Takto probírá jednu oblast „destrukce Západu“ za druhou. Osobně ho dlouhodobě zajímá feminismus a konstatuje, že se civilizace bílého muže proměňuje v civilizaci bílé ženy. Fajn, pokud jsou to ženy jako byly Golda Meir nebo Margaret Thatcher, proč ne? Další silná žena, která si získala jeho srdce, je Ayn Rand a její individualistická filosofie založená na přesvědčení, že vládní podpora je stejně destruktivní jako vládní perzekuce.
Zvláštní pozornosti se v knize těší pojem multikulturalismus. Zabývat se jím jinak než s nadšením dnes znamená koledovat si o malér. Kuras se do toho pouští s vervou a nebojí se ani statistik, které dokazují rozdílnost výsledků měření IQ v různých kulturních oblastech. Rasách? Výsledky jsou u Afričanů výrazně nižší než u Evropanů… a Asiaté mají šmahem vyšší IQ než my (jeden z důvodů, proč mám před barákem japonské auto). Jenže Indové jsou na tom líp než Pákistánci, takže rasová šupléra na to nepasuje. Ne s rasou, ale s kulturou v obecném smyslu vidíme souvislost. Není tu žádná fatální předurčenost související s genetickou výbavou. Zaujal ho pojem mindset Američanky Carrol Dweck. Toto nastavení mysli může být pevné, fixní,ale taky růstové. Druhý koncept je dynamický a vede k úspěchu. Platí to o jednotlivcích i celých společnostech. Růstové nastavení může vést k pozitivním výsledkům jen v prostředí svobody. Celý článek>
Kdyby měl Západ nevykastrované osobnosti a stratégy, určitě by zkusil s Čínou vyjednávat.
Jednou z definic inteligence je schopnost rozlišovat mezi podstatným a méně důležitým, zvláště v krizových chvílích. Inteligentní člověk dokáže informace, úkoly a výzvy třídit. Z detailů, pavučin a zamotaností se může těšit třeba básník, u lídrů ale očekáváme tu schopnost třídit a soustředit se na podstatné. S tím souvisí i důležitá schopnost prioritizovat, řešit věci postupně a úkoly odškrtávat. Mířím-li na všechny cíle najednou, netrefím se pak nikam.
Stejně tak Číňané vědí, že se jim hodí, že Rusko bude do budoucna dodávat do Číny levné energie a že směřuje k tomu, že bude vazalským státem Číny. To ale neznamená, že si chytří diplomaté nemohou sednout ke stolu a pragmaticky se dohodnout na krátkodobé či střednědobé spolupráci a dočasném přerušení dlouhodobě nevyhnutelného soupeření a konfrontace.
Příměří by mělo tu formu, že by na ní nějak vydělaly obě strany. Stačí si udělat seznam zájmů obou stran: krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých a pustit se do obchodu. Kdyby měl Západ nevykastrované osobnosti, protřelé lišáky a stratégy typu Kissingera či Brzezinského, určitě by to nejen zkusil, ale asi i dovedl. Celý článek>
Read more...