Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Na osm tisíc „vyhaslých“ právních norem, zákonů, předpisů a vyhlášek, které za posledních sto let zaplevelily sbírku zákonů, z ní hodlají zákonodárci v roce 2022 odstranit. Na ministerstvu vnitra už mají jejich soupis. Poválečné dekrety prezidenta Edvarda Beneše, jimiž byli zdejší sudetští Němci zbaveni občanských práv i majetku a odsunuti do Německa, v něm ale nejsou.

A to s odůvodněním, že ač tyto dekrety vykazují charakteristické znaky dávno vyhaslých právních předpisů, mají prý ještě pořád „významné politické či mezinárodní dopady“. Dodejme, že obavy z těch „mezinárodních“, jsou naprosto bezpředmětné: Dekrety by samozřejmě byly odstraněny ze sbírky zákonů k aktuálnímu současnému datu a nikoli zpětně, takže by jakékoli restituční nároky sudetských Němců neměly apriori šanci.

V Německu je na to ostatně precedens. Obdobně jako je u nás zákonem ze začátku 90. let stanovena hranice pro vracení zkonfiskovaného majetku na únor 1948, byl i ve východním Německu přijat zákon, že se vrací pouze majetek zkonfiskovaný až po založení NDR v roce 1949.

Naše domácí strašidlo

Něco zcela jiného jsou ale „dopady politické“. S čestnou výjimkou lidovců zneužívají mnozí zdejší politici už přes třicet let poválečné dekrety k bezostyšné manipulaci s voliči.

Achttausend "ausgestorbene" Rechtsnormen, Gesetze, Verordnungen und Erlasse, die das Gesetzbuch in den letzten 100 Jahren überschwemmt haben, sollen vom Gesetzgeber im Jahr 2022 aus dem Gesetzbuch entfernt werden. Das Innenministerium verfügt bereits über ein Inventar dieser Personen. Die Nachkriegsdekrete von Präsident Edvard Beneš, durch die die ansässigen Sudetendeutschen ihrer Bürgerrechte und ihres Eigentums beraubt und nach Deutschland deportiert wurden, sind jedoch nicht enthalten.

Der Grund dafür ist, dass diese Dekrete zwar die Merkmale längst überholter Rechtsvorschriften aufweisen, aber immer noch "bedeutende politische oder internationale Auswirkungen" haben sollen. Hinzuzufügen ist, dass die Befürchtungen bezüglich dieser "internationalen" Dekrete völlig unbegründet sind: Die Dekrete würden selbstverständlich zum jetzigen Zeitpunkt und nicht rückwirkend aus dem Gesetzbuch gestrichen, so dass etwaige Restitutionsansprüche der Sudetendeutschen von vornherein keine Chance hätten.

In Deutschland gibt es dafür immerhin einen Präzedenzfall. So wie in unserem Land ein Gesetz aus den frühen 1990er Jahren die Grenze für die Rückgabe von beschlagnahmtem Eigentum auf den Februar 1948 festlegte, wurde in Ostdeutschland ein Gesetz verabschiedet, wonach nur Eigentum zurückgegeben werden sollte, das nach der Gründung der DDR 1949 beschlagnahmt wurde.

Unser heimisches Schreckgespenst

Die "politischen Implikationen" sind jedoch etwas ganz anderes. Mit der ehrenwerten Ausnahme der Volkspartei haben viele Kommunalpolitiker die Nachkriegsverordnungen über dreißig Jahre lang zur schamlosen Manipulation der Wählerschaft genutzt.

Vážený pane Šinágle!

V roce 2014 jste na základě naší korespondence dal dohromady stránky  - https://www.sinagl.cz/z-korespondence/3829-mototechna-privatizovana-legalne.html

V té době jsem si dopisoval a řešil trestní oznámení neúspěšně už od roku 1997. Do roku 2002 Policie ČR trestní oznámení vyšetřovala, přestože vyšetřovatel vydal usnesení v červnu 1998, že se žádný trestný čin nestal. V roce 2002 vydal stejný vyšetřovatel usnesení v říjnu, že došlo ke spáchání trestných činů, ale tyto jsou promlčené.

V roce 2012   provedlo Nejvyšší státní zastupitelství v Brně kontrolu skončené věci a k tomu vydalo 13.9.2012, viz příloha č. 2 sdělení výsledku šetření. Věc promlčená nebyla a Nejvyšší státní zastupitelství věc bude sledovat až do ukončení. Už 10 let nesleduje nic!

V této době se obracím na paní ministryni Benešovou s tím, aby si věc nechala prošetřit, a tvrdím, že jsme neprávní stát. Paní ministryně spravedlnosti je toho názoru, jak mi napsala, že nemůže vést vyšetřování. Na to jsem jí odepsal, že to vím, ale ona by měla vědět, že zodpovídá za to, že jsme neprávní stát. 

„Kapitalisti nám sami prodají provaz, na kterém je pověsíme“, řekl kdysi Lenin.

Šance na to, že se jeho výrok splní, se objevila teprve teď, kdy Vladimír Putin nastolil v Rusku totalitní režim, který si co do agresivity, rozpínavosti a krutosti s tím bolševickým nijak nezadá. Podívanou na to, jak se vlády evropských států sice kvůli ruskému vpádu na Ukrajinu shodnou v údajně těch nejtvrdších ekonomických sankcích, ale dál plní Putinovu pokladnu miliardami za ropu a plyn, si kremelský vládce musí přímo vychutnávat a občas i ukázat, kdo je tady pánem, např. tím, že Polsku a Bulharsku, z ničeho nic pod chatrnou záminkou zavře plyn. Jak dokonale Putinovi jeho pečlivě promyšlený plán vychází, se dá nejlépe demonstrovat na příkladu Německa, nejsilnější ekonomiky v Evropě.

Tou se Německo stalo především díky koncernům, kterým ovšem politici, jak se nyní ukazuje, nejen že nechali volnou ruku, ale ve vztazích k Rusku jim i po anexi Krymu dělali diplomatickou stafáž. Snad nejkřiklavější je příklad chemického koncernu BASF, který nejenže se v 90. letech spojil s Gaspromema výměnou za technologii za ni dostával levně ruský plyn, který pak v Evropě s velkým ziskem prodával a ještě v roce 2015, tedy po anexi Krymu prodal jedné z dceřiných firem Gaspromu největší německý zásobník na zemní plyn. Loni v létě se německá média pozastavovala nad tím, že je v tomto dolnosaském zásobníku s kapacitou přes čtyři miliardy kubických metrů plynu nápadně prázdno. Dnes v něm není prakticky nic.

"Die Kapitalisten selbst werden uns den Strick verkaufen, an dem wir uns aufhängen", sagte Lenin einmal.

Die Chancen, dass sich diese Aussage bewahrheitet, sind erst jetzt gegeben, da Wladimir Putin in Russland ein totalitäres Regime installiert hat, das dem bolschewistischen in Bezug auf Aggression, Expansion und Grausamkeit in nichts nachsteht. Das Schauspiel, dass die europäischen Regierungen wegen des russischen Einmarsches in der Ukraine die angeblich härtesten Wirtschaftssanktionen beschließen, aber Putins Kassen weiterhin mit Öl- und Gasmilliarden füllen, muss dem Kreml-Herrscher gefallen und gelegentlich zeigen, wer der Boss ist, indem er beispielsweise Polen und Bulgarien unter fadenscheinigen Vorwänden den Gashahn zudreht. Wie perfekt Putins durchdachter Plan funktioniert, zeigt sich am besten am Beispiel Deutschlands, der stärksten Volkswirtschaft in Europa.

Das hat Deutschland vor allem den Konzernen zu verdanken, die aber, wie sich jetzt herausstellt, nicht nur von der Politik freie Hand bekamen, sondern auch nach der Annexion der Krim einen diplomatischen Aufschub in ihren Beziehungen zu Russland erhielten.

ČRoPlus 26.11.2021 – Lída Rakušanová o Bavorsku (od 13:42:50 hod.) - Právník Jan Januš o vítězství Radka Vondráčka (od 13:47:05 hod.) – Alexandr Mitrofanov (od 13:50:40 hod.)

Nový film „U Petrovových řádí chřipka“ – film je nutné vidět, každé vyprávění je jen slabým přiblížením. O bezvýchodnosti, krutosti a nesmyslnosti ruského života, který má kořeny v životě sovětském, působí šokově. Ukazuje, jaká divoká, zvířecí zloba žije v Rusech právě proto, že jejich život postrádá jakékoliv vyšší odůvodnění.

Brilantní publicista Michail Fishman: „Nejen občané Ruské federace, kteří se špatně chovali za života se po smrti zase dostanou do ruské federace, ale samotná Ruská federace se po smrti dostane do SSSR.“

Velký ruský básník Alexandr Blok v roce 1912: “Noc, ulice, lampa, apatika. Pošetilé světa nasvícení. Můžeš ještě čtvrt století dýchat, ale vše bude stejné. Konce není, umřeš a začneš znovu. Kam jít teď? Kampak? Noc zamrzl měsíc v novu, apatika, ulice, lampa.“

Úžasná kniha, doporučuji, přečtete ji jedním dechem. Stejně „úžasné“ bylo její zakoupení…

Vstoupil jsem do prodejny: Máte? Máme.  Koupím si ji - Nemůžete v prodejně. Musíte si ji objednat – Prodavač mi napsal telefonní číslo - Odešel jsem před vchod prodejny a knihu telefonicky objednal, dívaje se na prodavače a on na mne – Vrátil jsem se do prodejny, zaplatil a knihu převzal – Prodavač se mi omluvil.

Ukázky: str. 45:

O půl století později si přečtu na asfaltové cestě vrchu Vítkova křídou napsaný povzdech Ivana Diviše, jak 21. srpna 1968 pochopil, že žije v zemi, kde je 15 milionů grafomanů, ale ani jeden voják.