Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Ale o Bohu nevíme nic jiného, než to, že tvoří. Tvoří, tvoří, tvoří a nemůže se zastavit. A má-li se člověk podobat Bohu, tak musí tvořit. To je ta hnací síla. - „S demokracií je to jako se svalstvem, mozkovými buňkami nebo řemeslem. Když se neprocvičují, krní.“

***

Je to pořád, jako bych hrách na stěnu házel, čeští chlapi jsou líní. Čtou mě pořád skoro jen ženy. Můj nakladatel to kdysi odhadl na 80 %.

To je prý pro Angličany typické – začít přednášku, besedu či rozhovor vtipem. Ostatně, žil jsi víc než čtvrt století v Londýně, tak tě to muselo poznamenat. Platí, že spisovatel by neměl nudit své čtenáře?

Ano, to je smrtelný hřích. Může prudit, ale nesmí nudit. To je dokonce jeden z mých oblíbených citátů: Spisovatel, který nedokáže nikoho naštvat, by se vůbec neměl obtěžovat psát. Já mám fanoušky, ale mám i nepřátele. Kdo nemá žádné nepřátele, tak není normální.

Dospíval jsem ještě v dobách, kdy ve světové politice působily významné ženy jako Margaret Thatcherová, Golda Meirová, v Indii Indira Gándhíová a dokonce na Srí Lance premiérka Bandaranajková. Mocné ženy, které rozhodně nepatřily k feministkám. A pak se něco stalo a dnes jsou na jejich pozicích sice také ženy, ale původní náboj, energie a síla jejich předchůdkyň se kamsi vytratily. Anebo je také možné, že dámy těchto kvalit už do politiky nevstupují.

Že vedle banálních, nudných a vesměs obhroublých a toxicky maskulinních heterosexuálů jako my existují taky společensky zajímavější a kulturně vytříbenější homosexuálové a bisexuálové, máme historicky doloženo už od antického Řecka. I to nedávnější obohacení sexuálních klasifikací o transsexuály se dá vystopovat do legend starořeckých a ještě starších egyptských a indických. Poměrně běžnou kategorií vždy bývali asexuálové, které sex nezajímá, a autosexuálové, kteří holdují sexu sami se sebou. Těm se akorát neříkalo tak vědecky, pro obyčejný lid to byli spíš onanisté.

Nějak tam převládají ti asexuálové. Takže není divu, že vymíráme. Jenže i tento výčet je už nejmíň tři roky starý a genderová věda určitě vymýšlí další kategorie na plné obrátky. Celý článek>

***

Původně cenzurovaný film „Co je to žena“ se stal online hitem, na Twitteru láme rekordy

Vyzkoušel jsem svobodu slova a projevu i v Senátu. Za veřejnost jsem dostal 2x slovo. Třetí, závěrečný příspěvek, mi už senátorka a moderátorka JUDr. Daniela Kolářová neumožnila (možnost závěrečného slova dostali už jen pozvaní). Při vší skromnosti, mluvil jsem nejméně a řekl nejvíce. Nejkvalitnější příspěvky měli Benjamín Kuras (stručný, vypovídající, nezapřel západní školu a zkušenosti, jako jediní jsme dodrželi časový limit). S pozvaných panelistů mne zaujalo pouze vystoupení senátora Jiřího Čunka. Žádná veřejnoprávní média jsem nezaregistroval.

POZVÁNKA – První vysoupení senátora Jiřího Čunka – Mé první vystoupení(od 1:50 min.) – Vystoupení Benjamina Kurase (od 1:05 min., mé druhé vystoupení od 5:45 min. a druhé vystoupení  senátora Jiřího Čunka od 28:05 min.) Přítomná byla i Jana Bobošíková (nepromluvila, předčasně odešla).

Takto probírá jednu oblast „destrukce Západu“ za druhou. Osobně ho dlouhodobě zajímá feminismus a konstatuje, že se civilizace bílého muže proměňuje v civilizaci bílé ženy. Fajn, pokud jsou to ženy jako byly Golda Meir nebo Margaret Thatcher, proč ne? Další silná žena, která si získala jeho srdce, je Ayn Rand a její individualistická filosofie založená na přesvědčení, že vládní podpora je stejně destruktivní jako vládní perzekuce.

Zvláštní pozornosti se v knize těší pojem multikulturalismus. Zabývat se jím jinak než s nadšením dnes znamená koledovat si o malér. Kuras se do toho pouští s vervou a nebojí se ani statistik, které dokazují rozdílnost výsledků měření IQ v různých kulturních oblastech. Rasách? Výsledky jsou u Afričanů výrazně nižší než u Evropanů… a Asiaté mají šmahem vyšší IQ než my (jeden z důvodů, proč mám před barákem japonské auto). Jenže Indové jsou na tom líp než Pákistánci, takže rasová šupléra na to nepasuje. Ne s rasou, ale s kulturou v obecném smyslu vidíme souvislost. Není tu žádná fatální předurčenost související s genetickou výbavou. Zaujal ho pojem mindset Američanky Carrol Dweck. Toto nastavení mysli může být pevné, fixní,ale taky růstové. Druhý koncept je dynamický a vede k úspěchu. Platí to o jednotlivcích i celých společnostech. Růstové nastavení může vést k pozitivním výsledkům jen v prostředí svobody. Celý článek>

Thus he discusses one area of "destruction of the West" after another. Personally, he has long been interested in feminism and notes that the white man's civilization is turning into the white woman's civilization. Fine, if it's women like Golda Meir or Margaret Thatcher, why not? Another strong woman who has won his heart is Ayn Rand and her individualist philosophy based on the belief that government support is as destructive as government persecution.

The concept of multiculturalism receives special attention in the book. To deal with it with anything other than enthusiasm today is to invite trouble. Kuras takes it on with vigour, and he is not afraid of statistics that show the disparity of IQ measurement results across cultures. Races? The results are significantly lower for Africans than for Europeans... and Asians have a sniff higher IQ than we do (one of the reasons I have a Japanese car outside my house). It's just that Indians do better than Pakistanis, so the racial slide doesn't apply. Not with race, but with culture in a general sense we see the connection. There is no fatal predisposition related to genetic makeup. He was intrigued by the notion of the mindset of the American Carrol Dweck. This mind-set can be fixed, fixed, but it can also be growth. The second concept is dynamic and leads to success. This is true of individuals and entire companies. A growth mind-set can only lead to positive results in an environment of freedom. Full article>

„Až budeš v životě účtovat, Bůh se tě nebude ptát, zda jsi byl jako Mojžíš, ale zda jsi byl tím nejlepším možným sebou samým a plnil své poslání.“ Talmud

***

Zajímavý rozhovor s Benjaminem Kurasem (LN, 10.5.2021):

V čem vidíte smysl života?

V hledání a plnění osobní specifické tvůrčí role v tomto životě. S vírou, vlastně spíš mnohokrát potvrzeným vědomím, že každý jednotlivec má určité dané „poslání“, či dokonce „misi. Tedy cílem konání je toto poslání pozorně hledat, třeba i metodou „pokus-omyl“, a pak pilně vykonávat a připravovat se na to, že možná jednou náš čin v pravou chvíli na pravém místě rozhodne dějiny.

Jedním takovým gigantickým příkladem byl Winston Churchill, když si za bitvy o Británii uvědomil, že celý jeho život, se všemi chybami a neúspěchy, byl přípravou na poslání zachránit evropskou civilizaci.