Věra Čáslavská: „BREČ, ALE V POZORU A DRŽ HLAVU VZHŮRU, AŤ TVOJE SLZY NEPADAJÍ NA ZEM.“
Poslechněte si ČT zamlčenou hymnu v ND na počest Věry Čáslavské! 
Praha, Národní divadlo, 12.září 2016, 10:00 hod.: „Vzpomínání na Věru Čáslavskou.“ - Rekviem za Věru - Skvělý projev Olgy Sommerové ze záznamu ČT 24 – bez závěrečné státní hymny, zakončen Benešovými dekrety?! - Tak bojovala Věra Čáslavská o Karlův most v roce 2010 - Jen velcí lidé dokáží, aby jim takto spontánně a od srdce byla zazpívána státní hymna
Emotivní chvíle ale přišly ve chvíli, kdy sál spontánně začal pět hymnu. Nejdříve i oni v pár větách vzpomněli, co pro ně slavná gymnastka znamenala. Když pak na samém konci celé Národní divadlo spustilo českou a slovenskou hymnu, přidaly se i současné olympijské hvězdy: Oštěpařka Barbora Špotáková, snowboardistka Eva Samková, veslař Ondřej Synek či pětibojař David Svoboda. A oči jim začaly zalévat slzy. „Odolávala jsem, ale měla jsem tam slabé chvilky. Nechtěla jsem plakat, ale na konci trošku. To k tomu patří,“ pravila Špotáková. „Konec byl asi nejvíc, co mohl být. Přiznám se, že jsem brečel,“ doplnil ji Synek, chlap jako hora. …
Rekviem za Věru
Skvělý projev Olgy Sommerové ze záznamu ČT 24 – bez závěrečné státní hymny, zakončen Benešovými dekrety?!
Tak bojovala Věra Čáslavská o Karlův most v roce 2010
Jen velcí lidé dokáží, aby jim takto spontánně a od srdce byla zazpívána státní hymna
Tak jak jsem paní Věru mohl poznat, určitě by programem nadšena nebyla. Nebyl to její vkus.
Měla vždy cit co, kde a jak říci, co se hodí a co ne. Scénka s Husákem byla zcela „mimo mísu“ a právem budila kroucení hlavou mnoha návštěvníků. Rodiny Věry Čáslavské byla proti jejímu uvedení. Řečníků bylo příliš a většinou nezaujali. Některé výroky stojí za to ale připomenout pro jejich aktuálnost a nadčasovost: Ondřej Synek: „Bojovat srdcem.“ Věra Čáslavská: „Občané, nejezděte načerno.“
Je smutné, když někteří řečníci už nezvládají promluvit spatra pár vět. Překlad projevu zástupce Japonska nebyl zajištěn?! On jediný se uklonil před fotografií paní Věry a obecenstvem – při příchodu i odchodu. Zdaleka ne všichni pozdravili přítomné zástupce rodiny. Přítomné zástupce vlády ČR a velvyslance, nepozdravil nikdo. V tomto směru zůstáváme stále na východě.
Je dost smutné, že nikdo, zejména ze starších řečníků nepřipomněl, jak komunisté udělali
z nejlepší sportovkyně světa a druhé nejslavnější ženy roku 1968 uklízečku, když předtím odmítla nabídku Hollywoodu, či jak ji soudruzi prodali za uhlí Kubě do Mexika. Bezduchost některých řečníků byla až zoufalá. Neschopnost, autocenzura, nepopudit? Jakoby byl v nás stále usazen instinktivní strach neříci něco špatně a co by mi mohlo přinést problémy? Takový strach Věra Čáslavská nikdy neměla!
Názor rodiny ke skladbě programu nebyl respektován. Byl to takový slabší, plebejský bulvár s mravním formátem paní Věry mající jen málo společného. Bylo by zajímavé vědět, kolik bývalých členů KSČ sedělo v ND? Málo jich určitě nebylo… Paní Věry bylo hodné pouze několik málo myšlenek z vystoupení řečníků, závěrečné vystoupeni dokumentaristky Olgy Sommerové a zakončení zpěvem čs. státní hymny. Řečníci většinou jen prázdně, bezduše popisovali zábavné či méně zábavné vzpomínky na paní Věru, které jen v náznacích naznačovaly velkost jejího ducha, charakteru, mravní síly a poselství, které nám zanechala.
Vrcholem večera byl projev dokumentaristky Olgy Sommerové, její Rekviem za Věru a závěrečný chorál při zpěvu čs. státní hymny. Desítky lidí mi děkovali s tím, že zpěv hymny byl pro ně největším zážitkem večera. Zástupce slovenského Sokola v sokolském kroji mi řekl, že byl také připraven začít. Nikoho v sokolském kroji z Čech jsem nezahlédl?
Do pamětní knihy jsem napsal:
Vážená paní Věro,
Věřím, že čs. hymna na závěr Vás potěšila a zpívala jste s námi jako my s Vámi. Nemusím Vám říkat, kdo ji začal zpívatJ
V úctě a s díkem
Váš Jan
* * *
Dne 12.09.2016 v 22:23 Radka Cimrmanova napsal(a):
Vážený pane Šinágle,
dovolte mi, abych Vás ještě jednou oslovila - seděla jsem dnes v Národním divadle za Vámi a velice mě potěšilo Vaše rychlé rozhodnutí, začít zpívat naši hymnu. Pro mě to byl ten nejsilnější zážitek, který mě fakt rozbrečel dojetím, fakt mě mrazilo a připomnělo mi to ty okamžiky vítězství na OH apod. - takže Vám ještě jednou moc a moc děkuji. Možná se pletu, ale připadalo mi to, že to nebylo naplánováno a bez Vás by to skončilo jen tím dlouhým potleskem ve stoje.
Právě jsem se dodívala na ČT 1 na záznam tohoto pořadu a nevěřila jsem tomu, že by to někdo ukončil dříve - před tou hymnou ( můj brácha tím vyhrožoval hned odpoledne ), nevěřila jsem tomu a teď mi to přišlo strašně nefér ... na internetu se píše o průběhu, že byla hymna součástí a najednou nic. Své přátele jsem upozorňovala na ten nejhezčí konec a ono nic :-( . Mrzí mě to.
Na závěr jen krátké vysvětlení - nejsem gymnastka, jen velká obdivovatelka Věry - především pro její charakterové vlastnosti - celých snad 50 let !!! Byla mi celý život vzorem, několikrát jsme se pak společně sešly - teď v posledních třech letech nejvíc, velice o to stála a zvala nás k sobě domů, představovala nám svou rodinu a opravdu z ní vyzařovala ta pozitivní energie i přes tu strašně těžkou nemoc. Nikdy na ni nezapomenu, takových lidí je u nás opravdu minimum, spíš nikdo ... žádná druhá Věra už není, stejně jako byl jediný Václav Havel ...
S pozdravem Radka Cimrmanová z Liberce
* * *
Vážený pane Šinágle,
asi nejsem první osoba, která Vám bude děkovat za Váš úžasně rychlý a impulzivní počin v Národním divadle. Já jsem celé to "představeni" prožívala v jakési mlze, protože jsem procházela svými vlastními vzpomínkami. Poprvé jsme Věru navštívily s kamarádkou Radkou v roce 1972... jako studentky gymnasia a od té doby jsme ji pořád "byly nablízku", byť jen v sobě. Těch několik osobních setkání, bylo úžasných a její slova, která mi napsala do své knihy jako věnování, mě budou provázet stále.... BREČ, ALE V POZORU A DRŽ HLAVU VZHŮRU, AŤ TVOJE SLZY NEPADAJÍ NA ZEM. Jsem moc ráda, že na její počest zněla hymna, CELÁ, to byl nejsilnější moment. Moc Vám děkuji a věřím, že to není a nebylo NAŠE POSLEDNÍ SLOVO.
Líba z Liberce
13.9.2016
* * *
Ahoj Radko,
děkuji Ti za zprávy o pohřbu paní Věry. Její velikost nemůže již nikdo nikdy zpochybnit ani rozporů plným posledním rozloučením, které možná připravil někdo, kdo ji ani neznal......jinak je to těžko pochopitelné....(mám na mysli ty scénky z "gymnastiky").. Její čas se naplnil. ale my obyčejní lidé ji budeme do konce života nosit v srdcí jako statečnou, charakterní ženu našeho národa, která si za každých okolností stála za svým přesvědčením..
Bude nám chybět.....
Hanka
13.9.2016
P.S. Děkuji Tobě i Líbě, že jste ji byly na blízku tolik let a nikdy jste ji neopustily.
* * *
Nikdy nezapomenu jak mne Věra Čáslavská a Marta Kubišová v srpnu 2011 požádaly, abych jejich jménem položil kytici růží k rakvi zemřelého Ctirada Mašína v Clevelandu v USA.
Jan Šinágl, 13.9.2016
P.S.
V Událostech ČT dne12.září, byla reportáž (2:40 min.) na 11 místě ze 23?! Na TV NOVA na prvním místě s následnými rozhovory s veřejností. Se mnou reportérka Bára Divišová také natočila rozhovor o tom, proč jsem začal zpívat hymnu. Odvysílán nebyl. Večer v Událostech komentářích na ČT24 čtvrtá zpráva ze šesti (2:50 min.), opět bez zmínky o hymně. Zmínily se o ní PL, které právě otiskly i mé odpovědi na 10 otázek k aktuálním tématům. Takovéto selhání veřejnoprávní ČT už nepřipouští jen neschopnost, ale i záměr.
* * *
Sbohem paní Věro a odpusťte nám…
Černošice: zádušní mše za Věru Čáslavskou
Utajená hymna veřejnoprávní Českou televizí v Národním divadle, jako poslední hold Věře Čáslavské
Read more...