Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Foto: Muzeum bezpráví povýšeného na zákon v Ivančicích

Lidé plakali radostí, že už je nikdo nebude bít. Vzpomínky Emila Pupika vyhnaného z Brna

Pro německé starce, ženy a děti se nepočítalo s vodou, s odpovídajícím přístřeším pro odpočinek, lékařským dozorem, natož s jídlem. Třetího června pak táboroví dozorci poslali další dva a půl tisíce lidí a patnáctého června další dva tisíce. Pamětníci udávají, že docházelo k úmrtím z důvodu "vyčerpání, kvůli šířícím se nemocem a krutému zacházení ze strany dozorců".

* * *

Připomeňme, že pochod inicioval Dr. Edvard Beneš svým projevem v Brně po osvobození města, existuje archivní záznam v rozhlasu. Tam řekl větu: „Německý národ nemá právo na existenci!“ Vyhecováním násilného odsunu a bezpráví  si cíleně zajišťoval podporu a potvrzení poválečného vysídlení Němců a Maďarů v Postupimi. Beneš byl národní socialista. Hitler byl také národní socialista. „Potřebujeme válku a já udělal všechno pro to, aby k ní došlo.“ Edvard Beneš ke svému sekretáři Jaromíru Smutnému.

Brněnský Pochod smrti je vžité označení nejen pro vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30.–31. května 1945, ale i pro jejich následné osudy. V české společnosti přetrvávají názory, že pochod v podstatě až na vypuklou epidemii v pohořelickém táboře neznamenal pro německé seniory a matky s dětmi žádné nebezpečí. K vysídlení brněnských žen, dětí a starých osob došlo na základě usnesení Zemského národního výboru z 29. května 1945.

Samotné vyhnání proběhlo ve velmi krátké době. Po soustředění německých obyvatel na třinácti místech Brna započal o desáté hodině večerní pochod k rakouské státní hranici. Pro německé starce, ženy a děti se nepočítalo s vodou, s odpovídajícím přístřeším pro odpočinek, lékařským dozorem, natož s jídlem. V každém případě se dnes už historici shodují, že se jednalo o živelnou a nepromyšlenou akci, která stála mnoho životů. Což také dokazují návraty účastníků pochodu zpátky do Brna. Ještě 31. května se z Pohořelic vracely české ženy ze smíšeného manželství, židé a antifašisti. Třetího června pak táboroví dozorci poslali další dva a půl tisíce lidí a patnáctého června další dva tisíce.[1] Pamětníci udávají, že docházelo k úmrtím z důvodu "vyčerpání, kvůli šířícím se nemocem a krutému zacházení ze strany dozorců".

Jan Šinágl, 31.5.2020

* * *

"Všichni Němci byli nacisté": trestní oznámení z Horního Rakouska proti autorům knihy „NĚMCI“

13.10.2018: Opus Bonum o Benešovi a česko-německých vztazích

I.díl: Celý svět doplatil na to, že neuvěřil informacím nejlepšího agenta II.světové války A54

Dovolím si připomenout, že v Čechách se narodilo 6 nositelů Nobelovy ceny

* * *

Vytoužené Muzeum paměti 20. století ještě nestojí a už jím zmítá zásadní spor

Mikuláš Kroupa

Milí přátelé, moc Vás všechny prosím o podporu. Je toho teď na mě docela dost. Nenechte se zmást dezinformacemi, že snad prodávám Paměť národa, že se chci údajně neoprávněně obohatit. Že jsem snad Muzeu paměti 20.stoleti nabízel licenci k užití sbírky Paměti národa za 170tis Kč měsíčně! Taková sprostá a nehorázná lež poškozující dvacetiletou neziskovou práci stovek lidi! Jakékoliv takovéto znevěrohodňování smyslu Paměti národa je opravdu nestydaté. Tady teď a znovu a znovu sděluji: Paměť národa je otevřená sbírka, jedinečně zpřístupněna celá na internetu. Zdarma. Každý člověk...učitel, student, novinář a kdokoliv má volný přístup do sbírky. Kdo na ní chce však vydělávat peníze, vytvářet třeba výstavy a na nich vybírat vstupné, je nutné se s námi domluvit. Ano, při komerčním využití těchto úžasných příběhu je snad přeci správné a zcela běžné, aby aspoň drobné penize putovaly na další natáčení vzpomínek pamětníků. Magistrátu v roce 2019 jsme jako projev úcty a radosti z podpory muzea totalitních režimů nabídli dar - tuto komerční licenci k užití. Bez podmínek. Bez závazku jakéhokoliv plnění.

Magistrát byl nadšený a ptal se, zda lze vyjádřit hodnotu onoho daru. Proto v září 2019 vznikl nezávislý posudek, který pro naše mile překvapení sdělil, že Paměť národa je naprosto unikátní, ohromně cenná sbírka. Při srovnání s jinými “fondy” a běžnou praxi konstatoval, že cenu lze vyjádřit číslem 170tis Kč měsíčně. Nikdy nikdy jsem však žádné takové peníze po nikom nechtěl! Magistrat nám nabídl, ze bychom společně založili nadaci, která bude financovat a realizovat muzeum totalitních režimů. My do ní měli vložit licenci, fundrisingové zkušenosti a magistrát budovu.
Jenomže. Nic neslo tak hladce, jak jsme doufali.

Když jsme zjistili, že nás politickými machinacemi, lobbingem některých lidí z původní dohody o vzniku nadace vyřadili, sklesle jsme se pakovali. A řekli jsme si, to je podraz, tolik práce, půl roku v háji. Ale někteří zástupci MHMP nás záhy oslovili, že si prostě přejí společné dílo, aby Paměť národa dostala prostor pro menší občanské vzdělávání, Institut. To se stalo 28.8. 2019. Zaradovali jsme se a pustili do práce. Muzeum paměti 20.stoleti ještě neexistovalo. Mhmp nám nabídl Dům pážat. My řekli, jenomže - promiňte, my ale nemáme možnost z drobných darů našich podporovatelů platit statisíce měsíčně - komerční nájem. Ale máme možnost zaplatit nekomerčních 50tisíc Kč měsíčně a uvolníme jednorázové investiční peníze až 15milionů, víc opravdu ne. I to je prostě na neziskovou organizaci strašně moc. Magistrát řekl, dobře. A začaly dlouhé přípravy, jednání, dokumentace, vznikl návrh nájemní smlouvy. Na konci ledna 2020 jsme se k našemu překvapeni dozvěděli, že ředitel muzea paměti pan Šesták projevil zájem, že by pro muzeum chtěl Dům pážat (cca jen 300m2 výstavní plochy). Pro mne šok. Tam opravdu Muzeum oslavující hrdinství odbojářů nepatří, to je jako byste chtěli dělat památník hrdinů v garáži (ano, je to sice renesanční palác, ale zcela nevhodný, malý a upraveny na kancelářské prostory.)

Tak takhle to bylo.

* * *

P.S. Na zasedání správní rady muzea 4.2. byl jednoznačně šesti hlasy ze šesti vysloven zájem o sídlo v Radničním domě a o výstavní prostory Clam Gallas Paláce na Mariánském náměstí. Opravdu, nejsem ve střetu zájmu, jak tvrdí někteří kritici. Zájem muzea je Clam Gallas Palác. Hned po hlasování bylo na radě jedním z členů oznámeno, že to je koneckonců úplně jedno, že o tom, kde bude muzeum rozhodnou zastupitelé. Takže je to vlastně jedno, co preferuje správní rada. Za dva dny klub zastupitelů Top09 a Stan (předpokládám, že to zastupitelům navrhla pani Marvanova, členka správní rady, EDIT: pani Marvanova mi napsala, že to ona nebyla, ale kdo?! Musel to být člověk obeznámeny s diskuzí) přijal usnesení, ze má magistrát dát Dům pážat muzeu jako “dočasné” sídlo. Já s dočasností a prozatímností prostě nesouhlasím. Rozcházíme se ve vizi a cestě, jak se k reprezentativnímu muzeu dopracovat. I proto jsem rezignoval. S muzeem budeme jednat o konkrétních projektech jako s každým jiným, pakliže správní rada muzea změní názor a přesvědčí nás, že se nejedna o projekty s politickými ambicemi, budeme s radostí pomáhat a podporovat. My s Pamětí národa budeme dál pracovat na nových nápadech. A neopouštíme myšlenku na vznik moderního výstavního a vzdělávacího občanského Institutu Paměti národa. Předsedkyni správní rady a pražskou radní Hanu Marvanovou Kroupova rezignace podle serveru iROZHLAS.cz zaskočila. „Myslela jsem si, že o těch věcech budeme diskutovat, takže neznám žádný jeho návrh. Jsem předsedkyní správní rady muzea a radní a my neobdrželi přímo nějaký návrh, jak by to mělo vypadat,“ řekla. O spolupráci s organizací Post Bellum má podle ní nové muzeum zájem, „ale všechno nejde tak rychle“.

P.S.

Připomínám nedávnou minulost JUDr. Hany Marvanové o kterou se média nezajímala. Pokud takto bezcharakterní osoba může měnit odpovědné úřady a funkce „jako noty“, je mravní stav společnosti děsivý. J.Š.   

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)