalo se, že problém vůbec nebyl v technice a organizaci koželužství, ale ve sveřepé konzervativnosti lidí.

Zbývalo vyřešit, jak zajistit odpovědnost za kvalitu, když se technologie různě překrývala a chyba se projevila až na konci procesu. K vyřešení došlo až po deseti letech, v r. 1926.

Lapidárně řečeno, zavedlo se tolik samostatných koželužen – hospodářských jednotek, kolik bylo finálních druhů kůží. Každá si své problémy řešila sama.

Baťa tak změnil koželužství na celém světě – jeho experti byli zváni pomáhat všude.

Tím se dovršila decentralizace závodu, složeného z účetně samostatných středisek, řízených podle tzv. předpokladů výroby na pololetí dopředu. Každá dílna věděla, detailně do posledního floku, kolik čeho vždy ráno nakoupí od předchozí dílny a co prodá (za pevné ceny) té následující. Vadné kusy dílna vyřadila a vrátila.

Technologický řetěz od nákupu surové kůže až po prodej bot ve světě fungoval jak dobře seřízený stroj. Máme tu obraz závodu, jenž je podoben slunečnicovému poli, v němž každá slunečnice sama se otáčí za sluncem, nasává stvořitelem naprogramované živiny a vodu, a přináší úrodu.

Traduje se, že komunistický ministr hospodářství Jaromír Dolanský organizoval s baťovci, jež shromáždil ve Zlíně ještě ve 40. letech, vypracování systému SPH (Socialistické plánované hospodářství), v němž se mělo využít hlavně právě tohoto Baťova systému předpokladů pro řízení národních podniků. Mladším dravcům v ÚV KSČ, co lezli nahoru pochlebováním všemu sovětskému, bylo proti mysli jméno Baťa a dosáhli toho, že místo SPH se zavedla v ČSR pravidla chozrasčotu. Ke zklamání mnoha ekonomických odborníků v SSSR, kteří viděli v SPH naději i pro sebe.

Někteří členové onoho kolektivu, připravujícího SPH, pokud se dožili 90. Let, vydali své podrobné publikace o Baťovu způsobu řízení. (Josef Nádvorník a kolektiv, Stanislav Křeček, Vratislav Garlík…).

 

14. července 2013                                                           Stanislav Vrbík, Zlín

Příště o dostupné baťovské literatuře

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)