Albert Einsten: "Problémy, které na světě existují nemohou být vyřešeny tou úrovní myšlení, která je vymyslela."
Einšteinova definice šílenství: „Dělat věci stejně a očekávat různé výsledky.“
***
„Nechci nikomu nic vyčítat, nikoho kárat pro jeho chyby ani nikoho přímo či nepřímo urážet. Vím totiž, že nikdo nechybuje proto, že by chybovat chtěl (a proč by kdo také chtěl?), vím, že s temnotami není třeba nijak zvlášť bojovat, neboť přinesou-li Světlo, ustoupí samy.“
***
… Uvažme stav veřejných věcí. Jejich základem je vláda nad sebou samým, protože nic nemůže vykonávat vládu, není-li samo zvládnuto, a nikdo nemůže vládnout jiným, pokud zároveň nebo ještě spíše dříve než jiné neovládá sebe. Je jisté, že základ správného řádu ve všem, co se týká člověka, a osa veškerého lidského štěstí je v tom, aby každý, kdo je určen k vládě nad jinými, chtěl, mohl a uměl rozumně ovládat především sama sebe. Schopnost ovládat člověka, vládce všeho, je tedy umění nad všechna ostatní, a to i tehdy, když jde pouze o sebevládu, o vládě nad jinými, kdož s námi sdílejí lidskou výjimečnost, ani nemluvě.Lidé neumějí vládnout ani se vládě podrobit. Neumějí vládnout jiným ani sami sobě.Krutost, kyje, okovy, žaláře, pouta, karabáče, meče. To že je nějaký řád? Tak že se má vládnout stvoření obdařenému rozumem?Pokažení je tedy v tom, že se vládci nad lidmi stávají vesměs ti, kdo vládnout nemohou, neumějí nebo nechtějí.Není tedy ve věcech lidských nic v pořádku. Stav mysli, zbožnost i politika celého lidstva jsou pokaženy.
… Ale ani to, co dělal a dosud dělá ostatní lidský dav, není nic jiného, než neustálé pokusy o nápravu věcí, i když třeba nevědí, co vlastně dělají.
…Podobně tomu je ve výkonu spravedlnosti, kde počet zákonů a komentářů k nim natolik narostl, že jednání podle nich je mimořádně obtížné, nespolehlivé, plné nebezpečí a téměř vždy i podvodů. Proto se zdá, že je lépe nic nevědět a uspořádat vše pouze podle zákona přirozenosti. Příkladem toho mohou být způsoby správy u naprosto nevzdělaných národů, které my ostatní pokládáme za barbary, kteří ale řeší spory, k nimž u nich dojde, nestranně a spravedlivě, vedou jich méně a užívají svůj majetek ve větším pokoji než my.
… Hledejme tedy pro náš záměr podobný základ, tak všeobecný, aby se mu nic nemohlo vymknout, a tak pevný, aby se na něm dalo vše postavit.
… Smysl toho tedy jest:náprava věcí nepokročí, pokud nebude odstraněno vše, co je v lidských záležitostech násilného. A násilí není možné odstranit, pokud nebude obnovena svoboda, kterou lidi obdaroval Tvůrce věcí. A není možné ji obnovit, dokud z očí nebudou odstraněny temnoty. Dokud na nich spočívají, není možné se na ně spolehnout.
… Nebude tedy důvod, proč by se někdo obával přidat se k těmto poradám, když nikdo nebude předem rozhodovat za něj, ale sám sobě bude v jedné každé věci mluvčím, soudcem i svědkem. A doufáme, že touto cestou dosáhneme určitého zdárného výsledku, neboť nikdo nebude zaváděn do pro něj neznámé houště autorů, ale bude veden otevřenou plání věcí tak, aby mohl vlastníma očima, nikoli cizími brýlemi, všechno vidět a ohmatat.Vždyť jedině věci, protože jsou tím, čím jsou, nás mohou přivést ke shodě.Ti, kteří mezi sebou sami vedou o věcech spory, to nikdy nedokáží.
… Konečně žádám: všichni jednomyslně prosme Boha, aby se toto naše usilování o nápravu našeho ubohého stavu jeho vznešenosti neznelíbilo, spíše aby laskavě pomáhal a korunoval dílo úspěchem, který si přejeme.Tento úkol jistě není věcí naší, ale toho, jehož jsme my sami ubohým stvořením. Vždyť naše těla, naše duše, náš život, všechno naše, tak jako sám svět, náleží tomu, kdo je stvořil, jakkoli je stvořil pro nás a svěřil do naší ochrany. Co se tedy snažíme napravit, náleží jemu, jednat o cizích věcech proti vůli jejich pána vskutku nikomu nepřísluší. A i kdyby to bylo díky jeho dobrotě dovoleno, mohli bychom přesto při naší chatrnosti doufat, že zmůžeme něco bez jeho pomoci? Pokazit, co ustanovila jeho moudrost - dobře známe svou zpozdilost! Obnova náleží jemu, to není naše věc. Tu pak, protože dílo světla je v nepřátelském poměru ke království temnot a bude zde třeba podstoupit zápas, nejenom s nevědomostí, ale také se zlovolností a zvráceností i se zatvrzelostí lidí i ďábla hájících své temnoty, na něž jsou zvyklí, jestliže se snažíme sloužit světlu a původci světla, Bohu, budeme mu moci sloužit pouze pod jeho ochranou, vedením a záštitou.
***
„Člověk nemá v poznávání okraje, a jedině pak lze nahlížet z různých úhlů, doplňovat, vynalézat, nacházet nové cesty“. V tomto filosofickém pohledu Komenský jistě překonal staletí.
„Znovu a znovu chválím Bože Tvou prozřetelnost, můj ochránče, který si mi nedal na zemi domov, neboť jsi způsobil, že dny bytí mého přesahují bytí otce i dětí mých. Ty sám pane Jéžiši, jsi jedno mé nezbytné. Neboť kdykoliv se nějaký člověk, společnost, obec, nebo kraj příliš zabývají tuzemskými věcmi a opomíjejí lásku k druhým, snadno zapomenou na hodnoty nebeské a věčné.“ Z díla Jedno jest potřebné.
Podle Komenského v Pansofii, nebo-li Vševědy, jakožto metoda na porozumnění sama sebe a nalezení naší duševní krajiny bytí, měla by být vodítkem pro naše setkání vzájemná, v rámci celé společnosti. Nabádá nás k překonání navyklých přístupů a přechodu na společnou metodu řešení věcí.
„Ty synu můj, dokud jsi živ, hledej vždy nižší místo, přej si raději poslouchat než rozkazovat. Pokud chceš přesto zpravovat a rozkazovat, spravuj sám sebe, místo království. Kolik je v těle údů a myšlenek, tolik budeš mít poddaných, které hleď dobře spravovat, aby se jim dobře dařilo.“ Labyrint světa a ráj srdce
Dílo velikého ducha a jednoho z největších myslitelů své doby. Z myšlenek, které zazněly dne 14.11.2021 v Kulturním domě v Žebráku, ke 350.výročí smrti Jana Amose Komenského (o rok odloženého), přednesené ředitelkou MŠ Kublov a zastupitelkou paní Marii Rumpíkovou. Stanovila motto školy: „Vymyslím a dokážu, naučím a ukážu, vždyť já a ty, to jsme my!“
Nádherný večer doprovodili hrou na akordeon Jitka Baštová a na loutnu Jindřich Macek, s citacemi z díla Jana Amose Komenského (www.loutna.cz)
Jan Šinágl, 17.11.2021
Komentáře
dostalo se mi přes běžné rozšiřování podobných textů i Vaše pojednání o školách. Bez výhrady s tím souhlasím. Těm, kteří mě to poslali, tak jsem zaslal malou úvahu, kterou si Vám dovoluji přiložit:
Ano, vážení, to je fakt, žádný podvrch. Všechny odborné práce jsou v plném znění uvedeny veřejně na internetu. Studoval jsem 1963 - 1968 vysokou textilní 5,5 roku, z toho tři měsíce práce na směny v textilce a v sobotu vyučování. Pedagogové byli na vysoké úrovni. Škola byla uznávána v západní cizině, stejně jako Karlova universita. Diplomová práce musela přinést něco nového, ne pouhý popis, jako to má dnes většina pseudovysokoško láků. Tenkrát u nás byly asi čtyři university a několik vysokých škol, většinou vysoce specializovanýc h. Na to stačil i fond odborníků, pedagogů. Kolik je dnes universit a vysokých škol - státních i soukromých? Viděl jsem seznam a nestačil jsem se divit. Kolik učí našich profesorů a specialistů v cizině? Myslíme si, že tolik škol, co máme, mohou obsáhnout kvalitní pedagogové? To statisticky není ani možné vzhledem k počtu obyvatelstva a přirozeného rozdělení IQ. Je mi z toho velmi smutno, co vlastně tito vystudovaní lidé budou jednou dělat? Komunikovat s kočkami či psy? Omlouvám se, ale když psal Verne, nikdo mu nevěřil. Tak nevím.
S pozdravem
Ing. Josef Jiránek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.