Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Foto: Muzeum bezpráví povýšeného na zákon v Ivančicích

Lidé plakali radostí, že už je nikdo nebude bít. Vzpomínky Emila Pupika vyhnaného z Brna

Pro německé starce, ženy a děti se nepočítalo s vodou, s odpovídajícím přístřeším pro odpočinek, lékařským dozorem, natož s jídlem. Třetího června pak táboroví dozorci poslali další dva a půl tisíce lidí a patnáctého června další dva tisíce. Pamětníci udávají, že docházelo k úmrtím z důvodu "vyčerpání, kvůli šířícím se nemocem a krutému zacházení ze strany dozorců".

* * *

Připomeňme, že pochod inicioval Dr. Edvard Beneš svým projevem v Brně po osvobození města, existuje archivní záznam v rozhlasu. Tam řekl větu: „Německý národ nemá právo na existenci!“ Vyhecováním násilného odsunu a bezpráví  si cíleně zajišťoval podporu a potvrzení poválečného vysídlení Němců a Maďarů v Postupimi. Beneš byl národní socialista. Hitler byl také národní socialista. „Potřebujeme válku a já udělal všechno pro to, aby k ní došlo.“ Edvard Beneš ke svému sekretáři Jaromíru Smutnému.

Brněnský Pochod smrti je vžité označení nejen pro vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30.–31. května 1945, ale i pro jejich následné osudy. V české společnosti přetrvávají názory, že pochod v podstatě až na vypuklou epidemii v pohořelickém táboře neznamenal pro německé seniory a matky s dětmi žádné nebezpečí. K vysídlení brněnských žen, dětí a starých osob došlo na základě usnesení Zemského národního výboru z 29. května 1945.

Aktualizováno 7.8.2022: Setkání v Brně: 17. vzpomínka na brněnský Pochod smrti -Laureáti Nobelovy ceny narozených na území Čech, Moravy a Slezska… - Věda nese mnoho sudetoněmeckých názvů - Rozpad Československa, konec jedné lži

***

„Jsme nejprve lidmi, a pak teprve Čechy. Máme závazek vůči lidské důstojnosti. Jsme povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry…“ 

***

O Pouti smířeníinformovala ČTK. Více jak 5 000 „Pochod smrti“ z 30 000 obyvatel města Brna nepřežilo, mezi nimi ženy děti a starci. Program, další podrobnosti afotografie z letošní Pouti smíření.Úvodní píseň a skvělé projevyv češtině a němčině před začátkem Pouti smíření.

Přijelo hodně lidí z Německa. Počasí bylo výborné, podpora Policie ČR po celé trase, pozorní organizátoři a dobrovolníci, přátelská nálada všech, takový byl letošní ročník. Obrácení směru pochodu je symbolickým návratem k pravdě. Téma bylo i Ukrajina. Neočekávalo se, že se dějiny v Evropě budou opakovat. Na jedné moravské farnosti ubytovali 15 žen z Ukrajiny s dětmi. Dne 27.5.2022 se před dveřmi fary narodila holčička (nestihl se převoz do porodnice). Dostala symbolické jméno Viktoria. Kázání Papeže Františka k zabrání Krymu v roce 2014 je stále aktuální (od 23:10 min.). Navazuje na ni modlitba z března letošního roku, kterou sepsal neapolský arcibiskup Domenico Battaglia (od 32:00 min.) Dějinami nehýbají davy, ale jednotlivci, kteří nemusí být vždy vidět. Naše německé krajany „vyháníme“ už 77 let! Své vlastní zločiny proti lidskosti „zaháníme“ také 77 let?! Kdy mravně dospějeme? Je nejvyšší čas, abychom si dějiny nezopakovali.

Považuji se také za Bohemiana (i mé příjmení se vyskytuje ve starobavorském slovníku). TGM chtěl původně založit stát podle švýcarského vzoru, který tvoří vzájemně nezávislá etnika, hrdá na svoji kulturu a původ, ale v zahraničí vystupující jednotně jako hrdí Švýcaři. Poté co si TGM uvědomil, že by neměl potřebný rozsah moci, změnil názor. Založení Československabylo neštěstím, jak prozíravě řekl dr. Emil Hácha. S následky se potýkáme dodnes.

Čirý horor zažilo od 31. května 1945 asi 27 000 německy mluvících žen, dětí a starců. Asi tři týdny po skončení druhé světové války byli tito starousedlíci vyhnáni ze svého domova v Brně/Brünnu (CZ) přes hranice do Dolního Rakouska. Zemřelo jich asi 5 200(některé zdroje hovoří o 4 000 až 8 000 obětech). Minulou sobotu si Češi, Němci a Rakušané již po sedmnácté společně připomněli události z roku 1945 - a také paralely se současným konfliktem na Ukrajině.

Bývalý viceprezident Národní banky na vzpomínkové akci

Manfred Frey (82) přijel do Pohrlitz také z okresu Hollabrunn. Frey byl v roce 1945 s rodinou vyhnán z rodných Joslowitz (česky Jaroslavice), vzdálených asi 30 kilometrů od Brna, a později udělal pozoruhodnou kariéru v Rakousku. Naposledy byl prezidentem Finančního ředitelství pro Vídeň, Dolní Rakousy a Burgenland a viceprezidentem Rakouské národní banky.

Freyovi je připomínka obětí a usmíření s Čechy blízká. "Je pozoruhodné a velmi potěšující, že v České republice dochází ke změně myšlení a že se zejména mladí lidé již několik let začínají zabývat vyhnáním svých bývalých německy mluvících spoluobčanů v letech 1945/46." Frey v tom vidí pozitivní signál, že se česká mládež vyrovnává s historií.