Foto: Muzeum bezpráví povýšeného na zákon v Ivančicích
Lidé plakali radostí, že už je nikdo nebude bít. Vzpomínky Emila Pupika vyhnaného z Brna
Pro německé starce, ženy a děti se nepočítalo s vodou, s odpovídajícím přístřeším pro odpočinek, lékařským dozorem, natož s jídlem. Třetího června pak táboroví dozorci poslali další dva a půl tisíce lidí a patnáctého června další dva tisíce. Pamětníci udávají, že docházelo k úmrtím z důvodu "vyčerpání, kvůli šířícím se nemocem a krutému zacházení ze strany dozorců".
* * *
Připomeňme, že pochod inicioval Dr. Edvard Beneš svým projevem v Brně po osvobození města, existuje archivní záznam v rozhlasu. Tam řekl větu: „Německý národ nemá právo na existenci!“ Vyhecováním násilného odsunu a bezpráví si cíleně zajišťoval podporu a potvrzení poválečného vysídlení Němců a Maďarů v Postupimi. Beneš byl národní socialista. Hitler byl také národní socialista. „Potřebujeme válku a já udělal všechno pro to, aby k ní došlo.“ Edvard Beneš ke svému sekretáři Jaromíru Smutnému.
Brněnský Pochod smrti je vžité označení nejen pro vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30.–31. května 1945, ale i pro jejich následné osudy. V české společnosti přetrvávají názory, že pochod v podstatě až na vypuklou epidemii v pohořelickém táboře neznamenal pro německé seniory a matky s dětmi žádné nebezpečí. K vysídlení brněnských žen, dětí a starých osob došlo na základě usnesení Zemského národního výboru z 29. května 1945.
Read more...