Budeme-li neustále odmítat celou pravdu o naší minulosti a vytvářet dějiny jaké často nebyly, budou se nám připomínat s patřičným dopadem na naše charaktery a opakování stále stejných chyb a selhání. Politika se stala náboženstvím a naopak. Jsou dvě cesty k pravdě v politice: Najít pravdu sbíráním faktů, nebo „pravdu“ vytvořit setím pochybností. Život v pravdě vede k tvorbě smysluplných a potřebných hodnot. Život ve lži jen k zákonité, postupné zkáze mravní a následně i materiální. Každý máme volbu jakou cestu zvolit a po které se vydat. J.Š.
***
Velkolepá kniha s názvem „Práce je čest! Plzeň a Škodovka za protektorátu“ vás prostě dostane. Obsahuje na osm stovek snímků od začátku německé okupace v březnu 1939 do konce války v květnu 1945 a její autor na ní strávil dva a půl roku života. Vznikl tak jakýsi „fotografický kaleidoskop“ válečného života. Komunismus a nacismus je naprosto stejný.
„Kniha obsahuje to, na co by lidé rádi zapomněli a dělali, že to nebylo,“ říká Zdeněk Roučka. Jeho kniha tak vyvrací mýtus, šířený hned po válce zejména komunistickou propagandou, že naprostá většina lidí během války kladla Němcům odpor a celou válku čekali na osvobození.
V knize stojí v kontrastu snímky z transportu tří tisíc Židů do koncentračních táborů či několika desítek obětí nacistického teroru po atentátu na Heydricha, proti fotografiím spokojených dělníků, kteří měli zdravotní péči na vysoké úrovni a dostávali „Heydrichův velkolepý dar“ - ozdravné pobyty v lázeňských hotelích.
Škodovka měla postavenou největší jídelnu pro 2000 lidí, kde se každou sobotu pořádali Pestré zábavy, kam jezdily největší protektorátní hvězdy. Stejně jako za komunismu, když největší hvězdy jezdily bavit dělníky. Jezdily po celé republice i za totálně nasazenými do Říše. V roce 1939-194 pracovalo v Německu 100.000 Čechů. Pracovali dobrovolně, protože platy byly atraktivní, byli nezaměstnaní, uměli německy a nebyli to Židé, takže je Německo vítalo s otevřenou náručí.
Protektorátní liga normálně běžela. Když hrála Sparta v Plzni, burácelo na stadionu 20.000 lidí. Hajlování fotbalistů bylo běžné. Byli na něj tak zvyklí, že i po válce se jim někdy cukala ruka…
V Protektorátu bylo 880 obrovských podniků. Škodovka byla největší. Vyrobilo se mj. 25.000 tahačů, stovky známých stíhačů tanků HETZER a tanků. V Protektorátu vyrábělo cca 300 hlavních čs. firem (stejný počet byl v Sudetech) se spousty drobných firem, kde se vyráběli např. náboje. Sabotáž nebyla možná z důvodů dokonalé kontroly, včetně osobního podpisu za odvedenou práci.
Den Wehrmachtu na Plzeňském náměstí probíhal jako Den čs. Armády. Byli jsme pod Rakousko-Uherskem, teď pod Německem, je pořádek, jedeme dál, tak uvažovali lidé. Škodováci měli dechovku, kterou řídil sudetský Němec. Koncertovalo se za dobrou práci pro Ríši. I cirkusová představení byla velmi oblíbená, stejně jako zotavovací akce Reinharda Heydricha (Heydrichův velkolepý dar – dobová citace). Dělníci z chudých oblastí jezdili na zotavovny s úrovní Grandhotel Pupp s vystoupeních slavných hvězd, s prominutím, jako by jim tam zpívala Vondráčková s Gottem. Největší procento tvořili dělníci ze zbrojního průmyslu. Nakonec bylo zotavoven v roce 1944 už 53. Vše bylo zadarmo se zvýšenými příděly cigaret a kulturními vystoupeními. Propaganda spojuje nacismus a komunismus.
V roce 11.11. 1944 vystoupil ve Škodovce před 1400 Škodováky Vlasta Burian, všichni čekali co bude? Burian zahajloval a řekl: „Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů“ a zboural sál.
Plzeň byla spojenci bombardovaná v dubnu 1945 celkem 12x. Ještě v lednu a v únoru vyráběla Škodovka 120 stíhačů HETZER měsíčně a v březnu 1945 vyexpedovala 178 tanků, do náletu 55 a asi 45 jich zůstalo v troskách, což je neuvěřitelné číslo. Zbrojovka chrlila neuvěřitelné množství zbraní a bylo by omylem se domnívat, že by spojenci na ni nezamířili své bomby.
Povstání v Plzni vzniklo až tehdy, kdy už se vědělo, že si Němci nemohou nic dovolit, do té doby se nestalo nic. Velký zlom byl 30.duben 1945, kdy spáchal sebevraždu Adolf Hitler. V tom momentě spousty německých vojáků zahodilo pušky. Německý starosta Plzně Walther Sturm, který budoval Plzeň, byl zajat a bez soudu za dva dny umlácen ve vězení.
„Kniha je důkazem, že komunismus používal, stejně jako nacismus, totožné metody propagandy, oslavy lidské práce i likvidace svých odpůrců,“ říká Zdeněk Roučka.
Lidi žijící za války ve své knize nijak neodsuzuje, jen suše popisuje, jak se chovali. „Jsou to vždycky lidé: skrytí i opravdoví hrdinové, vedle toho závistivci a udavači, kteří se drží při zdi, aby přežili, a ti, kteří se dostanou do soukolí, jež je semele.“
V knize je jediná dochovaná fotografie první části transportu Židů odcházejících z Plzně na nádraží.
Odjelo jich 3200, vrátilo se jich pouhých 116… Antisemitismus byl v Čechách velmi silný, naplno jely kampaně. Spousta lidí ve svých povahách a zášti jim to přála, odvraceli hlavy a dělali, že to nevidí… Největší delegace na pohřbu Heydricha byla ze Škodovky…
Zboření mýtu o hrdinném odporu obyvatelstva za Protektorátu je smyslem knihy. Češi na tom byli lépe než všechny okolní národy. Lidé chtěli žít normálně a žít své životy, rodilo se spousty dětí…
Nebát se vidět černé a bílé, otevřít historii a přiznat, že jsme byli kolaboranty. Dějiny takové byly a nic s tím neuděláme, jinak žijeme v iluzi.
***
Nová kniha: Práce je čest, aneb Plzeň a Škodovka za protektorátu
Jednostranná síla symbolu, pouze z jedné strany…
J.Š. 31.8.2021
Komentáře
Jan Urban
P.S.
Kdy začnou psát média o masakru na slovenských skautech v Petržalce, maďarského původu, spáchaném stejnými vojáky čs. armády po válce, jako na Švédských šancích? J.Š.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.