… Ale právě události roku 1948, jmenovitě komunistický převrat a záhadná smrt Jana Masaryka, jej utvrdily v tom, že neslouží správné straně, a tak se rozhodl, že využije možnosti, která mu jeho práce nabízí, a bude lidem pomáhat překračovat hranici. Po nezdařeném přechodu v říjnu téhož roku ho udal člověk, po kterém žádal, zcela vyčerpaný, sklenici vody.
… Pomáhal jak vězňům, tak i bývalým politikům, kněžím či matkám s dětmi. Mezi roky 1949-52 vytvořil obrovskou síť spolupracovníků a informátorů. S nástupem železné opony převaděčství pověsil na hřebík.
… Minulý režim ho vykreslil jako monstrum, on sám přezdívku Král Šumavy nesnášel. Říkal, že je Pepík ze Zábrdí. Při převádění mu měly pomáhat čtyři věci: modlitba, instinkt, skvělý sluch a dalekohled.
“Pepík byl dobrý člověk,” zavzpomínal autor pomníku Hasilova bratra. “Udělali z něj hrdlořeza, ale on sám nikdy nikoho nezabil. Neměl rád zbraně. Navíc byl hluboce věřící.”
Read more...