Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Ale právě události roku 1948, jmenovitě komunistický převrat a záhadná smrt Jana Masaryka, jej utvrdily v tom, že neslouží správné straně, a tak se rozhodl, že využije možnosti, která mu jeho práce nabízí, a bude lidem pomáhat překračovat hranici. Po nezdařeném přechodu v říjnu téhož roku ho udal člověk, po kterém žádal, zcela vyčerpaný, sklenici vody.

… Pomáhal jak vězňům, tak i bývalým politikům, kněžím či matkám s dětmi. Mezi roky 1949-52 vytvořil obrovskou síť spolupracovníků a informátorů. S nástupem železné opony převaděčství pověsil na hřebík.

… Minulý režim ho vykreslil jako monstrum, on sám přezdívku Král Šumavy nesnášel. Říkal, že je Pepík ze Zábrdí. Při převádění mu měly pomáhat čtyři věci: modlitba, instinkt, skvělý sluch a dalekohled. 

“Pepík byl dobrý člověk,” zavzpomínal autor pomníku Hasilova bratra. “Udělali z něj hrdlořeza, ale on sám nikdy nikoho nezabil. Neměl rád zbraně. Navíc byl hluboce věřící.” 

Nesmuťte: „Nesmuťte přátelé, dyť je to jen sranda. Nahoře sejdem se, celá naše banda. Já těch pár oblouků dojezdím později, nad malou kolizí, jenom se usměji. Vám všem, zde nechávám velké množství lásky, život užívejte, nehleďte na vrásky. Já už musím končit, loď vplouvá do jezu. Když se to povede, úsměv vám přivezu.!

***

Policie obvinila lyžaře, který se srazil s legendou Šumavy Emilem Kintzlem, hrozí mu tříleté vězení.

„Z usmrcení z nedbalosti obvinila policie dvaapadesátiletého lyžaře z Berounska, který se v březnu na sjezdovce s Kašperských Horách na Klatovsku srazil s osmaosmdesátiletým lyžařem. Senior utrpěl zranění, kterým o dva dny později v plzeňské fakultní nemocnici podlehl“.