Moje šance na úspěch jsou malé, stejně jako u všech ústavních stížností. Pouze dvě ze sta jsou úspěšné. Domnívám se však, že musíme využít sebemenší šanci. Nesmíme se bez odporu smířit s tím, že jsme pomlouváni a že pomluva pak slouží jako "pevný základ" pro pohrdání, zvláště když jde o čest nevinných předků, historickou realitu a úctu k literárnímu odkazu pamětníků.
Stížnost je datována 4. 2. 2012.
Odůvodnění vyplňuje 14 stran. V závěru píši:
"Žádám Nejvyšší soud, aby učinil vše, co je v jeho silách, aby se vize totalitní demokracie, kterou popsal Alexis de Tocquenville, nestala skutečností. Za absolutní vlády jednotlivce despocie: aby zasáhla ducha, zasáhla tělo - hrubá metoda: duch se totiž pod údery vzchopil a zvítězil nad despotismem: v demokratických republikách jde tyranie na věc zcela jinak: nestará se o tělo a jde přímo po duchu. Tady už vládce neříká: buď budeš myslet jako já, nebo zemřeš: říká, že máš svobodu nemyslet jako já: život, štěstí a všechno ti zůstane: ale od toho dne jsi mezi námi cizincem. Své občanství si ponecháš, ale nebude ti k ničemu.....
Skutečnými vládci v naší zemi jsou média, zvláště, když velcí hráči, jako v tomto případě, táhnou za jeden provaz. Ale proč to dělají?
Konrad Löw: Adenauer měl pravdu - strana 120
Read more...