Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 20.04.2024 12:42
    Mgr. Jana Gavlasová, advokát, Západní 449, 253 03 Chýně ...

    Read more...

     
  • 19.04.2024 18:09
    Ve Zlínském kraji dnes chybí 3000 míst pro přestárlé lidi.

    Read more...

     
  • 19.04.2024 16:56
    Spione und Saboteure – Wladimir Putin zeigt, dass er in seinem ...

    Read more...

     
  • 18.04.2024 14:44
    Ministerstvo zahraničí daruje Ukrajině pět aut. Jedno pancéřované ...

    Read more...

     
  • 18.04.2024 10:42
    Soukromý vlastník zcizil veškerý svůj majetek. Justice je bez ...

    Read more...

     
  • 18.04.2024 08:11
    Včera mi jeden pán v Praze, sledující mé zpravodajství ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Práce je čest

  • Fotografie z protektorátu v Plzni, Češi se radují, jezdí do lázní, chtějí klid na práci…

    Zide Plzen Roucka Prace je cestPrace je cest avers 4 2018Budeme-li neustále odmítat celou pravdu o naší minulosti a vytvářet dějiny jaké často nebyly, budou se nám připomínat s patřičným dopadem na naše charaktery a opakování stále stejných chyb a selhání. Politika se stala náboženstvím a naopak. Jsou dvě cesty k pravdě v politice: Najít pravdu sbíráním faktů, nebo „pravdu“ vytvořit setím pochybností. Život v pravdě vede k tvorbě smysluplných a potřebných hodnot. Život ve lži jen k zákonité, postupné zkáze mravní a následně i materiální. Každý máme volbu jakou cestu zvolit a po které se vydat. J.Š.

    ***

    Velkolepá kniha s názvem „Práce je čest! Plzeň a Škodovka za protektorátu“vás prostě dostane. Obsahuje na osm stovek snímků od začátku německé okupace v březnu 1939 do konce války v květnu 1945 a její autor na ní strávil dva a půl roku života. Vznikl tak jakýsi „fotografický kaleidoskop“ válečného života. Komunismus a nacismus je naprosto stejný.

    „Kniha obsahuje to, na co by lidé rádi zapomněli a dělali, že to nebylo,“ říká Zdeněk Roučka. Jeho kniha tak vyvrací mýtus, šířený hned po válce zejména komunistickou propagandou, že naprostá většina lidí během války kladla Němcům odpor a celou válku čekali na osvobození.

    V knize stojí v kontrastu snímky z transportu tří tisíc Židů do koncentračních táborů či několika desítek obětí nacistického teroru po atentátu na Heydricha, proti fotografiím spokojených dělníků, kteří  měli zdravotní péči na vysoké úrovni a dostávali „Heydrichův velkolepý dar“ - ozdravné pobyty v lázeňských hotelích.

    Škodovka měla postavenou největší jídelnu pro 2000 lidí, kde se každou sobotu pořádali Pestré zábavy, kam jezdily největší protektorátní hvězdy. Stejně jako za komunismu, když největší hvězdy jezdily bavit dělníky. Jezdily po celé republice i za totálně nasazenými do Říše. V roce 1939-194 pracovalo v Německu 100.000 Čechů. Pracovali dobrovolně, protože platy byly atraktivní, byli nezaměstnaní, uměli německy a nebyli to Židé, takže je Německo vítalo s otevřenou náručí.

    Protektorátní liga normálně běžela. Když hrála Sparta v Plzni, burácelo na stadionu 20.000 lidí. Hajlování fotbalistů bylo běžné. Byli na něj tak zvyklí, že i po válce se jim někdy cukala ruka…