Aktualizováno 30.3.2024
***
Jednotlivci či manželské páry to mohou dokázat, ale soužití různých ras a kultur na jednom místě, je proti přírodě, přirozenosti a dlouhodobě neudržitelné. Můžeme se vzájemně kulturně a hodnotově obohacovat, ale ne společně žít „promíšeně“ v jedné zemi, kdy se tradice a kultury vzájemně mísí a vedou nutně k postupnému rozkladu hodnot a společnosti. Migranti z jiných zemí se neintegrují a mají přirozenou tendenci žít mezi svými. Současná uprchlická krize nám to připomíná. Důkazem je i neschopnost romského etnika integrovat se v naší zemi, ve které žijí po staletí.
Velvyslanectví Švýcarska v ČR pořádalo ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze dne 18. března v rámci Dnů frankofonie večer švýcarských filmů. V Kině 35 byl promítnut i poutavý dokument JE SUIS NOIRES / BECOMING A BLACK WOMAN (2022, 52 min). Po projekci následovala diskusi s Rachel M'Bon, švýcarsko-konžskou novinářkou a režisérkou dokumentu. Večer zahájil velvyslanec Philippe Guex uvítacím projevem a byl zakončen neformálním setkáním s režisérkou u sklenky vína a se kterou jsem krátce také hovořil.
Ve Švýcarsku jsem poznal několik Arabů, roky jsme se přátelili. Jejich přirozenost, spontánnost a lidskost mne oslovila. Přesto si neumím představit žít s nimi trvale v jednom domě, stejně jako většina těch, kteří tento nepřirozený trend podporují, hlavně politici. Stejné platí pro „černé“ – nezapomínejme ale i jejich přínos hudbě např. rytmus.
Když jsem začal žít ve švýcarském exilu v roce 1982, oslovila mne všudepřítomná čistota, pořádek, vstřícnost lidí, ochota pomáhat si, vzájemný respekt, celková atmosféra. Mohli jste ztratit peněženku a nálezce či policie se brzy ozvali. V podstatě nebylo třeba zamykat byty. Dnes už je toto Švýcarsko minulostí. Balkánské gangy dokázaly vykrádat např. i soukromé lékařské ordinace….
Jako jediný diskutující jsem vyjádřil skeptický názor na „promíchané“ soužití různých ras a kultur. Režisérka odpověděla ve smyslu, že jen vzájemným soužitím se můžeme posunout dále, vyššímu stupni soužití a sdílení společných hodnot. Pěkná myšlenka, ale nereálná a nerealizovatelná, jdoucí proti neměnné přirozenosti člověka. Proto jsem nevnímal v dokumentu prioritně aktuální téma rasismu. Ten nevzniká, pokud mohou žít lidé ve svém přirozeném prostředí a kultuře, které jsou neměnitelné. Dojde-li k jejich smíšení, zejména s rozdílným náboženstvím, nutně následují konflikty, rozklad tradic a společnosti.
Nejdál v soužití různých kultur a ras došly USA, ale i ty dnes mají velké problémy. V roce 1987 mi vyprávěl jeden starý Američan v Clevelandu: „Víš, když jsem byl mladý, přicházelo hodně lidí do USA a zapojovali se k voji u káry, kterou USA táhly. Dnes přichází příliš mnoho těch, kteří se na té káře chtějí jen vézt.“
Kam to vede vidíme dnes např. ve SRN, či Švédsku, kde kriminalita migrantů rekordně roste. Tím i klesá vstřícnost jim pomáhat. Necháme v křesťanských zemích stavět mešity v rámci tolerance jiných kultur a víry, ale kolik křesťanských kostelů se postavilo v arabských zemích, včetně těch bohatých? Proč asi nepřijímají své bratry, kteří opouštějí své domovy? Připomínám výrok Muhamada Khadáfího: „Evropu dobudeme dělohami našich žen.“
Vše má své hluboké příčiny. Např. vyrabovali jsme a stále rabujeme přírodní bohatství zemí mnoha uprchlíků. Peníze si převážně ponechali tamní oligarchové. Dnes za to platíme a budeme draze platit. Nedokázali jsme posílit demokracii v afrických zemích, tak, aby domorodci zůstali doma a budovali svoji zemi. Tu je dnes „učí budovat“ Rusko, jehož vliv v Africe neustále roste. Platíme za naivitu a neschopnost politiků.
Budeme platit postupnou ztrátou svého nezřízeného blahobytu, vybudovaného z nemalé části i prací lidí a přírodního bohatství chudých zemí? Obávám se, že ano, dokud neschopné politiky nahradí schopní, které vždy vynese do čela krize. Zdravý rozum se dříve či později prosadí, stejně jako dříve či později ukáže nesmyslnost tisíců zbytečných zákonů a rezolucí.
Jak vyřešíme problém rodné řeči, která je nositelkou kulturního dědictví? Vytvoříme jednu světovou řeč? Jedna zeměkoule, jedna kultura, jedna řeč? Nebude zde potřebný protiklad, tak jako potřebujeme mít den, abychom věděli co je noc. Potom zmizí vše, co dává lidskému životu smysl v jeho životodárné pestrosti a potřebných protikladech. Společnost se přestala zdravě vyvíjet, jen se zmatečně přeměňuje proti všem zásadám přirozenosti, přírody a zdravého rozumu. Spěje dobrovolně a bez odporu ke svému konci, pokud nedokáže přehodit výhybku, směřující do sebevražedného konce. Moc času nezbývá. Zkoušíme ze základní rodiny muže a ženy udělat jednu bezpohlavní světovou rodinu. Co z toho může vzniknout? Monotónnost, nerozdílnost a rovnostářství. To je cesta zkázy v rozporu se skutečnými hodnotami života.
Mimochodem i my jsme vyhnali třetinu vlastního obyvatelstva po staletích úspěšného soužití – české Němce. I po 80ti letech je to politikum. Kdo se jich zastane je většinou pranýřován a nenáviděn…
JŠ
Komentáře
Vývoj Evropy dnes a do roku 2050 vypadá tak, že Západní Evropa se islamizuje, zatímco my a bývalé státy Varšavské smlouvy trváme na zachování židovsko- křesťanských zásad, což je v příkrém rozporu smýšlení a cílů společnosti a vytváří to zásadní vnitropolitické boje v západní a východní části Evropské Unie. A mezi nimi.
Další zásadní změnou v Evropě pak bude ukončení války na Ukrajině. Ať dopadne, jak dopadne, tak nás v ČR s největší pravděpodobnost í čeká ještě další vlna imigrantů z východu, a to nejen z Ukrajiny. Proč se jim tady tak líbí je na jiné zamyšlení. To je problém, který nás čeká. A na který bychom se měli připravit.
Na druhé straně doufám, že i díky přílivu dalších křesťanských imigrantů z Východu Evropy budou naši potomci v roce 2050 slavit Velikonoce a ne Ramadán. Jako dneska ve Francii a Německu.
neviditelnypes.lidovky.cz/.../ ...
Proč dnešní Evropa čelí nebezpečí, vyplývající z logiky střetu civilizací? Mnohé vychází z progresivistick é ideologie, jež ovládla mysl místních elit a veřejný prostor. Ta má ambici revolučně přeorat unikátní vztahy, které se utvářely na kontinentu po staletí. Namísto národního domova nabízí superstát. Namísto ochrany hranic vítá miliony přistěhovalců z jiných civilizací, vyznávající těžko slučitelné náboženské a kulturní hodnoty. Namísto rodinných svazků muže a ženy klade důraz na množství a variabilitu pohlaví, takzvaný transgender.
Jinak řečeno, namísto svébytných evropských národů nabízí utopii univerzálního Evropana či světoobčana, zbaveného národnosti, náboženství, rasy a jednoznačného pohlaví. Místo přirozené vzájemnosti a solidarity propaguje bezbřehé moralizování a humanitářství. Místo pozemských radostí hlásá odříkání a světlé zítřky. Místo plného života preferuje bytí za zdmi planetárního kláštera, kde panuje globální řád.
Jestliže přijmeme víru, že v zájmu světového dobra je třeba smazat rozdíly mezi lidmi, pak ztrácejí smysl všechny hranice, včetně těch mezistátních. To je ale fantastické popírání reality, strkání hlavy do písku s nedozírnými následky. Takové bezbřehé rovnostářství a humanitářství žene Evropu do civilizačního vakua, jež se stane snadnou kořistí agresivnějších kultur a náboženství.
Michal Klíma, politolog, Metropolitní univerzita Praha
Z článku „Evropa z Houellebecqova románu“, LN 25.3.2024
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.