České veřejnosti zůstává do značné míry jeho odkaz neznámý. Muzeum má v holandském Nardenu. My máme Jana Ámose Komenského na bankovce, ne v srdci a rozumu…
… Smysl toho tedy jest:náprava věcí nepokročí, pokud nebude odstraněno vše, co je v lidských záležitostech násilného. A násilí není možné odstranit, pokud nebude obnovena svoboda, kterou lidi obdaroval Tvůrce věcí. A není možné ji obnovit, dokud z očí nebudou odstraněny temnoty. Dokud na nich spočívají, není možné se na ně spolehnout.
… Uvažme stav veřejných věcí. Jejich základem je vláda nad sebou samým, protože nic nemůže vykonávat vládu, není-li samo zvládnuto, a nikdo nemůže vládnout jiným, pokud zároveň nebo ještě spíše dříve než jiné neovládá sebe. Je jisté, že základ správného řádu ve všem, co se týká člověka, a osa veškerého lidského štěstí je v tom, aby každý, kdo je určen k vládě nad jinými, chtěl, mohl a uměl rozumně ovládat především sama sebe. Schopnost ovládat člověka, vládce všeho, je tedy umění nad všechna ostatní, a to i tehdy, když jde pouze o sebevládu, o vládě nad jinými, kdož s námi sdílejí lidskou výjimečnost, ani nemluvě.Lidé neumějí vládnout ani se vládě podrobit. Neumějí vládnout jiným ani sami sobě.Krutost, kyje, okovy, žaláře, pouta, karabáče, meče. To že je nějaký řád? Tak že se má vládnout stvoření obdařenému rozumem?Pokažení je tedy v tom, že se vládci nad lidmi stávají vesměs ti, kdo vládnout nemohou, neumějí nebo nechtějí.Není tedy ve věcech lidských nic v pořádku. Stav mysli, zbožnost i politika celého lidstva jsou pokaženy.
* * *
LN Jaký význam promítáme do jeho osobnosti dnes?
V rámci naší společnosti je Komenský nepochybně považován za velkou osobnost českých dějin. Svědčí o tom dlouhodobé průzkumy veřejného mínění z let 1946, 1968, 2007 či 2010, při kterých Komenský figuroval stabilně na třetím až šestém místě. Ostatně tuto jeho prominentní pozici upevnila i televizní anketa o největšího Čecha z roku 2005, v hlasování se umístil na čtvrtém místě za Karlem IV., Masarykem a Václavem Havlem. Co ale společnost oceňuje na Komenském konkrétně, to je otázka. Obávám se, že ve většinovém povědomí figuruje stále jako „učitel národů“, autor vrcholného díla starší české literatury Labyrintu světa a ráje srdce a snad i jako velký Evropan. Jeho spisy se však bohužel příliš nečtou, spíš se z nich často účelově vytrhávají jednotlivé myšlenky a citáty. Přitom celek jeho díla, jenž prokazuje jeho myslitelskou velikost a původnost, zůstává do značné míry širší veřejnosti neznámý.
LN Jak hodnotíte uplatňování Komenského metody „škola hrou“ v současném školství?
Nejsem pedagog a netroufám si hodnotit školství jako celek. Ze slovního spojení „škola hrou“ se stal slogan, který používají školy a výukové programy ve svých názvech či se k němu hlásí různé pedagogické proudy. Obecně se mu rozumí tak, že žáci by si měli ve škole víc hrát, že škola a výuka by měly být především zábavné.
Komenský přitom usiloval o dodržování řádu ve světě i ve školním vyučování a rozhodně mu nešlo o nějakou plytkou zábavnost či podbízivost. Pojem „škola hrou“ nebyl v jeho pojetí nějakou pedagogickou metodou, nýbrž byl odvozený od názvu latinské divadelní hry Schola ludus, kterou sepsal během svého působení v tehdy uherském Sárospataku. Jednalo se podle jeho vlastních slov o živou encyklopedii, hru, jež sloužila k procvičování učební látky již dříve zpracované ve slavné učebnici Brána jazyků otevřená. Komenský se svými žáky hru i nacvičil a sehrál před publikem.
LN Co z pedagogického učení Komenského považujete pro současné školství za zásadní?
Komenského pojetí výchovy a vzdělávání se ještě po staletích zdá být mnohým aktuální jak svou celkovou koncepcí, tak v jednotlivostech. Školy jako dílny lidskosti, názorné vyučování, přístup všech ke vzdělání bez rozdílu pohlaví, sociálního postavení, národnosti, rasy či tělesného nebo jiného handicapu, pedagogická zásada všechno všem všestranně a zároveň otázky spojené s informačním boomem, počínající specializací a nadprodukcí vědění – to je jen malá ukázka toho, proč je Komenský považován za stále živého klasika pedagogiky. Na druhou stranu pedagogové dvacátého století často Komenského příliš modernizovali a nebrali v potaz celkový filozoficko-teologický rámec jeho koncepce, jejímž leitmotivem byla myšlenka obnovy obrazu božího v člověku.
Za zásadní považuji jeho pojetí celého života jako školy. Lidský život dělí na osm časových úseků od období prenatálního, které nazývá školou zrození, až po etapu školy stáří a přípravy na smrt. Pro každý úsek předkládá nejen odpovídající výchovné a vzdělávací metody a cíle, ale i rady, jak dobře a hodnotně žít. Koncepce vzdělávání je v této jeho práci úzce spjata s křesťanskou filozofií lidského života a zasazena do kontextu společenské všenápravy.
VLADIMÍR URBÁNEK
■ historik a vedoucí oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku Filozof. ústavu Akademie věd
■ specializuje se na intelektuální dějiny 17. století, komunikaci učenců v raně novověké Evropě, svět pobělohorského exilu a na studium díla J. A. Komenského
EVA PRESOVÁ: Z rozhovoru v LN „Někteří učitelé modernizovali odkaz Komenského až příliš“ – 13. 11. 2020
* * *
Bílá hora je kolem nás
...
Smysl českých dějin neexistuje
Čtyři sta let po bitvě na Bílé hoře můžeme pouze konstatovat, že neexistuje žádný „smysl českých dějin“. Nejsme k ničemu vyvoleni ani povoláni. Jsme nevelké etnikum žijící v geostrategicky významné oblasti.
Moderní český politický národ má sklon vidět své (domnělé nebo skutečné) úspěchy jako výsledek svého úsilí (rok 1918, 1989), naopak katastrofy jako výsledek nepříznivé mezinárodní konstelace (rok 1938, 1968). To je ale chyba. V zásadě tyto události byly výsledkem mezinárodní situace, která má primát nad situací vnitřní.
Konkrétní reakce jsou ale vždy naším dílem. Je v našem zájmu, abychom je začali hodnotit bez růžových brýlí. Ústavní krize, vyvolaná nejednoznačným výkladem základního zákona státu, rozpočtové selhání a následná neschopnost splácet státní dluh – to vše pro nás může mít v podmínkách globální konflagrace fatální důsledky.
Ztráta samostatnosti nebo její výrazné okleštění a podřízení cizím zájmům není něčím, co se odehrálo kdysi dávno. Hrozí nám právě teď.
PAVEL KALINA, historik umění a profesor na Fakultě architektury ČVUT
* * *
… Nebude tedy důvod, proč by se někdo obával přidat se k těmto poradám, když nikdo nebude předem rozhodovat za něj, ale sám sobě bude v jedné každé věci mluvčím, soudcem i svědkem. A doufáme, že touto cestou dosáhneme určitého zdárného výsledku, neboť nikdo nebude zaváděn do pro něj neznámé houště autorů, ale bude veden otevřenou plání věcí tak, aby mohl vlastníma očima, nikoli cizími brýlemi, všechno vidět a ohmatat. Vždyť jedině věci, protože jsou tím, čím jsou, nás mohou přivést ke shodě.Ti, kteří mezi sebou sami vedou o věcech spory, to nikdy nedokáží.
J.Š. 15. 11. 2020
* * *
V čem je hlavní problém člověka, jeho hlavní neřest?
Komenský tomu říká „samosvornost“: „Sám sobě patřiti, sobě nadmíru hověti, jen sobě samému se líbiti, svým bůžkem se dělati“. Jedním slovem: sebestřednost. Dobro podle něj zabíjíme tehdy, když dáváme systematicky přednost vlastnímu blahu nad blahem ostatních, celku. Když si řekneme „já bez ohledu na tebe, jiný člověče, jdu za svým „dobrem“, přispíváme tím k záhubě lidstva. Naše lidskost není docela v pořádku, říká Komenský, ale hned dodává, že není úplně ztracena. Naděje trvá.
Děti jsou tedy ve vašem projektu vedeny k nesobeckému jednání?
Mají se rozhlédnout ve svém světě a vybrat si něco, co mohou pro nápravu věcí samy udělat. V rodině, ve škole, v sousedství, ve své obci… A ptát se: dokážu najít nějakou věc, kterou je v mé moci změnit? To je ta hlavní otázka. Když tu věc najdou, třeba i po poradě se spolužáky a s paní učitelkou, tak půjdou a udělají to.
Lidskost není ztracena (LN 22.12.2020) – rozhovor s pedagogem, komeniologem a bratrským farářem Janem Háblem o nadčasových myšlenkách J.A. Komenského a hodnotovém vzdělávání
Komentáře
K.Mrzílek
Jsem od loňska zapojena do projektu, který Vaší a mnohých pozornosti doporučuji.
www.komensky2020.cz
Jitka Drahokoupilová
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.