Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Text Josefa Škvoreckého k tématu dnes nad jiné aktuálnímu. Když si to přečtete, řeknete si: oni by ho dnes vyhnali taky, ale kam? Na Madagaskar? Poznámka redakce...

V nové ideologii lesboidního feminismu může být soulož zločin docela dobře i v manželství.

Tenhle popis sexuálních hrátek je znám už z nejstarší literatury i ze zcela současné praxe, jenže před příchodem nové sexuální ideologie se tomu říkalo „ svedení“ (seduction) a z hlediska té ideologie to má tu nevýhodu, že iniciativu v onom zajímavém sportu mají ženy stejně často, ne-li častěji než muži: dle feministického dogmatismu tomu tak ale nikdy není a iniciátorem je vždycky muž.

Klíčový je zde sémantický spor o to, zda partnerčino „ Ne!“ není ve skutečnosti „ Ne…“ , jestli mi rozumíte, což vy asi ano; tedy zda ono proslulé „ Ne…“ neznamená vlastně „ Ano!“ .

Souložit za takto složitých okolností znamená, jak píše Norman Podhoretz, „ vyžádat si od partnerky, bez ohledu na předchozí kopulace, pokaždé znova, písemný souhlas opatřený notářsky ověřeným podpisem.“ To není tak za vlasy přitažené, jak se naivním českým čtenářům/řkám může zdát: představuje to totiž jediný hmatatelný důkaz, že nešlo o znásilnění. 

Žít dnes v Severní Americe pohlavně je velice nebezpečné, a to ne pouze kvůli epidemii AIDS.Není proto divu, že u nás v Americe stále víc mladých mužů spíš než na rande chodí na pivo a že neobyčejně rozkvétá z klasické americké literatury známé male bonding (asi „mužské svazky“: Pym a Dirk Peters u Poea, Ishmael a Queeqeg u Melvilla, Huck a Negr Jim u Twaina atd.). Není divu, že mezi námi děvčaty je čím dál častěji slyšet povzdechnutí: „Čím to, že všichni muži, s nimiž přijdu do styku, jsou buď nemrcouchové (wimps) nebo ženáči nebo hošani?“

Jenže tytéž filozofky se současně domáhají například toho, aby v armádě, kde ženské tradičně působily v týlových službách, nikoli u zbraní na frontě, byly k těmto zbraním a do předních linií připuštěny. Jinak prý jde o jasnou „diskriminaci v zaměstnání“. Aby po ničem takovém nebylo ani vidu, ani slechu, dožadovaly se - a nedávno dosáhly - ideoložky toho, že v poli budou spát vojínky s vojíny ve společných stanech, a ani latríny a umývárny nebudou ženy nikterak diskriminovat. Prakticky se to poprvé provedlo v nedávné válce v Perském zálivu, kde vojínky s vojíny tak skutečně spaly; otěhotněly však neočekávaně pouze vojínky, a to v počtu percentuálně mnohem vyšším, než to v americké armádě bylo obvyklé před zavedením bitevního unisexu.

“Pohlavní normování“ je tedy něco jako ženské a mužské disciplíny na olympiádě, kde atletky například vrhají lehčí koulí než atleti, a ženské vzpěračství tam zatím ani nezavedli. Jenomže v Perském zálivu se ukázalo, že válka není olympiáda. „V boji jsou vojáci plně závislí jeden na druhém; jejich životy závisí na síle, výdrži (stamina) a rychlosti všech příslušníků jednotky,“ říká Elaine Donnellyová, výkonná ředitelka „Sdružení pro vojenskou připravenost“ (Coalition for Military Readiness). „V brutálním prostředí bitvy ženy nemají stejnou vyhlídku na přežití, ani na to, že pomohou přežít svým druhům ve zbrani.“Ideologicky je to patrně nesprávný závěr neosvícené ženy. Nebožtík pan prezident Novotný by jí asi řekl, že nemá poklonkovat před fakty. Jak na to reagoval mluvčí hnutí, nevím.

A feministky dovozují, že rodinné jméno dává tím muži jistou „nesmrtelnost“, neboť se dědí z otce na syna, kdežto ztráta dívčího jména při vdavkách signalizuje ženinu „smrtelnost“. Naznačuje taky, byť se to obvykle neříká nahlas, že žena jako by muži patřila, byla tak trochu jeho majetkem. Česká ženská příjmení, dráždivě sexualizovaná koncovkou „-ová“, již Američanky postrádají, nejsou ovšem z hlediska feministické lingvistiky rovněž nic pěkného. Nováková prostě „patří“ Novákovi, což si uvědomil už Jan Neruda a na základě toho napsal fejeton o utopistickém snu. V něm se mu Praha zjevila jako město záhadně poruštěné: vývěsní štíty obchodů ohlašovaly majitele jako: Josef Nováčin, Petr Sedláčin apod. V budoucnosti snu došlo totiž v Čechách k nové Dívčí válce, jenže tentokrát ženské vyhrály.

Problém - i jiné problémy mužské dominance v jazyce - se mi jeví jako v dohledné budoucnosti neřešitelný. Experimentálně něco podobného zkusil časopis Tennesseeské univerzity Daily Beacon, kde místo he/she zavedli „ter“, ale po třech měsících to vzdali, neboť studentům většinou nedošlo, že to není tisková chyba.

Předmětem útoku se stal dokonce i sexismus Bible, kde se mluví o Bohu jako o Otci, ale Bůh-Matka tam chybí. Černoši zase protestují, že Bůh je tradičně zobrazován jako běloch. Spojením obou radikálních proudů z toho vznikla teologická anekdota o člověku, který se vrátí z nebe na zem, a když se ho zeptají, jestli viděl Pána Boha a jak vypadá, odpoví: „Viděl jsem ji a je to černoška.“

Celý článek>

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)