Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Rozhlasová hra Jana Urbana a Marka Pivovara z roku 2015: Masakr. Poválečná tragédie o které se muselo mlčet (19.června 2020 mlčely i Události ČT - pietní akty v Lidicích a Ležákách vysílá ČT přímým přenosem?!) – 7 hodin vraždění! 42 důstojníků podřízených MV mlčelo a nekonalo! Dokonale promyšlený zločin s posvěcením politiků a Edvarda Beneše? Pravdu stále ukrývají archivy NKVD…   

* * *

LIDICE 10.6.1942: Nacisty popraveno – v době války, ve dne: 173 mužů. Nejstaršímu bylo 84 let, nejmladšímu chlapci 14 let !!! ŠVÉDSKÉ ŠANCE 19.6.1945: Vojáky čs. armády popraveno – v době míru, v noci: 72 mužů, 120 žen, 75 dětí do 14 let. Celkem 267 lidí. Nejmladší byla batolata ve „věku“ 6, 7 a 8 měsíců !!!Maminky prosily vojáky, aby nejprve zastřelili jejich děti, aby měly jistotu, že nebudou trpět. Batolátka se plazila po tělech zavražděných maminek…

„Jsme nejprve lidmi, a pak teprve Čechy. Máme závazek vůči lidské důstojnosti. Jsme povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry…“ 

* * *

Coronavirus opět „zaúřadoval“…  Níže dvě krátká videa z pietních aktů na přerovském hřbitově a na Švédských šancích. Veřejnoprávní média se nedostavila (pouze TV Přerov), ani žádný „státní“ politik, Události ČT mlčely. Umíme prokazovat úctu jen nevinným českým obětem, na rozdíl od západních zemí? Poukazovat na vlastní zločiny a vyrovnávat se s nimi, tak jako to činí např. SRN, se musíme stále učit.

Přijel jsem k pomníku na přerovském hřbitově ve čtvrtek večer – nebyla tam ani květinka. V pátek ráno už byl na místě první věnec s německým textem. 10 min. před začátkem se dostavil velvyslanec SRN pan Christoph Israng. Krátce po něm přijeli zástupci města Přerova v čele s primátorem Petrem Měřickým. Velvyslanec byl pozván i na přerovskou radnici, ale z časových důvodů nemohl pozvání vyhovět. Radnice proto vyšla vstříc i ohledně posunutí začátku pietního aktu na 8:30 hod.

"Diese Jungen starben nicht sofort, sondern wurden lebendig begraben. Sie erstickten. Es ist sehr traurig, dass ihr Leben so tragisch jdete“. Géza Dunajszky, ungarischer Schriftsteller.

***

Gestern nahm ich an der Präsentation des Buches "Gepflügte Massengräber" im Haus der Nationalen Minderheiten (DNM) in Prag teil, an der auch der Autor des Buches, Herr Géza Dunajzsky, und Seine Exzellenz Dr. Miklós Boros, Botschafter des MLR in der Tschechischen Republik, teilnahmen (er kam später, wegen Wahl der ersten Prsidentin des Ungarn). Wie erwartet waren weder die öffentliche noch andere Medien anwesend.

 „Je důležité otvírat živé rány - Proč tomu tak je a proč se nezacelujou - Kdo a jak získává politické hlasy - Musí následovat konkrétní činy, památníky, politická gesta.“ Jiří Havelka

Po skvělém Plukovníku Švecovi na Nové scéně Národního divadla v Praze, uvedl režisér Jiří Havelka další potřebný dokument - Anatomii masové vraždy na Švédských šancích u Přerova, kdy vojáci čs. armády, v době míru, barbarsky vraždili muže, ženy, starce, dětí, batolata a kojence. Investujte 150,-Kč a poslechněte si tu hrůzu z koncertu „mluvících hlav“…

Rozhovor s Jiřím Havelkou na ČRoPlus také doporučuji, stejně jako jeho rozhovor pro LN Skypujeme o hrůzách z roku 1945. „Očitý svědek“ nám připomíná naše zavírání očí před vlastními zločiny proti lidskosti.

Dvouminutová ukázka z „Očitého svědka“,  trvajícího 93 minut.

K 75.výročí nejděsivějšího masakru na území Československa - v době míru - neuspořádalo město Přerov žádnou výstavu? Dr. František Hýbl se proto pokusil uspořádat ji v místě svého bydliště Brodku u Přerova v Masarykově knihovně.

Ta zhotovila plakát – viz vlevo, bez vernisáže, který byl dr. Hýblovi zaslán až 29.července, tedy šest dní po otevření výstavy? Plakát proto nemohl být včas zaslán místním médiím k informaci široké veřejnosti. Může se stát z přepracovanosti, ale v tak závažné věci by se to stát nemělo. Věřme, že otisknut ještě bude a co nejvíce veřejnosti si tak bude moci prohlédnout tuto výstavu o zločinech proti lidskosti páchaných spoluobčany na spoluobčanech.

Jakoby na Přerovsku stále přebývalo vědomí vlastní, generacemi děděné podvědomí viny a vědomě děláno vše, aby byla zapomenuta. Podobné se děje v Postoloprtech a na jiných místech poválečných masakrů páchaných na bezbranných a nevinných. Je neodpustitelné, že se vraždili i bezbranné děti, batolata a kojenci, v náručí zoufalých maminek...