Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Meine Erfolgsansichten stehen schlecht, wie bei allen Verfassungsbeschwerden. Nur zwei von Hundert sind erfolgreich. Aber wir müssen, so meine ich, die geringste Chance nützen. Wir dürfen es nicht wiederstandsloss hinnehmen, wen wir verleumdet werden und die Verleumdungen dann als „solide Basis“ für Verächtlichmachung dienen, zumal wenn es um die Ehre unschuldiger Vorfahren, um die historische Wirklichkeit, um die Respekt vor dem literarischen Vermächtnis der Zeugen geht.

Die Beschwerde trägt das Datum 4. 2. 2012. Die Begründung füllt 14 Seiten. Abschliessend schreibe ich:

„Ich bitte das hohe Gericht, alles in seiner Macht Stehende zu tun,  damit die Vision einer totalitären Demokratie, wie Alexis de Tocquenville sie beschreibt, nicht Wirklichkeit wird. Unter der absoluten Herrschaft eines Einzelnen schlug der Despotismus:  um den Geist zu trefen, den Körper – eine grobe Methode: denn der Geist erhob sich unter den Schlägen und triumpfierte über den Despotismus: in den demokratischen Republiken geht die Tyrannei ganz anders zu Werk: sie kümmert sich nicht um den Körper und geht unmittelbar auf den Geist los. Der Machthaber sagt hier nicht mehr: Du denkst wie ich, oder du stirbst: er sagt Du hast die Freiheit, nicht zu denken wie ich: Leben, Vermögen und alles bleiben dir erhalten: aber von dem Tage an bist du ein Fremder unter uns. Du wirst dein Bürgerrecht  behalten, aber es wird dir nichts mehr nützen…

Der wahre Machthaber sind bei uns die Medien, zumal wenn die Grossen, wie im vorliegenem Fall, am gleichen Strange ziehen. Nur – warum tun sie das?

Konrad Löw: Adenauer hatte Recht - Seite 120

Moje šance na úspěch jsou malé, stejně jako u všech ústavních stížností. Pouze dvě ze sta jsou úspěšné. Domnívám se však, že musíme využít sebemenší šanci. Nesmíme se bez odporu smířit s tím, že jsme pomlouváni a že pomluva pak slouží jako "pevný základ" pro pohrdání, zvláště když jde o čest nevinných předků, historickou realitu a úctu k literárnímu odkazu pamětníků.

Stížnost je datována 4. 2. 2012.

Odůvodnění vyplňuje 14 stran. V závěru píši:

"Žádám Nejvyšší soud, aby učinil vše, co je v jeho silách, aby se vize totalitní demokracie, kterou popsal Alexis de Tocquenville, nestala skutečností. Za absolutní vlády jednotlivce despocie: aby zasáhla ducha, zasáhla tělo - hrubá metoda: duch se totiž pod údery vzchopil a zvítězil nad despotismem: v demokratických republikách jde tyranie na věc zcela jinak: nestará se o tělo a jde přímo po duchu. Tady už vládce neříká: buď budeš myslet jako já, nebo zemřeš: říká, že máš svobodu nemyslet jako já: život, štěstí a všechno ti zůstane: ale od toho dne jsi mezi námi cizincem. Své občanství si ponecháš, ale nebude ti k ničemu.....

Skutečnými vládci v naší zemi jsou média, zvláště, když velcí hráči, jako v tomto případě, táhnou za jeden provaz. Ale proč to dělají?

Konrad Löw: Adenauer měl pravdu - strana 120