„Facebook a Google mají větší šanci na změnu zevnitř, částečně ve vlastním zájmu a částečně pod nátlakem svých eticky smýšlejících zaměstnanců. Jedna věc, která by je totálně zabila, 
je, kdyby začali odcházet kvalitní inženýři.“
* * *
Při zakoupení knihy Svobodná v Evropě, jsem obdržel knižní magazín LUXOR se zajímavým článkem „Demokracie nejsou tulipány“ Laury Crowe, z něhož si dovolím citovat:
Podle Scrutona je demokracie určena hlavně nezávislostí soudů, instituce soukromého vlastnictví a svobody projevu. To jsou instituce, které je třeba bránit v první řadě, pokud chceme udržet demokracii zdravou a
funkční. Bez nich vedou pokusy zakládat demokratická zřízení k neúspěchu a chaosu. Demokracie se nyní nachází ve stavu přehřátí celosvětově, někdy dokonce skoro před výbuchem. Nespokojení voliči se začínají stávat bezprecedentně snadnou – v lepším případě – kořistí populistů. V horším případě si je mezi sebe rozdělují extrémistické skupiny. Začíná být zřejmě, že velkou roli v našem momentálním zmatení hraje současná podoba sociálních médií. V současném toku peněz na internetu už dávno nejde o to zvítězit, ale zúčastnit se.
Možná nejsme žádní andělé a jistě se pod rouškou anonymity snáz chováme hůř než na veřejnosti. Pravda o našem chování na sociálních sítích je poněkud temnější:
Algoritmy těchto sítí jsou nastaveny tak, aby z nás to nejhorší neustále dolovaly. Jaron Lanier stál u zrodu technologie pro virtuální realitu už v osmdesátých letech minulého století. Stal se jakousi digitální rockovou star Silicon Valley a Microsoft si ho udržuje na výplatní pásce jako vizionáře.
Jako jeden z prvních začal upozorňovat, že platformy sociálních sítí jsou návykové (protože jsou záměrně budované tak, aby návykové byly) a škodlivé (protože jejich algoritmy jsou napsané tak, že se při jejich dlouhodobém užívání lidé cítí špatně, jakoby museli vdechovat vzduch přímo z výfuku, že mají společnost rozdělovat a mění naše chování). „Lidi jsou na Twitteru závislí, a tak se chovají jako všichni závisláci: na jedné straně svou drogu nenávidí, na druhé jsou vůči ní velmi defenzivní a vždycky ji budou bránit. Sociální média jsou svým způsobem horší než cigarety, protože cigarety vás nedegradují. Zabíjejí tě, ale pořád jsi to ty“, tvrdí Lanier. Podle něj je hlavní problém v tom, že my, uživatelé, nejsme zákazníky těchto platforem, proto nejsou šity na míru našim skutečným potřebám. My jsme totiž produkt, který prodávají svým skutečným zákazníkům, tedy inzerentům. Ti platí, proto jsou sociální sítě šité na míru jim. Inženýři ve Facebooku nepřemýšlejí nad tím, jestli vám bude po užívání této platformy lépe, jestli vám může být ještě víc k užitku, ale o tom, jestli může být k užitku ještě více svým zákazníkům, platícím inzerentům. Přemýšlejí jak vás udržet co nejdéle. K tomu se, bohužel, negativní, hnusné a extrémní zprávy či třeba jen podprahové signály (stačí jedno slovo, jeden obrázek, nemusí to být explicitně celý headline) hodí o něco lépe než ty dobré. Rozdmýchané emoce vás donutí kliknout na kýžený link, reagovat na komentář, zůstat na stránce. Potíž je, že negativní emoce se rozdmýchávají mnohem snáz než pozitivní. Abyste lidi vylekal, stačí zařvat, nebo shodit věci ze stolu máchnutím ruky. Prostřít stůl a pozvat je na dobrou krmi by trvalo podstatně déle a dalo by to mnohem více práce.
Problém je, že výše zmiňované platformy se podle Laniera proměnily v „manipulativní motory“, které neustálým sbíráním neuvěřitelného množství dat přímo z vašeho počítače a telefonu o vašem chování tyto manipulace dokonce neustále samovolně zlepšují. Pokud vám někdy bylo divné, proč je Facebook zadarmo, je to právě proto, že prodává tato data zároveň s tím, že díky těmto datům dokáže ovlivnit, jak se zachováte – co, kdy a jak koupíte nebo s kým se začnete spolčovat. To by možná snad ještě tolik nevadilo, kdyby inzerenty byli prodavači mýdla nebo tenisek. Je samozřejmé, že takový manipulační prostor se zamlouvá hlavně šmejdům, nadnárodním propagandistickým strukturám, data špionům a dezinformátorům. Jinými slovy, algoritmy sociálních sítí jsou stavěné na míru těm s nekalými úmysly. Ne vám.
Sociální média dokážou fungovat jako skvělý nástroj pro aktivity – i t y „dobré“. Podle Laniera past spočívá v tom, že algoritmy jsou samoučící a neustále se zdokonalují. „Algoritmus vezme příspěvek o nějakém pozitivním sociálním hnutí s dobrými úmysly, řekněme Black Lives Matter, a ukáže ho lidem, kteří mají tendenci být něčím takovým rozzuřeni.“ Nezapomeňte, že negativní emoce jsou nejrychlejší cestou k pozornosti! „Algorytmy jsou nastavené tak, že podobně smýšlející lidé dříve či později virtuálně seznámí a pak je podobnými příspěvky rozparádí, z čehož má sociální síť velké zisky na reklamě. Nakonec jsou tihle nenávistní protestující strašidelnější a efektivnější než hnutí, proti kterému se původně spikli. Na sociálních sítích, tak jsou momentálně naprogramované, se energie každého hnutí obrátí proti němu jako bumerang.“ Arabské jaro dodává syrový materiál pro vznik ISIS. Ganergate otvírá dveře hnutí za práva mužů. Původní inkarnace Black Lives Matter nevědomky pomohla povstat ultrapravičáckému hnutí a bílým šovinistům. Na druhé straně ideologického spektra Trumpovo tweetování pohání znovuzrození čím dál politicky korektnějších levičáků, kteří se krmí jeho každodenními hnisavými posty.
Lanier věří, že sociální sítě jsou naprogramovány na to, aby z nás „dělaly hajzly“. Mírný optimismus si však dovoluje ze dvou důvodů. Za prvé, aktivistická hnutí mají šanci prosadit alespoň nějaké změny, pokud nezůstanou jen u počítačových obrazovek a protesty se přenesou do života. Dalším zdrojem optimismu je fakt, že mnozí velcí inzerenti (Coca-Cola, Unilever, Patagonia…) Facebook z výše uvedených důvodů bojkotují na protest proti šíření nenávisti.
„Marketéři jsou posedlí trhem pro mladé a mladí lidé v USA už mají bílých šovinistů plné zuby. Inzerenti sledují, jaké příspěvky se vedle jejich inzerátů objevují, a říkají si. Víte co? Tohle platíme, a přitom díky tomu můžeme mladé na trhu úplně ztratit.“
Aby algoritmy mohly vůbec fungovat, je potřeba jim rozbor dat uzpůsobit. Každé tvrzení je rozporcováno na kousíčky skousnutelné pro algoritmy, jejichž kontext je zcela pozměněn tak, že často vyvolává hysterickou reakci. Tím se stávají původní tvrzení i reakce na něj zcela nesmyslné a celá společnost začíná jednat na základě čím dál větších, čím dál emotivnějších a nesouvislejších myšlenek, respektive cárů myšlenek. Lanier doufá, že „Facebook a Google mají větší šanci na změnu zevnitř, částečně ve vlastním zájmu a částečně pod nátlakem svých eticky smýšlejících zaměstnanců. Jedna věc, která by je totálně zabila, je, kdyby začali odcházet kvalitní inženýři.“
DEMOKRACIE
Demokracie má v mnoha zemích mnoho podob. Rozmanitá byla v demografickém i časovém vývoji.
Demokracii si spojujeme se starým Řeckem a máme tendenci si představovat, že byla tak nějak jako ta naše. V době jejího největšího rozkvětu většin hlasovat nesměla. Ženy, děti, otroci a cizinci hlasovat nesměli. U mužů někdy existoval požadavek značného majetku. Aténská demokracie byla ve své době jakýmsi sociálním experimentem. Aristoteles se přikláněl k oligarchii, protože podle něj je vláda nejlépe prováděna těmi, kdo na to mají dost volného času, protože jsou finančně zabezpečeni (evidentně nepočítal s lidskou nenasytností).
Thúkydidés podporoval schopného vůdce, ale jinak mu připadala spíš nebezpečná.
Vojevůdce Xenofon prohlásil, že demokracie vede ke špatné legislatuře a dobrá vzniká zaváděním vůle nejchytřejších.
Platon viděl jako přirozený následek demokratického období tyranii. Většina oligarchů starověkého Řecka demokracii nenáviděla. Vnímali ji jako vládu mnoha chudých nad hrstkou bohatých a kvalitnějších občanů, jako ranou formu diktatury proletariátu. Od konce 4.století byla demokracie potlačována. K moci se dostaly mírnější i ukrutné formy oligarchie.
Když Římané dobyli starořecký svět, demokracie ve smyslu vůle lidu se začala přibližně významově posouvat k republice. Začala se měnit směrem k maskované monarchii, která už demokracií prakticky nebyla. S nástupem křesťanské teokracie pak už pro rozhodování běžného lidu nezbylo žádné místo.
Za vlády císaře Justiciána dosáhlo slovo demokracie svého významového dna. Téměř symbolizovalo špinavé masy lidí, veřejných nepokojů a povstání.
Moderní demokracie vděčí za svůj původ revoluci v Americe, a hlavně Francouzské revoluci a společenským následkům, které přinesly. Za jejich hlavního myslitele, který formuloval základní myšlenky parlamentní a sociální demokracie, bývá považován Thomas Payne. Obě tyto formy se dost liší od antických Atén, kde se provozovala jakási selektivní forma přímé demokracie. Jak rozdílný dopad na další vývoj země může mít to, zda země praktikuje demokracii parlamentní, nebo přímou, ukázal brexit.
Zemí, která se v dnešním moderním světě nejvíce blíží něčemu, o čem by šlo mluvit jako o soft verzi přímé demokracie, je Švýcarsko, kde hlas zvolených zástupců může být zvrácen referendem. Občané zde mohou také odhlasovat požadavky na změny ústavy.
* * *
P.S.
Kvalita referenda je dána stupněm vyspělosti občanské společnosti a tím i odolnosti proti manipulovatelnosti obyvatelstva. Ta je ve Švýcarsku vysoká díky dlouhé tradici. V nevyspělých zemích je proto referendum vždy rizikové, náchylné ke zneužitelnosti, proti zájmům obyvatelstva.
J.Š. 29.11.2020
Read more...