„Komunistická justice (esenbáci, soudci, prokurátoři, bachaři) jako skupina pachatelů zabila Pavla Wonku a tento zločin nebyl potrestán. Parlamentní vyšetřovací spis z 
roku 1990, je schovaný v archívu parlamentu a není k němu zatím přístup. V květnu bude podáno na viníky po 22 letech znovu trestní oznámení. Také bude podána za Pavla Wonku žádost o statut účastníka protikomunistického odboje in memoriam. Jeho mnohaletý boj za demokracii a jeho kandidatura do komunistické sněmovny proti 199 komunistickým kandidátům za cenu vlastní smrti byl odbojem srovnatelným s životním dílem barmské disidentky Su Tji, nebo Nelsona Mandely.“ Jiří Kubík, dlouholetý politický vězeň, 25.4.2012
Tento týden jsem si dodal odvahy a přečetl si výpovědi spoluvězňů mého bratra Pavla Wonky. Něco tak hrůzného a nelidského si člověk jen tak nepřečte. Ještě, že jsem to nedal číst naší mamince, to by byl její konec. Byla to plánovaná vražda. Šéf věznice nařídil nevšímat si Wonky. To znamenalo neléčit a nechat umřít. Když vidím, že nikdo ze zločinců, kteří se podíleli na těchto zvěrstvech nebyl dosud potrestán, je mi smutno.
Dne 5.4.1988 můj bratr zmizel, když jen do Trutnova na Okresní vojenskou správu.
Soudkyně JUDr. Marcela Horváthová na něho uvalila vazbu, nedala vědět naší rodině, čímž porušila zákon. O její zrůdnosti svědčí to, že dokázala, za spolupráce s prokurátorkou JUDr. Eliškou Rychlíkovou (navrhla Pavlovi 5 měsíců nepodmíněně) a MUDr. Radimem Pekem, mého bratra odsoudit – dá se říci již umírajícího Pavla Wonku na pojízdném vozíku. Později jsem se dočetl, že tato soudkyně byla navržena jako členka komise pro vytvoření nové Ústavy, které předsedal „kůl v plotě“ Milouš Jakeš. Bylo jí tehdy 32 let. Zřejmě to byla odměna za likvidaci třídního nepřítele. Nikdo z těch, a bylo jich velmi mnoho, kteří se na likvidaci mého bratra podíleli, za námi nepřišel a neprojevil lítost. Maminka na to čekala až do své smrti…
Naopak, OSZ v čele s JUDr. Tomášem Ponikelským mne nechalo po roce 1989 3x soudně stíhat za nelichotivé výroky na adresu této soudkyně a policie. V únoru 1995 na mne bylo posláno trutnovské policejní komando, kterému velel Martin Motyčka. Byl jsem ve Vrchlabí před mnoha svědky přepaden, zmlácen, okraden o peníze a uvržen v Liberci do vazby. Takovou brutalitu, hlavně od sadisty Motyčky, jsem nezažil ani za totality – spoutaného mne mlátil do hlavy, přirození atd. Nakonec nahlásil svůj otřes mozku. Druhý policista se do mě netrefil, jeho palec skončil v karoserii a byla to další neschopnost. Samozřejmě mne ve své ubohosti obvinili z napadení veřejného činitele. Byl jsem uvězněn. Z vězení mne dostalo až rozhodnutí Krajského soudu.
Jak zde probíhaly rehabilitace:
Pavla poprvé odsoudil JUDr. Evžen Suchánek za tzv. „vniknutí do vlastního bytu“. Mému bratrovi se podařilo rozsudek po pěti letech zrušit. Mimoto tento výtečník odsoudil bývalého redaktora Krkonošských Novin pana Vladimíra Kolába. JUDr. Evžen Suchánek se poté přemístil do Náchoda, kde sdílel společnou kancelář se soudkyní JUDr. Olgou Galovou. Ta odsoudila mého bratra ve vykonstruovaném případu Mileta. Tento zločin zorganizoval a zahájil bývalý komunistický prokurátor JUDr. Josef Doležal. To on začal a roztočil tu nekonečnou spirálu zločinů proti Pavlu Wonkovi.
JUDr. Evžen Suchánek dělal po roce 1989 rehabilitace. Dokonce si sám zrehabilitoval svůj vlastní rozsudek ve věci pana O.Formana za dovoz Bible.
Soudkyně JUDr. Olga Galová povýšila. Dělá již po mnoho let předsedkyni soudu v Náchodě, přes mé četné protesty. Vzpomínám si na zasedání OF v Náchodě, kam byla v roce 1990 také pozvána. Tvrdila tehdy, že si s mým bratrem dělali jenom trochu naschvály a že rozsudek ještě nepadl. Za půl roku po vynesení byl rozsudek zrušen. JUDr. Olga Galová mi poté na chodbě cynicky řekla: „Tak jste se dočkal.“
Nynější místopředseda OS v Trutnově JUDr. Vladimír Řezníček mému bratrovi 2x prodloužil nezákonnou vazbu v případu Mileta z roku 1982. Pavel Wonka byl tak celé léto nezákonně držen ve vazbě. Podal jsem trestní oznámení na OS v Trutnově, Náchodě a v Hradci Králové s tím, že svoji nečinností ve věci kryjí zločiny spáchané na politických vězních.
Nevím, že by kdy dnešní „slavné“ vedení OSZ v Trutnově, pod vedením JUDr. Tomáše Ponikelského někoho začalo stíhat za zrůdné procesy, které se v Trutnově udály.
Ve své ubohosti a malosti se pouze zmohou na to, že mne pronásledují za mé výroky na adresu soudkyně JUDr. Marcely Horváthové, když jí nazvu justiční zrůdou.
Bývalý komunistický prokurátor JUDr. Josef Doležal, soudkyně JUDr. Marcela Horváthová, prokurátor JUDr. Josef Valenta, JUDr. Pařízek a jim podobní ukázali, že mají moc zavřít do vězení nevinné občany.
Skupina funkcionářů se tak v kraji za totality zmocnila „výkladu a aplikace práva“. Bylo to o to závažnější, že vliv takovýchto skupin dokázal přinutit i NS ČSSR k neuvěřitelným nezákonnostem.
Tento proces jako by řídil neblaze proslulý Koniáš. Pouze kacířství bylo nahrazeno nepřátelstvím k socialismu. Inkviziční procesy spáchané ve 20.století, tak zůstávají i nadále nepotrestány…
Jedno je jisté, jejich podíl na zločinech proti lidskosti poslouží budoucím generacím a historikům jako důkaz toho, že Evropu naší doby obývali divoši a barbaři.
Jiří Wonka, 26.4.2012
(Z písemného originálu přepsal Jan Šinágl 27.4.2012)
* * *
„Komunistická justice (esenbáci, soudci, prokurátoři, bachaři) jako skupina pachatelů zabila Pavla Wonku a tento zločin nebyl potrestán. Parlamentní vyšetřovací spis z roku 1990, je schovaný v archívu parlamentu a není k němu zatím přístup. V květnu bude podáno na viníky po 22 letech znovu trestní oznámení. Také bude podána za Pavla Wonku žádost o statut účastníka protikomunistického odboje in memoriam. Jeho mnohaletý boj za demokracii a jeho kandidatura do komunistické sněmovny proti 199 komunistickým kandidátům za cenu vlastní smrti byl odbojem srovnatelným s životním dílem barmské disidentky Su Tji, nebo Nelsona Mandely.“
Jiří Kubík, dlouholetý politický vězeň, 25.4.2012
* * *
Komentáře