V minulém režimu se např. vyprávěl vtip, že recepce je hostina, při které dělný lid ochutnává plody své práce ústy svých zástupců. Toto hodnocení okázalých recepcí politických celebrit přetrvalo až do současnosti, protože mentální kvality mnohých politiků (z nichž mnozí jsou ostatně i bývalí anebo současní komunisté, kteří se ani v demokracii nezbavili své rozežranosti) jsou zcela shodné anebo přinejmenším podobné a jejich tučnost pouze dosvědčuje přetrvávající chuť k jídlu a požitkům bez rozdílu stranické příslušnosti.
* * *
Politik nesmí být zištný, chamtivý, hrabivý, lakotný a prodejný.
Zištnost je nekontrolovatelná náklonnost (láska) k penězům a majetku, která takto postiženého jedince zbavuje soudnosti. Pokud politický „adept“ o této své náklonnosti k penězům ví a nedokáže ji ovládnout, pak má pouze dvě možnosti: buď se politice úplně vyhnout a zachránit si tak „zdravou kůži“, anebo se do politiky vrhnout jako do zlatonosného potoka, hrabat se ve zlatonosném písku a riskovat nejen střety s ostatními chamtivými a závistivými „zlatokopy“, ale i možnost „uklouznutí“ a následného trestního postihu (pokud se mu ovšem za pomoci uplacených přátel nepodaří včas uprchnout za hranice).
Zištnost, chamtivost, hrabivost a lakota jsou odporné lidské vlastnosti (nectnosti), které zejména v politice nabývají pravé obludnosti. Kdo si v politice zvykne na snadný a bezpracný příliv peněz, už je na nejlepší cestě ke korupci a prodejnosti.
„Kdo bere peníze, stává se horším a odolnějším k tomu, aby je znovu očekával.“
(Marcus Tullius Cicero)
I kdyby takový zištný a chamtivý politik sebevíce předstíral skromnost a okázale přispíval na dobročinné účely, i za touto pokryteckou štědrostí se skrývá zištnost – momentálně zištnost emoční (tj. uspokojení z toho, jak „pěkně“ před veřejností vypadá a jak levně získává „politické body“), a perspektivně zištnost ekonomická (předstíraná štědrost se v budoucnu „zúročí“). Nejhorší jsou takoví prodejní politici, kteří přijímají peníze ze zahraničí v úmyslu podporovat cizí ekonomické anebo mocenské zájmy. Takové jednání by sice bylo možno fakticky označit za vlastizradu, avšak skutková podstata tohoto zločinu (§ 309 trestního zákona) tento druh jednání neuvádí a neuvádí jej ani zločin podplacení (§ 332 trestního zákona). S takovým druhem zvrhlosti totiž naši vůbec zákonodárci nepočítali.
„…touha po zisku a nenasytnost – to jsou vrozené vlastnosti člověka.“
(Sün-c´)
„Jak se však podobá, pohrdá lakota každým trestem a hrozná touha po zisku je lidem vrozena. Žádná vášeň nedovede tolik riskovat jako hrabivost. Vždyť ostatní vášně mají i své meze a lze je krotit strachem.“
(Židovský historik Iosephus Flavius – 1.stol.n.l.; Válka židovská)
Pokud politici chtějí být důvěryhodní a získat si oblibu lidu, musí být příkladně skromní a vůči sobě až asketicky tvrdí, zvláště pokud v tíživé hospodářské situaci státu zvyšují daně, snižují sociální výdaje a vyžadují uskrovnění od svých spoluobčanů. V tomto směru je nutno důsledně uplatňovat tuto zásadu anglického krále Richarda I. Lvího srdce (1157-1199), jehož celkový způsob života ovšem neměl s mravností nic společného:
„Nechci na nikom nic, co bych nedokázal udělat sám!“
Politici tedy rozhodně nesmí své spoluobčany provokovat bohatstvím, neoprávněnými výhodami, hostinami a rozmařilým způsobem života. V minulém režimu se např. vyprávěl vtip, že recepce je hostina, při které dělný lid ochutnává plody své práce ústy svých zástupců. Toto hodnocení okázalých recepcí politických celebrit přetrvalo až do současnosti, protože mentální kvality mnohých politiků (z nichž mnozí jsou ostatně i bývalí anebo současní komunisté, kteří se ani v demokracii nezbavili své rozežranosti) jsou zcela shodné anebo přinejmenším podobné a jejich tučnost pouze dosvědčuje přetrvávající chuť k jídlu a požitkům bez rozdílu stranické příslušnosti. Proto se také na adresu politiků příhodně říká: „když už máš mastnou hubu (nebo „když už se cpeš“), tak alespoň nemlaskej!“
O historické neměnnosti niterně nemravné motivace politiků svědčí např. i tento výrok Ježíše Krista:
„I vám učeným v zákoně běda,
neboť obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými,
a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte.“
(Evangelium sv.Lukáše, XI/46)
Protože se již od starověku vžilo úsloví „káže vodu, ale pije víno“, nejméně přesvědčivě působí moralizování anebo slibování tlustých politiků nad stoly plnými jídla. Za odstrašující příklad politické neomalenosti proto lze považovat volební plakát, na kterém před několika léty jeden tučný politik hlásal: „Proti hubeným zítřkům postavte těžkou váhu“, namísto toho, aby raději řekl: „V hubených dobách budu hubnout s vámi.“ On totiž snad vůbec nevěděl (ač sociální demokrat!), že v tomto údajně humánním státě mají mnozí lidé a dokonce i jejich děti denně hlad. Jelikož však jeho tloušťka opravdu nepůsobila na občany dobře, podstoupil náročnou operaci, při které byl přebytečný tuk z jeho těla odstraněn. Sklon k prospěchářství a politické zištnosti si však vyoperovat nenechal, protože jednak „povaha je člověku démonem“ a kromě toho právě takové vlastnosti jsou v politice základem úspěchu (byť alespoň na jedno volební období).
„Ničím jiným si nemohou správcové obce získat přízeň lidu než nezištností
a skromností. (Marcus Tullius Cicero)
„Žádná vada není ošklivější než lakota, zvláště u předních mužů a správců
obce. Neboť pokládat obec za pramen výdělku je nejen hanebné, ale
i zločinné a bezbožné.“ (Marcus Tullius Cicero)
„Nepotřebujete takového spoluobčana, který by potřeboval víc než
kterýkoliv jiný občan.“
(Římský konzul Manius Curius Dentatus; citát převzat od L.A.Seneky)
Skromnost, střídmost, zdrženlivost a uměřenost (čtyři důležité ctnosti) mají jednu mimořádnou obrannou vlastnost – jejich nositelé nejsou sexuálně atraktivní! Pokud by tedy nějaký politik (či politička) dokázal být skromný, střídmý, zdrženlivý a uměřený, mnohé „lovkyně“ by sice „nahodily udičku“, ale po počátečních neúspěšných pokusech by se mu záhy začaly vyhýbat. Je však třeba mít na paměti, že některé „lovkyně“ jsou velmi lstivé, záludné a vytrvalé, zvláště je-li perspektivní „úlovek“ mimořádně finančně a společensky atraktivní.
Politici se ovšem nedokáží a ani nechtějí chovat mravně, protože jednak je to nepohodlné a kromě toho svůj „úspěch“ přece musí před spolustraníky i politickými protivníky okázale ukazovat – a když ne oni, tak alespoň jejich manželky, milenky a družky, jejichž hloupá marnivost nezná míry! Takovým chováním manifestačně prezentují svoji společenskou nadřazenost a prokazují, že jim na mínění občanů vlastně vůbec nezáleží. O hlasy občanů usilují až před volbami, kdy se náhle snaží být „lidoví“, halasně volají „Jsem jeden z vás!“ a „nadšeně“ hájí zájmy lidu, kterými dovedně maskují zájmy svoje. Ve skutečnosti však svými spoluobčany hluboce pohrdají a ačkoliv je považují za hloupý, méněcenný a manipulovatelný plebs, nejrůznějším způsobem jim podlézají, oblékají si montérky a holínky, zvou je na nejrůznější předvolební mítinky, slibují nesplnitelné a snaží se tak získat jejich přízeň. Opakování takového jednání však postupně vede ke ztrátě jejich důvěryhodnosti, což nemůže skončit jinak než pádem z výšin.
„Žádný strom neroste do nebe.“ (české přísloví)
* * *
P.S.
V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce. Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.
Jan Šinágl, 27.4.2019
* * *
Miliardář Dalibor Dědek to řekl za všechny slušné občany!
Read more...