Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

pá čvc 29 @18:00 - 10:00PM
Praha Velvyslanectví Švýcarska: Oslava státního svátku

Nejnovější komentáře

  • 06.07.2022 19:01
    Pane Šinágle, mně připravil soud o majetek za asi 60.000.000,-Kč ...

    Read more...

     
  • 06.07.2022 13:24
    Česká televize, je jediná televizní stanice u nás, která ...

    Read more...

     
  • 06.07.2022 11:04
    Předseda vlády Petr Fiala po půl roce oslovil projevem ...

    Read more...

     
  • 06.07.2022 10:58
    Byť je Hybášková prozatím řízením odboru pověřena jen dočasně ...

    Read more...

     
  • 06.07.2022 10:53
    Opoziční smlouva 2.0 Ministr Blažek staví s pomocí Hradu v ...

    Read more...

     
  • 04.07.2022 18:04
    Z Ukrajiny odvlekli rusáci 300 000 dětí. Tolik dětí se u nás ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Rakusanova avers 2020Úžasná kniha, doporučuji, přečtete ji jedním dechem. Stejně „úžasné“ bylo její zakoupení…Rakusanova revers 2020

Vstoupil jsem do prodejny: Máte? Máme.  Koupím si ji - Nemůžete v prodejně. Musíte si ji objednat – Prodavač mi napsal telefonní číslo - Odešel jsem před vchod prodejny a knihu telefonicky objednal, dívaje se na prodavače a on na mne – Vrátil jsem se do prodejny, zaplatil a knihu převzal – Prodavač se mi omluvil.

Ukázky: str. 45:

O půl století později si přečtu na asfaltové cestě vrchu Vítkova křídou napsaný povzdech Ivana Diviše, jak 21. srpna 1968 pochopil, že žije v zemi, kde je 15 milionů grafomanů, ale ani jeden voják. 

Str. 70:

Na podzim 1970 nás kamarád na jedné vernisáži seznamuje se šéfem tiskového odboru města Mnichova Hegerem. Pepa si s ním dohodne schůzku, a když mu ukáže fotky, dostává od něj doporučující dopis, adresovaný šéfredaktorovi mnichovského deníku Abendzeitung. V dopise stojí:

„Milý příteli, myslím, že jsem objevil talentovaného fotografa, kterého bych rád podpořil už proto, že je můj krajan. Prosím Tě, abys ho přijal a podíval se na jeho fotografie. Pěkně zdravím.“

A potom napůl v žertu a napůl vážně, Pepovi řekne: „No vidíte, já jsem taky rozený Pražák, a když mi bylo patnáct let, tak jste mne z mého domova vyhnali. A teď vám tady pomáhám.“ „Tak to je mi opravdu líto,“ odpovídá Pepa, „ ale já jsem vás nevyhnal, mně byly čtyři. A kdybyste se nedostal sem už tenkrát, tak bychom tu dneska byli ve stejné situaci, v jaké jsem teď já, oba dva.“

Str. 77:

Ostatním emigrantům režim od konce sedmdesátých let nabízí, aby si s ním „upravili vztahy“. Což mimo jiné obnáší i zaplatit pěkných pár tisíc za vzdělání, kterého se jim v Československu dostalo. Za to pak ale mohou „upravenci“, na rozdíl od nás, žádat o československé vízum a jezdit domů. Pokud vím, využila tehdy této nabídky, přinejmenším v Německu, většina emigrantů.

P.S. Ve Švýcarsku to bylo podobné. J.Š.

Str. 78:

Přesto, ne snad právě proto, jsme se s Pepou rozhodli, že když už budeme žádat o německé občanství, pak se vším všudy. Včetně toho, že tím na sebe vezmeme i svůj díl nikoli viny, ale zcela jistě odpovědnosti za zlo, které nacisté jménem Německa v minulosti napáchali.

Jedeme tedy se sotva devítiletou Luckou do památníku v Dachau, na místa, kde byl jen pár týdnů po Hitlerově nástupu k moci, v březnu 1933, zřízen první koncentrační tábor v Německu.

* * *

400. výročí „bitvy“ na Bílé hoře, aneb jak to ve skutečnosti bylo

Před 350 lety zemřel učitel národů Jan Ámos Komenský

 

J.Š. 22.11.2020

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.33 (3 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)