„Nikdy nereagujte na tvrzení partnera v rámci dialogu, dokud neshrnete podstatu jeho tvrzení takovým způsobem, který bude tento partner akceptovat.“
„Dnes budu o svobodě slova mluvit z pohledu klinického psychologa,“ uvádí Peterson svou řeč. Dále se věnuje vlivu, jaký na něj mělo studium prací Sigmunda Freuda a Carla Rogerse, a zamýšlí se nad vztahem mluvení a myšlení. Ve zkratce říká, že podstatná část našeho myšlení se odehrává ve slovech – myšlení je vlastně internalizovaná řeč. Potřeba myšlenky verbalizovat vyplývá z toho, že nemáme moc jiných nástrojů, jak to, o čem přemýšlíme, zpracovávat, třídit, hodnotit a kultivovat. Nezbytnou součástí procesu myšlení je podle Petersona dialog. V daném kontextu zmiňuje právě Carla Rogerse, který, jak Peterson říká, měl jako k agnosticismu směřující vzdělanec vycházející z židovsko-křesťanských tradic velký respekt k „božské“ hodnotě slova a také k hodnotě aktu výměny slov v rámci smysluplného rozhovoru. Každý, kdo mluví, potřebuje nějaký typ vnímavého posluchače. Formulovat myšlenky, které nejsou nikým vyslechnuty, a zůstavají tak bez odezvy, je pro většinu lidí přinejmenším málo uspokojivé. V Petersonově projevu pak následuje pasáž věnovaná roli a vlastnostem dobrého posluchače v rámci terapeutické praxe.
No a na závěr si dovolím (nikoli doslovně) citovat poslední (sumarizační) část Petersonova vystoupení: „Musíme nechat lidi mluvit, aby dokázali zjistit, co si myslí, díky čemuž se budou schopni posunout směrem k něčemu hodnotnému, díky čemuž se budou schopni otočit zády k peklu. Přesně tohle můžeme pozorovat v rámci klinické praxe – lidé trpí způsoby, které je mnohdy obtížné si jen představit...a my víme, že toto utrpení je reálnější, než cokoli jiného… a musíme proti tomuto utrpení bojovat všemi možnými prostředky… a právě svoboda slova, která je identická se svobodou myšlení a která je úzce spojena se schopností a ochotou pozorně naslouchat, …..je takovým prostředkem….. Svoboda slova prostě není jen jednou z mnoha rovnocenných svobod či práv, rozhodně to není různorodost úhlů pohledu či něco takového, je to mechanismus, který nám na základě našich zkušeností umožňuje vytvářet si představy o fungování světa a následně tyto představy reformulovat a kriticky hodnotit. Pokud naše představy o světě zastarají a stanou se sterilními, umožňuje nám svoboda slova nechat tyto představy rozpustit v chaosu, který nakonec vdechne život představám novým a my se díky tomu můžeme pohnout vpřed. Pokud někomu leží na srdci osud utlačovaných, jak může něco namítat proti svobodě slova? Vždyť svoboda slova je to jediné, co utlačovaní mají. Kdo tomu nerozumí, je buď ignorant, nebo je poháněn strašlivou zlobou …
Read more...