Aktualizováno: Nabídl jsem MZV ČR pomoc při vyšetřování závažné kauzy, s dopadem na bezpečnost zemí EU
***
Adept na post ministra zahraničí Lubomír Zaorálek se zdráhal se svým nástupem do této role a mimo jiné označil resort jako „vykuchaný“. Trefné slovo, které na ČT 24 komentoval i europoslanec Alexandr Vondra. Ten také zdůraznil, že zpolitizování na úkor odbornosti se datuje prakticky již od doby ministra Kavana. „Za nás se Zieleniencem ještě bylo ministerstvo zahraničí na úrovni,“ vzpomínal místopředseda ODS a připomenul, že dnes někteří neovládají ani cizí jazyky.
Petříček trnem v oku prezidentovi Zemanovi prakticky od počátku svého nástupu na Černín
Odchod Petříčka z Černínského paláce je přičítán rozdílnému postoji především v otázce vakcín Sputnik a řešení dostavby Dukovan s Pražským hradem. Hlava státu zřejmě čekala již od nástupu Petříčka na MZV na vhodný okamžik, jak se ho „zbavit“. K tomu, že býval označován jako loutka původně na funkci aspirujícího sociálního demokrata Pocheho, přispíval i fakt, že se Poche udržel ve formě poradce na MZV až do dnešní doby. Na vlně prezidentské nelibosti se zřejmě svezl i staronový předseda ČSSD, který odstranil z funkce svého konkurenta, jenž oslovoval více nové progresivní voliče než ty tradiční, ke kterým strana směřuje i ve vazbě na podzimní parlamentní volby.
Piráti připomínají, že Petříček mnohdy Hradu ustupoval a konflikty změkčoval
To se týkalo např. nominací na velvyslance. Souhlasil s nominací A. Vojtěcha do Finska, s přijetím hradního kandidáta na post do Francie, ponechal ve funkci velvyslance v Maroku, přestože věděl, že se dopustil řady přestupků, dokonce že je proti němu podáno několik trestních oznámení. O Viktoru Lorencovi média přinesla informace, že je chráněncem Hradu, působil na KPR před svým jmenováním velvyslancem v království, přátelil se a přátelí s tehdejším i současným šéfem zahraniční sekce Hradu Hynkem Kmoníčkem a Rudolfem Jindrákem. Někteří pracovníci SPH hovoří o jeho roli tajemníka prezidenta či dokonce příležitostného řidiče (není tajemstvím, že hlava státu motorové vozidlo neřídí). V. Lorenc se objevil v blízké přítomnosti prezidenta i na televizních obrazovkách při ceremoniálech předávání pověřovacích listin, např. při prezentaci kredenčních listin severokorejského velvyslance.
Šlo Petříčkovi opravdu o bezpečnost?
Ministr Petříček se s působením v elegantním paláci rozloučil slovy – na prvním místě je vždy bezpečnost, ČR má dodržovat tradice a hodnoty polistopadové politiky a postupovat v jejich duchu. Právě ve svém konání se ale od těchto deklarací opakovaně odchýlil. Např. korektní vydávání schengenských víz, prověřování žadatelů a ochrana evropských hranic před ilegální migrací ekonomickou i rizikem bezpečnostním by opravdu měly být naše priority. Na obranu ministra Petříčka je třeba uvést, že V. Lorence navrhl odvolat, celý jeho úřad se nicméně rok vymlouvá, že za setrvání Lorence ve funkci může přece Hrad. Opravdu pitoreskní situace v zemi, která se pomalu připravuje na předsednictví EU, a přitom nehledí na svůj image. Ten v rámci diplomatického sboru v Rabatu rozhodně neposílil a nejenom tam. Za jeho mediálně presentovanou podporu Ukrajiny, EU, upozorňování na bezpečnostní rizika Dukovan apod. mu lze poděkovat. Našel i odvahu navrhnout odvolání velvyslance Viktora Lorence (Zeman nevyhověl). Odvahou už nebylo odvolat statečnou konzulku dr. Janu Chaloupkovou, ale zbabělostí. Vůbec se jí nezastal, nepomohl. Jen nečinně přihlížel její profesní i lidské likvidaci trvající dodnes. Podlehl vyšším zájmům. Mne osobně zklamal. Připomíná osud svého předchůdce Jana Masaryka, také nebyl dostatečně statečný. Jen použit a využit. Na rozdíl od něho fyzicky přežil, ale charakterově neobstál, stejně jako Jan Masaryk.
Plánovaná cesta Miloše Zemana navštívit Marocké království
Právě tou a zájmem mít na místě zkušeného ambasadora omlouvá ponechání Lorence ve funkci KPR. Jenže po roce a půl se toto tvrzení trochu ošmudlalo. Naposledy zaznělo v ČT během krátkého pořadu, který komentoval úspory za náklady, které by znamenaly cesty vysokých politických činitelů do zahraničí v době koronavirové pandemie. Díky krizi se více rozběhla jednání a konference přes video a toto přineslo nemalé úspory. Televize se snažila divákům implantovat ideu, že podnikatelé volají po obnovení cest politiků, aby je mohli doprovázet. KPR v této souvislosti uvedla jako příklad právě cestu hlavy státu do Maroka. Většina posluchačů se asi usmála. Vzhledem ke zdravotnímu stavu prezidenta, nyní dokonce oficiálně oznámeno užívání vozíku, není tato cesta pravděpodobná již delší dobu (o koronavirové krizi v Maroku nemluvě, nyní opět i s posílenými restrikcemi se započatým svatým měsícem ramadánem). Cesta, jež byla dle médií plánovaná již velmi dlouho, alespoň slouží jako jeden z argumentů pro setrvání V. Lorence v severoafrické zemi. Ambasadoři se ale mění, je to běžný proces, a nelze ponechávat jednu osobu na místě do nekonečna. Výběr ambasadorů by měl být na tak vysoké úrovni, že i nový zvládne hravě levou rukou státní návštěvu zajistit. Nehledě na to, že v případě království bývá veškerý protokol předem připraven a stačí jen vklouznout do jeho obrazce. Dalším argumentem „pro Lorenc“ bývá koronavirus. Ale během posledního roku se na ambasádě v Rabatu vyměnila pozice zástupce velvyslance, hospodáře i sekretáře. I když Maroko občas své hranice uzavírá a ruší lety (naposledy s Francií a Španělskem), mezery v uzávěrách vždy jsou. Nelze se tedy ubránit podezření, že hlavním důvodem ponechání Lorence v Rabatu je záměr zabránit řádnému prošetření jeho prohřešků.
Zrušené či odložené cesty ústavních činitelů
Uspořené finance se jistě lépe umístí na oživení ekonomiky a pomoc všem, kteří jsou aktuální krizí postižení. Možná přichází i moment zamyšlení nad nutností těchto výdajů či možností jejich alespoň částečných úspor i poté, co krize skončí. Výdaje za příliš drahé hotely, speciální letadla, doprovodný personál a jiné lze jistě lépe využít doma. Drahé cesty s početným doprovodem by měly být spíše hudbou minulosti.
Kateřina Konečná (KSČ) vyčítá ministrovi Petříčkovi dvojí metr a zdůrazňovala právo občanů na zdraví
K dvojímu metru byl možná někdy skutečně přinucen okolnostmi a snad má tedy i Zaorálek pravdu, že MZV je „danajským darem“. Záležitosti EU patří vládě, vztahy Hradu s Ruskem, MZV může něco navrhnout a pak to stejně dopadne jinak. Zdánlivě nedůležitý velvyslanec v arabské zemi na severu Afriky, která není světovou velmocí, je toho důkazem. I jeho odvolání si Petříček nedokázal prosadit. A nebo se moc nesnažil či šlo jen o odvolání „naoko“?
Naskýtá se otázka – proč takový zájem o setrvání V. Lorence na místě?
Běžné čtyřleté období mu skončilo minulý rok, odvolán měl být na počátku 2020 po návštěvě inspekce a psycholožky MZV na velvyslanectví. Dle DeníkuN stála ambasadora Čumbu vízová aféra v Íránu jeho místo a urychlila jeho návrat do Čech, i velvyslanec Bašta se odsunul do ČR z Ukrajiny dříve než za čtyři roky, byť údajně ze zdravotních důvodů. Jeden z aktérů vízových nesrovnalostí v Maroku Ahmed Bahaddou v reportáži TV Seznam uvedl, že o žádná víza na české ambasádě v Rabatu pro nikoho nežádal, MZV ale přiznalo na svém webu žádostí sedm. Již z tohoto detailu vidíme, že někdo lže. Bahaddou také zdůrazňoval své obchodní vazby s ČR, které označil za dlouholeté, asi osmileté. Je tedy pravděpodobné, že problematická víza byla napojena na nějaké obchody, které zřejmě nebudou zcela košer, když se vše musí utajit a konzulku, jež víza nevydala, likvidovat!? Vzhledem k úzké vazbě ambasadora na KPR by mohlo jít o obchody směr Hrad, proto tedy velká podpora V. Lorencovi a stažení Petříčka do ústraní?
TW News připomíná, že dohadování se o velvyslancích patří ke standardní komunikaci mezi hradní kanceláří a šéfem diplomacie
V delším časovém horizontu to může vést k oslabení českého působení v zahraničí, zvyšuje to nervozitu u samotných diplomatů čekajících na střídání v Praze. Prezident si takto počkal již za ministra zahraničí Schwarzenberga, kdy docílil nominace své manželky Livie Klausové na post ambasadorky na Slovensku po Schwarzenbergově odchodu z pozice šéfa diplomacie v roce 2013. Post pro ni pak posvětil nový ministr Jan Kohout. Do té doby však proces obměny velvyslanců stál. Politická jednání se odehrávají v trojúhelníku Černínský palác, Strakova akademie a Hrad a jejich hlavním motorem je bohužel asi spíše politika a „přátelské vazby“, než odbornost kandidátů. Prezident se například v minulosti zastavil na jméně Anity Grmelové pro Švédsko, juniorní diplomatky z „tandemu Hynka Kmoníčka“, kterou si ministr Petříček vybral náhle za náměstkyni (aby na post nevyjížděla jen z referentského místa). Jeho pero se mělo zastavit i nad odvoláním Viktora Lorence, zde ale Kmoníčkova chráněnce podpořil.
Naschvály se ovšem zřejmě dějí na všech stranách, o čemž může vyprávět i dřívější velvyslanec v Portugalsku a na Kypru Jaroslav Škeřík, který se v r. 2018 chystal do Bernu, a těžko se smířil se zrušením své mise kvůli údajným nedostatkům na Diplomatickém servisu (citace Hlídací pes): „V diplomacii jsem celý život, ale něco podobného je myslím poprvé v historii, že má velvyslanec pověřovací listiny a někdo najednou na základě něčeho rozhodne, že nepojede. To se stává jen, když ten člověk zemře, je vážně nemocný, nebo se sám rozhodne v diplomacii skončit. Asi jsem některým lidem šlápl na kuří oko. Bylo mi sděleno, že bych měl být zařazen na nějaké pracovní místo v rámci ministerstva a za rok bych prý mohl vyjet někam jako velvyslanec.“ Ten rok se ale poněkud protáhl …..v nejvyšších diplomatických kuloárech se proslýchá, že je navrhován na velvyslanecký post právě do Maroka (mluvčí Hradu odmítá komentáře).
Handrkování o ministerské a velvyslanecké posty je nedůstojné a ukazuje nedozrálost demokracie v ČR. Nelze než souhlasit s europoslancem A. Vondrou o zpolitizování míst tam, kde by měla nastoupit odbornost a kvalitní reprezentace. Ti, kteří šlapají na „kuří oka“ jsou odsouvání a likvidováni, ti, kteří jdou s davem a zavírají ústa, stoupají rychle vzhůru. Nepřipomíná Vám to něco? Dobu minulého režimu, kdy se každý bál říci svůj názor, kdy se kritika směla vznést pouze v domácích či úzkém přátelském kruhu s prstem na ústech a poplašnými pohledy, kdo se nachází v blízkosti. Lidé se uzavřeli do svých ulit „malého života“ koloběhu práce – domov – chata. Na nic se nesmělo poukázat a kdo se nepodílel na korupci, byl odstraněn.
***
Právě dnes jsem obdržel Vyrozumění Policejního prezidia ČR ve věci mé nabídky pomoci při vyšetřování kauzy v Maroku.
Jan Šinágl, 16.4.2021
***
Nabídl jsem MZV ČR pomoc při vyšetřování závažné kauzy, s dopadem na bezpečnost zemí EU
Read more...