„Zdá se, že se dnes hroutí, čím byl po tisíciletí lidský svět. Nový svět, který vzniká jako nástroj k zaopatření pobytu, nutí vše, aby mu sloužilo. Ničí, co v něm nemá místo.“ - „Bez očisty duše není politická svoboda.“ - “Idea demokracie sice nebude nikdy naplněna, ale při směřování k ní se lidé stávají myslícími a odpovědnými. Úkolem je nenechat se ukolébat zdánlivým klidem, věřit v demokracii, nenechat se ovlivnit „hypnotizujícími demagogy“ a pracovat na výchově příštích generací.“
* * *
Před 50 lety zemřel německý filosof Karl Jaspers, který se domníval, že k nacismu a komunismu vedl úpadek humanismu.
O pravdě (1947): „Jsem zodpovědný za veškeré zlo, které se ve světě děje, pokud jsem neudělal něco, abych mu zabránil, a to i za cenu vlastního života. Jsem vinen, protože jsem naživu a dál mohu žít. Existence je vina.“
Dokázal se postavit nacistickému režimu. Ze stejnojmenného článku doktorandky filosofie Pavlíny Tomášové v LN na dvou stranách (příloha Česká pozice 23. Února 2019) cituji myšlenky a úvahy aktuální dodnes. Měli bychom si je neustále připomínat a sami pomáhat v každodenním životě jejich realizaci, nechceme-li, aby hrozba návratu minulosti narůstala. Situace v dnešním světě v mnohém připomíná dění před druhou světovou válkou.
V roce 1942, kdy celým světem otřásala druhá světová válka, si Karl Jaspers do svého deníku napsal: Jasperova manželka byla židovského původu a byli připraveni zemřít spolu. Zachránil je až konec druhé světové války.
Analyzoval masovost a technizaci, popsal příznaky nemocné společnosti, ženoucí se do války. Ukazoval tehdejší poměry v Německu, ale i krizi člověka – existence střetávající se s mechanizací a technizací. Jaspers si uvědomoval masovost každodenního života podléhajícího byrokracii a nároku na užitečnost: „Masový člověk má málo času, nežije život v celku, nechce přípravu a úsilí bez konkrétního účelu, nechce čekat a dopřávat času zrání – vše musí být ihned přítomným uspokojením.“
S rozšiřováním prostoru pro pobyt se zužují existenciální možnosti: „Zdá se, že se dnes hroutí, čím byl po tisíciletí lidský svět. Nový svět, který vzniká jako nástroj k zaopatření pobytu, nutí vše, aby mu sloužilo. Ničí, co v něm nemá místo.“
Duchovní úpadek, který Jaspers viděl po první světové válce, ho vedl i k tomu, aby se věnoval problému vzdělání: „Páteří vzdělání jako formy je umění myslet a jeho prostorem uspořádané vědění.“ Jaspers byl přesvědčen, že mladí lidé musejí být připraveni na zásah duchovnem. Znalost jazyků nebo dovedností je sekundární, nejdůležitější je, aby člověk chtěl být vzdělán.
„Masový“ člověk však nemá příliš času na vzdělání, diskuse ani na čtení, chce číst stručné a nenáročné texty. Na složité knihy nemá čas a jejich obsah je mu vzdálen. Duchovní obsah vzdělání se redukoval na technické know-how a za vzdělaného je označován ten, kdo se jeví nový, inteligentní a zajímavý.
Obavy, že v době masovosti a technizace může být lidský duch ohrožen, se dva roky po vydání knihy Duchovní situace doby ukázaly oprávněné
Podle Jasperse marxistický student zapomněl, že vědecké obory považují člověka za předmět svého bádání, přičemž lidská existence představuje mnohem víc. Marxismus podobně jako psychoanalýza opomíjí existenciální stránku člověka, kterou nelze teoreticky uchopit. Vědecké obory zkoumají biologické, ekonomické, politické nebo společenské procesy, filozofie však umožňuje vidět člověka ve světě celkově.
Očistu nelze vynutit násilím, stát a jednotlivci se s vinou musejí vyrovnat upřímně: „Bez očisty duše není politická svoboda.“ Kniha Otázka viny podává dosud nepřekonané a platné kategorie viny (zkuste si ji zakoupit? J.Š.).
Teprve filosofický duch dává vědě smysl. Je důležité vzdělávat studenty k lidství: „K tomu, aby se oba pilíře, vědeckost a humanita, zpevnily, je třeba celá univerzita.“
O pravdě (1947): „Jsem zodpovědný za veškeré zlo, které se ve světě děje, pokud jsem neudělal něco, abych mu zabránil, a to i za cenu vlastního života. Jsem vinen, protože jsem naživu a dál mohu žít. Existence je vina.“
V důsledku souboje svobodného a totalitního světa, vyhroceného atomovými zbraněmi, si Jaspers uvědomoval nezbytnost boje za demokracii i za cenu obětování se. Sděluje jasné poselství: “Idea demokracie sice nebude nikdy naplněna, ale při směřování k ní se lidé stávají myslícími a odpovědnými. Úkolem je nenechat se ukolébat zdánlivým klidem, věřit v demokracii, nenechat se ovlivnit „hypnotizujícími demagogy“ a pracovat na výchově příštích generací.“
V Jaspersových psychiatrických dílech i v celé jeho existenciální a politické filozofii se objevuje víra v otevřenou diskusi. V ní spatřoval východisko z lidské samoty, cestu k hledání pravdy, uskutečňování vlastní existence a k mírovým politickým jednáním, přičemž její podmínkou je přemýšlení, naslouchání a vůle k diskusi. Tu však může narušit přesvědčení o vlastní pravdě a správnosti postoje. Definitivní postoje brání otevřené diskusi, výměně názorů a přehodnocování myšlenek.
Jaspers se domníval, že ve filozofii jde o celé bytí člověka a o pravdu, která tam kde zazáří, ho uchopuje podstatněji než jakékoli vědecké poznání. Podle Jasperse filozofie vyžaduje neustálou diskusi, pochybování o sobě samém a vytrvalost v hledání pravdy. Byla pro něho posláním, životní cestou a úkolem: „Filozofování znamená učit se žít a umírat. Právě toto umění umírat je podmínkou správného života. Učit se žít a umět umírat je totéž.“
Vybral J.Š. 31.3.2019
***
Read more...